Revoluční rok 1848

S takovou hereckou sestavou se rozhodně dal natočit mnohem lepší film. Tento snímek je nezáživný, dokonce i sekvence na barikádách jsou nudné. Před kamerou se míhají neživoucí postavy z učebnice dějepisu, krom patosu postrádají jakékoliv emoce. Do dění jsou uměle naroubovány osobnosti jako Božena Němcová nebo Jan Neruda. (29.06.2021)

10 zfilmovaných stran učebnice Dějepisu. Zfilmovaných s naivitou ( úvodní scéna, kde se spolu v salónku baví snad všichni velikáni české kultury je mimořádně roztomilá ) ale i nadšením. Charaktery postav samozřejmě omezeny pouze na svojí historickou funkci. Občas je znát dobové ideologické zabarvení, ale kdo by se divil vzhledem k roku vzniku. Po technické stránce jde ovšem o vynikajicí a nákladné dílo (20.03.2006)

Neohrožený Vladimír Ráž v čele odbojového hnutí, které má bezesporu husitské ideály. Boj za svobodu vlasti ještě více povzbuzuje rok vzniku filmu. Odhodlanost, cílevědomost i proradnost. Lidstvo se v těchto situacích vždy rozdělí do několika kategorií. Každopádně nejen barikády jsou společným faktorem v podstatě každé české revoluce. Nho až na tu poslední to byla spíš kontrarevoluce rozvrácená zevnitř. Určitě perfektní školní pomůcka dějepisu. (21.03.2012)

Toto dílo je - podobně jako příbuzné filmy JAN ROHÁČ Z DUBÉ nebo ROZINA SEBRANEC - produktem vývojově starší řady českého historického velkofilmu, kterou na konci dvacátých let na sklonku němé éry začíná SVATÝ VÁCLAV. Tomu odpovídá poetika, ideový záběr i prostor, věnovaný pro podání bližších charakteristik hlavních představitelů. Představa, že film je poplatný známému sloganu Nejedlého "Komunisté dědici pokrokových tradic naší minulosti" je ovšem nepřesná; film byl realizován v době přetrvávajícího vlasteneckého nadšení z porážky hitlerovských okupantů a dlouhodobého pojištění národní a státní samostatnosti a svébytnosti a pohledu Palackého filozofie českých dějin (jakkoliv nepravděpodobně to dnes může znít). Přestože postavy jsou z větší části živými schématy a ambicí filmu - vcelku slušně Krškovou režií zvládnutou - je být kronikou bouřlivých měsíců let 1848-1849, nevzniklo sterilní dílo. Naopak, pohled je to svým způsobem dodnes podnětný a shoduji se svými předpisateli i v tom, že vlastně na věcné parketě svého působení nenahraditelný. I tak ovšem vyniknou jeho limity v porovnání s neprávem zatracovanou Vávrovou a Kratochvílovou husitskou trilogií, vlastně jen o několik málo let mladší. (26.03.2008)

Epická freska vypjatých událostí z června roku 1848 zachycující známé osobnosti z řad českých velikánů té doby nebo např. mladé radikály Josefa Václava Friče či Karla Sabinu a jejich postoje a požadavky k pražským revolučním událostem, kdy došlo jednak k významnému národnímu vzpěpětí a kdy byly formulovány požadavky na sebeurčení českého národa. Snímek nemá typického ústředního hrdinu, je to spíš jak jsem už psal výše, epická freska, která mapuje klíčové události tzv. studentské revoluce a jako v mozaice letmo zobrazuje osudy vedoucích osobností národního hnutí. Jako ilustrativní doplněk výuky národní historie si myslím že tento film tenkrát obstál, opravdu se jedná dle mého skromného mínění o celkem vkusný a určitě i nákladný film který rozhodně neurazí a potěší nejen všechny ty co se zrovna moc o relativně blízkou historii nezajímají. (19.05.2006)