Obušok, z vreca von!

Obušku, z pytle ven! je klasickou filmovou pohádkou s jednoznačně laskavým tónem. Kostýmy a kulisy jsou výrazně osobité a jedinečně dokreslují zvolenou náladu. Komornější příběh pro tři herce se může sebejistě opřít o dominující herecké výkony. Boj dobra se zlem je nesmrtelný, nastolení spravedlnosti je žádoucí ve výchovném poslání a sociální spravedlnost byla v tehdejší době proklamovanou prioritou. Optimismus a hravost hladí po duši a uspokojuje svým rozuzlením. Hlavní postavou erbenovské pohádky je chudý potulný muzikant (skvělý Ladislav Pešek). Dobrou náladu a víru v lidskost neztrácí ani tváří v tvář zlomyslnému bezpráví. S důvtipnou elegancí obrací ústrky ve svá drobná vítězství, drnká do strun a bezelstně pěje o životě a radosti. Skromnost a dobrota je po zásluze odměněna a blahobyt se stává symbolem nové spravedlivější doby. Na druhé straně života stojí hostinský (vynikající Josef Beyvl), lakotný bohatec. Chudoba a skromnost jsou prostředkem k cynickému veselí, touha po bohatství dodává odvahu k troufalým činům bezpráví k utužení třídního rozdělení společnosti. Užívá si svou převahu moci a bohatství se škodolibou úskočností. Ochráncem utlačovaného prostého lidu je kouzelný dědeček (dobrý František Smolík), vševědoucí moudrá nadpřirozená síla. Ochrana se nedává bez zásluhy a vstřícnosti, je odměnou za dobromyslnost a morální ctnost. Je symbolem nadějné budoucnosti s rovnoprávným sociálním postavením. Animační trik s obuškem je vkusný a dostatečný, laskavá forma optimistické nálady převládá a herecké koncerty opakovaně nadchnou a pobaví. (16.08.2017)

Vím, že mi čas od času Peškovo neutuchající ševelení a veselí lezlo na nervy, nicméně to bylo jen párkrát a naštěstí to vždycky něco nebo někdo zachránil. Hlavně hospodský Beyvl absolutně neměl chybu, stejně jako celá ta geniální scéna s jitrnicí, co svět neviděl. No a pak je tam neodolatelný stařeček Smolík v pojízdný posteli. Zakomponování samotnýho obušku do děje poněkud netradiční, leč překvapivě přesvědčivé. Pohádková stálice. (14.12.2011)

Byly doby, kdo se dařilo lidu obzvláště těžko. A těžká doba se lépe snáší s humorem a zpěvem. V těžkých dobách hladu pak vznikají pověsti a pohádky o kouzelných ubrouscích, kouzelných dobrosrdečných dědečcích a zlatých oslících. Dětem pak, když rodiče vyprávěli takovou pohádku už tolik v žaludcích nekroukalo. Obzvlášť, když nenasytný hostinský dostal za vyučenou a spravedlnost zase jednou zvítězila (alespoň v té pohádce). No, ... v pohádce nemusí být vždycky nějaký král. No, ne? (20.10.2007)

Dvě dobré scény, mlácení hostinského kouzelným obuškem a ta s imaginární jitrnicí, (ne)dělají dobrou pohádku. Pešek s Beyvlem mírně přehrávali, ale to by nebylo to nejhorší. S touhle klasikou se tak úplně nebavím. O dobré pohádce mám poněkud jiné představy, ale netřeba být zlý na klasiku české kinematografie. 60% (24.12.2011)

Aneb jak dobré srdce a především naivita a šíleně hloupá důvěřivost nakonec vyhrály nad nenažraným, ziskuchtivým a podlým kapitalismem. Ale ta propaganda je jinak ještě poměrně snesitelná a legendární obušek spolu s kultovními písničkami přežije asi všechny generace, dokud bude přežívat i samotný film. (12.01.2013)