Pobočník Jeho Výsosti

Tato burianovka patří k těm slabším, není zde tolik humoru jako třeba ve veselohře U pokladny stál, ale stále je to kvalitní zábava. Osobně se mi nejvíce líbí scénka s tlustým kuchařem v Mňuku, kterého ztvárnil výborný leč bohužel málo známý František Černý. Jeho hláška ,,Sakra teď nevím co je polívka a co kafe", mě vždycky dostane, nebo jeho dialog s Burianem ,,Co to je? To jsou hadry? Ne, to je maso." nebo ,, Sakra to je ale polívka! Pane nadporučíku to není polívka, to je voda na nádobí!" anebo ,,Já vám tady udělám vojnu, vy bublino!" Také scénka se střelným prachem je velmi zábavná. Zkrátka když ji srovnám z dnešními komediemi založenými na vulgaritě, stále u mě vede tato klasická burianova veselohra. Zkrátka Burian je Burian. (10.07.2009)

„Haló?“ ‚Hitlerův‘ knírek… Vypadal výborně. Ten stojan… Ovšem to byla vlečka. Výborná stojka. Fotograf – „Až po Vás.“ Vyvolání. Postarejte se, aby se nenudila do mého příchodu. No co? Rozkaz je rozkaz. Melodie, no jó. Šampus s ohříváčkem. Jáj, tak to bude mít výsost radost – hlavně z toho účtu. Jako gazela! Rytmistr! „Jsem ve službě!“ „A próóč?“ Nikam se mu nechce – no já se nedivím. Ovšem způsob přípitku jest zajímavý. Jak moh nevědět s kym chlastá? Jo, síť je dycky boží. Ve skladu nikdo neví jak a milý pobočník by to nechal vylítnout. Tenis s tvrdým obědem! Chuděry ryby. Jak chodil s tou šavlí… „Ze Stromovky. Ptáčkové…“ „Podívej se, pane podplukovníku, na mě.“ Slepice! Samomluva výborná – hlavně závěr. Prej matka… Takovýho plechu, bože! Krám perfektní. Zmizet. „Vaše královská místnost.“ A pravá ruka už zas neví, co dělá levá. (05.01.2018)

V těžké konkurenci Burianových veseloher je tato odsouzena být mezi těmi méně výraznými a méně populárními, ale pozor - pořád je to solidní snímek se zajímavými filmovými postupy a povedenými scénkami. Kdybych měl vybrat trojici nejslabších Burianovek, vyberu asi "Slepice a kostelník", "Dvanáct křesel" a "Muž v povětří". (08.02.2022)

Další snímek s takzvanou uniformovanou rolí Vlasty Buriana, ve které se opět vyřádil dosytosti. A také další film, na kterém se bohužel vyřádil zub času. Kvalita filmové kopie je prostě opět strašná. Diskutabilní je také i technická stránka natáčení, ale na první polovinu třicátých let, ohledně daných možností, dejme tomu. Jako obvykle byl scénář zpracován na základě divadelní hry, takže kromě dialogů je hlavně přemíra různého skotačení a komediálně pojatého přehrávání. Ne nadarmo se o filmu mluví jako o situační frašce. Příběh sází na dodnes používanou záměnu a situací z toho vzniklých. Vlasta Burian plný energie po herecké stránce řádí, jak utržený z řetězu a tak očekávaně kulometnou salvou tradičně vypouští ze svých úst jednu hlášku za druhou. Na dnešní dobu místy ztřeštěné až moc, ale i tak celý koncept pobaví, a to právě oním humorem Vlastu Burianovi sobě vlastní. Bez něj by film neobstál vůbec. (05.09.2022)

I pro tak velkého komika jako je Vlasta Burian platí, že jeden film je jeho nejhorší. U Vlasty je to spolu s filmem Hrdina jedné noci právě Pobočník. Film se bohužel nedochoval v originální délce a to možná jeho kvalitě trochu ubralo na celistvosti. Přesto - sám příběh je dost o ničem, scénáristicky na Wassermanna až příliš amatérské, možná šité horkou jehlou. Sám Burian je tu průměrný a ti ostatní snad až na Bedřicha Vrbského velmi podprůměrní, což je podtrženo absolutně nevhodným obsazením Nory Stallicha. Občas mi to připadalo, že si v tomto filmu Burian zkouší některé situace, které se mu později podařilo dovést k dokonalosti. (01.03.2015)