Eman Fiala

Eman Fiala, vlastním jménem Emanuel Fiala, se narodil 15. dubna 1899 v Praze do umělecké rodiny. Dědeček byl učitelem hudby, otec Karel Fiala (1871 – 1931) hercem, starší bratr František Fiala, znám pod pseudonymem Ferenc Futurista (1891 – 1947), zase slavným komikem, a jeho bratranci byli architekt Ferdinand Fiala (1888 – 1953) a hudební skladatel Jiří Julius Fiala (1892 – 1974). Se svou manželkou měl dceru Milenu Fialovou – Uxovou.

Hudebně vyzrával u Františka Černého na Vinohradech a v letech 1914 – 1917 na pražské konzervatoři na varhany u J. Kličky a B. A. Wiedermanna, dirigování u F. Spiky a skladbu u V. Nováka a J. Kličky. Jako komik, textař a hudební skladatel prošel kabaretními scénami: Divadlo Rokoko (1917), Červená sedma, Bum, Varieté, Revoluční scéna, smíchovská Aréna a Divadlo Vlasty Buriana (1925 – 1945). Po osvobození krátce hrál u bratra (který byl jeho častým kolegou) v Divadle Ference Futuristy (1945 až 1946). Po válce byl plně zaměstnán filmem, proto na divadelních prknech vystupoval již jen pohostinsky.

Ve filmu se poprvé objevil roku 1918 v roličce číšníka ve snímku UČITEL ORIENTÁLNÍCH JAZYKŮ. V němé éře hrál například vodníka Michala (LUCERNA), Sherlocka Holmese (ÚNOS BANKÉŘE FUXE), darmošlapa (TU TEN KÁMEN), souchotináře Edu (BATALION) nebo Josífka (PÁTER VOJTĚCH).

Po roce 1930 mu byly blízké role hudebníků, skladatelů, dirigentů a učitelů hudby (C. A K. POLNÍ MARŠÁLEK, LELÍČEK VE SLUŽBÁCH SHERLOCKA HOLMESE, BATALION, OTEC KONDELÍK A ŽENICH VEJVARA, ADVOKÁTKA VĚRA, HOTEL MODRÁ HVĚZDA, NIKDO NIC NEVÍ, PYTLÁKOVA SCHOVANKA, LIMONÁDOVÝ JOE ANEB KOŇSKÁ OPERA), různých učitelů (DÍVKA V MODRÉM, LÍZIN LET DO NEBE), holičů (DOBŘE SITUOVANÝ PÁN, CESTOU KŘÍŽOVOU), fotografů (LELÍČEK VE SLUŽBÁCH SHERLOCKA HOLMESE, POBOČNÍK JEHO VÝSOSTI, SLÁVKO, NEDEJ SE!), ušlápnutých manželů a podivínů (TO NEZNÁTE HADIMRŠKU, REVIZOR, HRDINA JEDNÉ NOCI, VALENTIN DOBROTIVÝ), rybářů (KAREL A JÁ, MĚSÍC NAD ŘEKOU), listonošů (ON A JEHO SESTRA) aj.

Jeho největší rolí v kariéře byla kreace vykutáleného fotbalového fandy Emana Habáska v komedii MUŽI V OFFSIDU (1931) Svatopluka Innemanna na motivy známého románu Karla Poláčka.

Po válce dál hrál minimálně v pěti snímcích ročně: ustrašený Eman ve Slavínského komedii PRÁVĚ ZAČÍNÁME (1946), Antonín v komedii POSLEDNÍ MOHYKÁN (1947) Vladimíra Slavínského, hadař Domáček ve Wassermanově PLAVECKÉM MARIÁŠI (1952), vyčůraný trestanec Šejba v HAŠKOVÝCH POVÍDKÁCH ZE STARÉHO MOCNÁŘSTVÍ (1952), krejčí v Zemanově pohádce BYL JEDNOU JEDEN KRÁL... (1954), zavřený papírník v komedii DOBRÝ VOJÁK ŠVEJK (1956), filozofující kuchař ve Steklého komedii POSLUŠNĚ HLÁSÍM (1957), starý havíř v další pohádce DAŘBUJÁN A PANDRHOLA (1959) Martina Friče. Když Eman Fiala natáčel svou poslední roli vrátného Smolíka v dětském filmu U TELEFONU MARTIN (1966) Milana Vošmika, měl již za sebou stovku menších i větších filmových rolí.

Dvakrát se také postavil za filmovou kameru jako režisér (PROČ SE NESMĚJEŠ, SRDCE ZA ŠLUKA) či jako scenárista. Režisér Martin Frič o něm natočil v roce 1961 středometrážní snímek EMAN FIALA. Téměř ke třiceti filmům napsal Fiala filmovou hudbu (MUŽI V OFFSIDU, FUNEBRÁK, POBOČNÍK JEHO VÝSOSTI, NEZLOBTE DĚDEČKA, HRDINA JEDNÉ NOCI, DUCHÁČEK TO ZAŘÍDÍ či TĚŽKÝ ŽIVOT DOBRODRUHA) a také hudbu k úspěšným a oblíbeným písničkám („Zapomeň, že už se loučíme“ nebo „Sám já chodívám rád“). Významná byla i jeho práce pro rozhlas.

Roku 1961 byl Eman Fiala oceněn titulem Zasloužilý umělec. Oblíbený komik a skladatel Eman Fiala umřel 24. června 1970 v Praze ve věku sedmdesáti jedna let. Scénárista Václav Wasserman u něm řekl:

„Šířit v hledišti kina atmosféru úsměvné pohody a životního jasu dovedl Eman Fiala jedinečně.“

Jaroslav "krib" Lopour