Vzbouření na vsi

Uz som sa stretol s kopou planych scenarov a nametov na filmy - napriklad ako Dzejmi Zvoncek /odborne Jamie Bell/ tancuje balet, alebo svinstva pre filmove teoretiky Holy Motors, Neon Demon, Loni V Marienbadu, Hiroshima ma Laska - no a tuto scenaristicka zufalost pokracuje .Ja viem, ako komanci v 25. 2. 1948 uchopúili moc v tom nasom nadhernom state, tak mali filmari len zavedene schemy na film - a prepanakrala sa nesmelo tocit nic, co by oslavovalo kapitalizmus, alebo co by len v naznakoch uznavalo kapitalizmus. Tento namet je umelina priserna- na vidieku sa pohadali muzski a zenske ohladom pradelne - a to po starom zenske prali na valche. Mno jo, jakozto ja uz dlhodobo tvrdim - moralka, mravne normy, nabozen. prikazy ... po starom, akurat technologie, vynalezy, technicky pokrok - po novom. 30 % (11.08.2018)

Jako ženská tenhle film nemohu nemilovat a 5* nemá jen proto, že by to bylo unfair vůči těm mým opravdu špičkám. A ty 4* jsou hozený červený hadr všem býkům s koulema J)) Ale to, jak dokázal chlap natočit film o vítězství ženského ducha nad chlapskou zpupností a machismem (i když se to tak tehdy zdaleka nejmenovalo) je úžasné. Odmyslete si všechny ty socialistické bláboly a základní myšlenka platí i dnes. I dnes všude rozhodují chlapi, oni v parlamentu (nadneseně,leč pravdivě řečeno) rozhodují o počtu lékařů na počet obyvatel a ruší nemocnice a jesle a školky. Ubývá služeb, protože mít hernu nebo trafiku či kasino je výnosnější než opravovat boty či kabelky a čínská všehochuť je výnosnější než mandlovna prádla. Takže mi nesahejte na Vzbouření na vsi, ještě dnes by leckterý chlápek potřeboval doma přiškrtit servis, aby si uvědomil, že ženské nejsou stroje na vaření, praní a ještě večerní sex ve třech polohách. (26.05.2008)

Skvělá dobová komedie plná vtipných replik se skvostnými výkony našich předních herců v čele s Františkem Filipovským. Boj žen proti mužům v poválečné vesnici o to, komu nově nakoupená technika ulehčí práci. Prádelna či oračka, to je, oč tu běží. Žádná agitka proti lakomému kapitalistovi. Po válce bylo všeho málo, vládl přídělový systém na potraviny i oblečení. Výroba se rozjížděla. Vše bylo na lístky, aby se na všechny dostalo. Ten, kdo neplnil dodávky a hromadil zásoby, aby je za draho na černo prodal, měl problémy. Lidé byli solidární i vykukové, stejně jako dnes, bez ohledu na režim. Byla prostě jiná doba, pro moje vnoučata neuvěřitelná. Mám tento film moc ráda. (02.01.2016)

Je opravdu zajímavé porovnat si, jak lidé reagují na podobně laděné veselohry z První republiky. Zatímco tam se podobně bezobsažné veselice (často ještě mnohem triviálnějšího rázu) jeví být pro našince přijatelnými, "Vzbouření na vsi" svými naprosto bezzubými ideologickými reáliemi dráždí. Přitom ta bezzubost je právě jedním z důvodů, proč se mi tahle agrární juchaná tak zamlouvala. Film Josefa Macha se totiž dobové estetice a normě celkem vymyká, je sice patřičně radostný, obsahuje sice všechny dobové stereotypy, ale pracuje s neobyčejně svěžím a rustikálním elementem feminní emancipace. Z toho důvodu se nevyhýbá ani dobově zatracovanému erotismu (obrys ňadra na plátně je z dobového hlediska velmi odvážný, stejně jako všudypřítomné okaté dvojsmysly). Konflikt staromilských mužů a moderních žen garantuje spoustu pěkných gagů, směšných ať už záměrně, nebo nezáměrně. Výbornou karikaturu vesnického burana předvedl František Filipovský, přičemž jeho opilecké volání po "vepřové huse" vystihuje sice triviální, ale přesto humornou poetiku filmu. Tu jen dotváří neuvěřitelně naivní práce kameramana, který se v určitých chvílích pokouší o experimentální poklopení svého aparátu, snad po vzoru expresionistické kinematografie. V té chvíli je "Vzbouření na vsi" vtipné jako málokterý film. Nedosti na tom, emancipační složka téhle veselohry je všemi svými stereotypy aktuální až hanba, technické provedení je roztomile špatné = královsky jsem se bavil celých 105 minut. To se mi při prvorepublikových veselohrách stává málokdy. A ideologické poselství v tomhle filmu tlumí rok 1949, čili se klidně na to schůzování s hráběmi v okně dá koukat bez skřípění zubů. (13.11.2006)

No, tady někde to začalo. Tady někde začala ta doba, kdy už sedlák neprošel v zablácených holinách sednicí rovnou z pole ke stolu s kouřícím obědem a panímáma neřekla ani popel. Začalo to prádelnami a skončilo to mužskými na mateřské :-). IKonec konců vždyť my, muži dneška už vlastně pravmi muži nejsme. Jsme masculinus mutantus, tedy - muž přechodný. Ne, nepřeskočilo mi :-), včera jsem si jen zase s velkým gustem dal Reifovu Postel (1998) a tak nějak mi to celé do sebe zapadlo na časové i domácí ose :-) ! Ačkoliv Vzbouření na vsi je v podstatě budovatelským filmem, tu vůdčí roli strany nechává stranou a hraje spíše na feministickou a tím pádem i komediální notu, protože venkovští tatíci byť uvědomnělí tou dobou již pravidelně schůzující družstevníci tak nějak pořád mají v hlavách po otcích a dědech, že ženská musí chlapa poslouchat a neodmlouvat, jinak hybaj z chalupy. Jenže soudružky jsou také uvědomnělé a tak chtějí prádelnu a jelikož to s muži po dobrém nejde, nechají jim na triku chalupy i s dětmi ať si to pěkně vyžerou.... Pochopitelně družstevníci ženskou práci neumí a tak mají nejeden problém s vařením, uklízením či jen s obyčejně pokakaným potomkem... Přiznám se, že mytí podělaného řvoucího potomka pod pumpou Františkem Filipovským bylo dokonalé :-) . Celkově tady snad právě díky té ženské válce a komediální poloze všichni měli co hrát a jelikož šlo o výborné herce, je to film velmi koukatelný na rozdíl od jiných té doby odehrávající se na vesnici. Je trochu smutné, že z feminizmu bojujícím za práva žen se dnes tak trochu stala válka žen proti mužům samotným... Celé se to tak nějak vymklo...ale proti prádelnám nic nemám :-) ! Tři valchy. * * * (07.05.2018)