Tri vajcia do skla

Po čase jsem se opět zadíval do další z komedií s Vlastou Burianem a stejně jako v případě Dvanácti křesel musím říct, že mě níže hodnocený snímek zaujal víc než ten notoricky nejznámější u té pokladny... Jde jako ve většině případů kousek založen především na Burianově komice, tentokrát hned v dvojroli gangstera a až na knírek zcela podobného detektiva, ale postupně se stáváme rovněž svědky docela akčně laděné grotesky s kriminální zápletkou. Místy možná trošku naivní, ale v momentu, když do recepci nakráčí Burian v přestrojení za generála Nariškina a rozjede pro mezinárodní delegaci svou one man show s hudebně tanečním číslem, bylo o zábavu postaráno. Celkově o originální nápady také. (80%) (11.11.2018)

Přišel scénárista za režisérem a povídá mu, mám námět na film. Vlasta Burian si objedná tři vejce do skla, což bude heslo pro mafiány. No a dál? To stačí na komedii s Burianem ne? A natočili film. Já si však myslím, že to nestačí. Vlasta Burian se sice snaží, seč mu síly stačí, ale mimo jeho one man show je film naprosto ztracenou fraškou. Maximálně mne však pobaviíl jeho kozáček. Ale to je vše. (10.05.2009)

Jó, Vlasta nikdy nezklame. Tenhle film sice nepatří k jeho nejlepším, ale za to obsahuje několik legendárních vtipů, chcete-li gagů, které zaručeně pobaví. Vlastně se mi to jeví (snad to tak bylo původně zamýšleno), jako parodie na kriminální "gangsterky". Ono vlastně, kdyby tam nebyl Vlasta Burian, byl by film úplně o hovně:) (7/10) Tyto filmy samozřejmě nemohou býti technicky dokonalé, to bychom chtěli moc, nicméně v jednu chvíli je tam dost krkolomný střih. Ti kdo viděli, možná tuší (objeví se Burianův ksicht, kterak koulí očima). (30.03.2009)

Pauza, kterou si Vlasta Burian naordinoval po svém posledním (nepříliš úspěšném) filmu trvala už příliš dlouho a kdekdo začal pochybovat, zda se populární král komiků ještě někdy vrátí před kameru. Blýskat na lepší časy se začalo až v okamžiku, kdy si berlínská UFA vyžádala režiséra Maca Friče a, pamětliva mezinárodního věhlasu Vlasty Buriana, naslibovala hory doly. Film je to nadmíru atraktivní, zasazený do velkolepých exteriérů karlovarského lázeňského ovzduší, žel, se scénářem si tentokrát pánové příliš hlavu nelámali a naservírovali vyhládlému Burianovi poměrně nemotorný příběh s kriminálním přídechem, v němž nešlo ani tak o zločin, jako o příležitost vystřídat několik různých identit během jediného večera. Co se ale povedlo na výbornou, jsou písničky, jejichž ekvilibristická vytříbenost je dodnes nepřekonatelná. Pozvala mě jedna kněžna do kiosku, říkala mi golubčiku graj mi graj, bylo-li by libo papirosku, nebo bylo-li by libo radši čaj. (03.10.2008)

S tímto snímeček se mi pojí jedna silná vzpomínka na dětství. Byl jsem na prázdninách u babičky a večer jsme sledovali společně s dědou právě Tři vejce do skla. Když pominu pohádku Byl jednou jeden král, jednalo se patrně o moje první setkání s Vlastou Burianem a děda mi tenkrát vyprávěl, jak je to výborný komik. Sledovali jsme tento film se zaujetím a protože mne v určitý čas poslala babička spát, neviděl jsem konec filmu. Druhý den ráno mi to děda povyprávěl a Tři vejce do skla jsem od té doby neviděl. Až nyní, v prosinci 2018. A snímek mě opět bavil. Burian v trojroli, některé scény vskutku vtipné (opět ta jeho angličtina, např. Maj kočí je z Trutnova..), vypíchl bych kupříkladu uspávání hada bez píšťal v trojím podání. A závěr? Byl přesně takový, jaký si pamatuji, že mi tehdy, před mnoha a mnoha léty, děda vykládal. (27.12.2018)