Revoluční rok 1848

Rok vzniku tento film poznamenal, ale zas ne tak, jak by člověk čekal. Lze očekávat, že radikální vrstvy zde dostanou největší prostor, ale upřímně řečeno, byly taky nejvíc vidět. Několikeré zdůraznění zájmů dělnictva, zviditelnění nejnižších vrstev a další drobné dezinterpretace nemohou zakrýt poctivou snahu natočit svědectví doby, načrtnout stav české společnosti v předvečer revoluce, najít vzory v minulosti. A to se myslím v rámci možností povedlo na výbornou. V době, kdy k vlasti má náš národ vztah jen v rámci MS v hokeji či Eura, možná film bude působit trochu směšně, ale jednou třeba zase národní hrdosti nabudeme a pak nám tyto vzory budou dobré...80% (25.06.2012)

Toto dílo je - podobně jako příbuzné filmy JAN ROHÁČ Z DUBÉ nebo ROZINA SEBRANEC - produktem vývojově starší řady českého historického velkofilmu, kterou na konci dvacátých let na sklonku němé éry začíná SVATÝ VÁCLAV. Tomu odpovídá poetika, ideový záběr i prostor, věnovaný pro podání bližších charakteristik hlavních představitelů. Představa, že film je poplatný známému sloganu Nejedlého "Komunisté dědici pokrokových tradic naší minulosti" je ovšem nepřesná; film byl realizován v době přetrvávajícího vlasteneckého nadšení z porážky hitlerovských okupantů a dlouhodobého pojištění národní a státní samostatnosti a svébytnosti a pohledu Palackého filozofie českých dějin (jakkoliv nepravděpodobně to dnes může znít). Přestože postavy jsou z větší části živými schématy a ambicí filmu - vcelku slušně Krškovou režií zvládnutou - je být kronikou bouřlivých měsíců let 1848-1849, nevzniklo sterilní dílo. Naopak, pohled je to svým způsobem dodnes podnětný a shoduji se svými předpisateli i v tom, že vlastně na věcné parketě svého působení nenahraditelný. I tak ovšem vyniknou jeho limity v porovnání s neprávem zatracovanou Vávrovou a Kratochvílovou husitskou trilogií, vlastně jen o několik málo let mladší. (26.03.2008)

S takovou hereckou sestavou se rozhodně dal natočit mnohem lepší film. Tento snímek je nezáživný, dokonce i sekvence na barikádách jsou nudné. Před kamerou se míhají neživoucí postavy z učebnice dějepisu, krom patosu postrádají jakékoliv emoce. Do dění jsou uměle naroubovány osobnosti jako Božena Němcová nebo Jan Neruda. (29.06.2021)

Ale fuj! Revoluční lůza, které se nechce pracovat, u mě žádné sympatie rozhodně nevyvolá. Mnohem raději bych viděl práci našich velikánů - třeba něco ve stylu Evropa tančila valčík, doplněné o scény z barikád, ale takhle ne! Naši velikáni jsou zde dokonce líčeni jako zrádci!!! Postavy jsou už od začátku rozděleny na dobré a zlé. Ti dobří kolem sebe neustále kopou, dělaj kravál a když někdo z nich umře, tak se z toho můžou všichni pos*at. Zatímco když zastřelí paní W., tak má divák div chuť nezatleskat. Jelikož toto není první revoluční film, který jsem viděl (kvalitou patří k tomu lepšímu někam mezi husitskou trilogii a prasárny typu Rudá záře nad Kladnem), bylo mi jasné, že revolucionáři jsou géniové, které zastaví jen jedna věc a to je zrada! A prásk, pochopitelně je tam. :D Normálně bych dal čtyři hvězdičky, protože film řemeslné kvality má, ale za to špinění Palackého, Šafaříka a spol. si to víc než tři nezaslouží. (02.02.2013)

10 zfilmovaných stran učebnice Dějepisu. Zfilmovaných s naivitou ( úvodní scéna, kde se spolu v salónku baví snad všichni velikáni české kultury je mimořádně roztomilá ) ale i nadšením. Charaktery postav samozřejmě omezeny pouze na svojí historickou funkci. Občas je znát dobové ideologické zabarvení, ale kdo by se divil vzhledem k roku vzniku. Po technické stránce jde ovšem o vynikajicí a nákladné dílo (20.03.2006)