Vzorný kinematograf Haška Jaroslava

Film režiséra Miroslava Hubáčka „Haškovy povídky ze starého mocnářství", natočený v r. 1952, volně spojoval čtyři Haškovy humoresky. Aby využil co nejvíce Haškova textu, aby konfrontoval jednání hrdinů v povídkách s jejich jednáním ve skutečnosti vymyslil režisér filmu „Vzorný kinematograf Haška Jaroslava" Oldřich Lipský se spoluautorem scénáře J. A. Novotným pro další haškovský film hraný rámec: v jarmareční boudě promítá Jaroslav Hašek hlavním osobám svých příběhů čtyři filmy, které náležitým způsobem komentuje Právě do tohoto komentáře je zahrnuto to vše z Haškova osobitého humoru, co se nedá vyjádřit ani obrazem, ani v dialogu jednajících postav. Hraný rámec - promítání filmů v jarmareční boudě - vtáhne diváka plně do ovzduší doby na počátku našeho století a navíc umožnilo autorům použít řady působivých formálních záběrů: zrychleného chodu kamery, trhaného pohybu, triků atd. Po fotografické stránce je film zajímavý tím, že jeho Vladimír Novotný použil pro podtržení dobového koloritu jednotlivých Haškových povídek, pro odlišení rámcového příběhu, jakož i pro zdůraznění změny filmového času různobarevného tónování (viráže) obrazu. — Film „Vzorný kinematograf Haška Jaroslava " je druhou samostatnou režijní prací Oldřicha Lipského. Před úspěšnou veselohrou „Cirkus bude" pracoval Lipský jako asistent režie na filmu „Racek má zpoždění", s J. Strejčkem spolupracoval na filmu „Slepice a kostelník" a s režisérem Miroslavem Hubáčkem na filmu „Haškovy povídky". Filmový přehled 20/1956 (03.02.2010)

Spoilery! Jarda Hašek byl skutečný mistr při hře se slovy a Honza Werich byl zase dokonalý vypravěč. Když si dáte tyhle dva pány vedle sebe, tak je kvalita zaručena. Kvůli některým hláškám jsem dokonce vracel snímek zpět, abych si je poslechl znovu, což běžně vůbec nikdy nedělám. První dva příběhy neměly nejmenší chybu a málem mi ze smíchu praskla bránice. První příběh o studentovi, který se ze strachu z písemky utekl během hodiny zamknout na hajzl a druhá o zatoulaném křečkovi v gauči a následných pokusech o jeho vypuzení, které postupně přivedly do gauče celou zoologickou zahradu, to bylo něco úžasného a nevěřím, že Jarda Hašek při vymýšlení takových příběhů popíjel pouze pivíčko. Celý film je obsazený českou hereckou smetánkou, takže ani po této stránce nemohou existovat výtky. Bohužel zbylé dva a půl příběhu bylo poměrně o ničem. Nebyly mi blízké tématem ani humorem, nudil jsem se a trpěl. V celkovém součtu tedy nedám více než lepší tři kousky. (29.04.2019)

"...a usnul zdravým spánkem člověka, který má přeraženy obě nohy." Skvěle ztřeštěné Haškovy povídky, z nichž nejvíce se mi líbila ta, ve které Jaroslav Marvan a jeho nastávající zeť Jiří Sovák spolu se zbytkem rodiny a sousedy vyháněli křečka z gauče pomocí fretek, morčat a ježků. Ovšem i ostatní příběhy měly leccos do sebe a velmi milý byl také spojovací materiál a samozřejmě naprosto přesně namluvený komentář Jana Wericha. (23.10.2013)

Kdybych šel v padesátých letech do kina, nejspíš bych vykřikoval: "Nikdy jsem v českém filmu neviděl tolik hravosti, tolik rozpustilosti, tolik radosti z tvorby, tak málo bržděnou vlastní sřelenost, tak sympatické uličnictví, tak rozjásanou drzost." Dnes už máme takových filmů více a já jsem tomu jen rád. Kdepak... koho by v 30. a 403 letech napadlo natočit film o klukovi, co se kvůli písemce zamkne na záchodě nebo jak dostat křečka z kanape? "Pryč s prvorepublikovou maskovanou upjatostí! Ať žije svobodná fantazie!" křičím hloupě v těch nesvoboných padesátých letech. A kdybych tušil, s čím Lipský teprve přijde... (13.01.2009)

Čtyři povídky podle Jaroslava Haška, spojené rámcem komentáře majitele pouťového kinematografu (vidíme jen jeho siluetu v šeru promítacího stanu, ale namluvil ho Jan Werich). Ještě to není úplná senzace, ale rozhodně zajímavý film, který už předznamenal, co bude Oldřich Lipský točit. Už je tady secesní Praha, skoro všichni jeho klíčoví herci, viráž a daleko větší nadsázka, než bylo do té doby zvykem. Hlavně v druhé povídce "Vzorné rodinné štěstí" o těch nejbláznivějších pokusech, jak dostat zatoulaného křečka z útrob gauče. :-) Hezká stará komedie, která mi připomíná francouzské filmy té doby, třeba Ztracené vzpomínky. 80% (19.04.2006)