Hořká láska

50:20 – Vánoce. Parádní vánoční stromeček (máme tuhý komunismus roku 1958). V Boha věřící sedlák: „Noviny vám zabedňujou palice!“ Nevěřící družstevník: „Prosím vás, nechte toho alespoň na Štědrý večer.“ Následuje vyvrcholení Saturnalie: (půl)noční (asi tedy černá) mše. Evě Kubešové to zde moc sluší, není divu, že se do ní bratr raněného zakouká. Zednářská symbolika: do očí bijící skrytá ruka Deyla na pohřbu (1:14:21). Je to jistě neštěstí ochrnout, ale když Golem vyskočí z postele a začne běhat po stavení, těžko se ubránit úsměvu. Družstevníkovi se zajídá dřina na statku, ale v JZD se dělá i po nocích. Výborné výkony všech herců. Jan Sedliský sice ve vypjatých chvílích není perfektní jako jeho zkušenější kolegové, zato ale disponuje vytříbenou pohybovou kulturou. Škoda, že nedošlo na vesnickou tancovačku. Předvede alespoň ukázkovou stojku. (13.11.2021)

Je to skvěle zahrané. U Macha se bojím říct i zrežírované. Nemám ho rád! Tvůrci Mach a Procházka to plánovali takto. Ten mladý na motorce, ten komouš, ten co kupuje pračky, podplácí děti, jen aby ošukal ženu svého bratra. To je ten pravý mládežník. To je pokrokový socialista, ta naše budoucnost. Jenže vzdělaný divák si navzdory bere něco jiného. Ten Štěpánek , kulak plný tradic a víry v Boha. Ten konzervativní sedlák, není on vlastně hrdina určité venkovské mravnosti? Protože jeho mladší syn, spermií do půl hlavy to není! Jo na schůze? to jo. Hajzl, za kterého se otec stydí. Minul se záměr ! Ten divák blbej není, on spatřuje charakter toho starého kulaka. Inu takový důkaz pitomosti rejži Macha. Zajímavostí je, že ta krásná selka byla i scénaristka. (29.05.2018)

Hořké drama. I happy-end zanechá na jazyku lehce štiplavou příchuť. Příběh je svým zpracováním sice logicky poplatný době vzniku, ale jeho základní atributy zůstávají. Touha po obyčejném lidském štěstí nám přetrvává i tváří v tvář těžkým životním zkouškám, jimž jsme vystaveni. Můžeme si svých povinností být vědomi, jak chceme, jsou věci, kterým se vzdoruje těžko. A láska je jednou z nich, i když to dnes mnohým může znít jako klišé. Filmu kraluje silně, až pohádkově, schématické pojetí celé rodinné tragédie. Oba protagonisté, jinak zcela obyčejní lidé, totiž po celou dobu prokazují mimořádně vysoký morální kredit (uvědomme si, že celý příběh se odehrává v rozmezí několika měsíců, ne-li let) a jejich závěrečné „selhání“ je okamžitě „potrestáno“ definitivním katastrofickým rozuzlením, z jehož patosu a síly se nám až tají dech (neobvyklá herecká příležitost pro jinak povětšinou komediálního herce Josefa Beka, vynikající studie člověka, propadlého naprostému zoufalství). Přesto se jedná o dobře a poctivě odvedené filmařské řemeslo v rámci daného žánru a snímek by si jistě zasloužil více pozornosti. (27.05.2015)

Tohle je těžký. Dva mladí manželé táhnou grunt a on se těžce zraní, je nepohyblivý, Na usedlost přejede jeho bratr, aby přiložil ruce k dílu a rodina neumřela hlady. Manžel zatím leží v pokoji v sádrovém krunýři a srůstá. Mezi manželkou a jejím švagrem se zatím vyvíjí vztah, neboť on je pozorný a vidí za životem nejen dřinu, ale i nějaké ty požitky. Koupí pračku, sem tam dárek. To manželka z dřívějška nezná, byla dobrá akorát na práci. Téma je to dobré a mohl by to být dobrý film. Je zaděláno na psychologické drama. Jenže je to takové nijaké, schematické, bez šťávy. Nakonec z toho vyleze jen klasický "vesnický román" narůžovělý až hanba. 55% (12.01.2017)

Jednu hvezdu navic pridavam pro Evu Kubesovou, ktere to tady opravdu moc sluselo, a ktera byla vyborna. Jinak jde o dalsi z cernobilych dramat ve stylu sedlak vs kolchoz (druzstvo). Pod touto ustredni linii se pak vine druha, kde Kubesova odolava svodum mladeho a zdraveho bratra sveho nemocneho manzela. Manzel Bek upoutany na luzko po uraze, v zaveru pak temer frankensteinovsky... Zajimavej film s hezkym zaverem. (08.12.2015)