Měsíc nad řekou

Krásný starý český film, který zpracovává Šrámkovu divadelní hru. Herecké výkony byly vynikající, jak jinak, když se jedná o ty staré pravé české herce, kteří prostě uměli hrát na rozdíl od některých dnešních. Místy se mi nelíbilo, jak se Slávka neboli Eva Medřická povyšovala a byla taková rozkazovačná a jako nějaká matka, která pořád peskovala mladého Vilíka. Jinak vážně krásný film. Skvělá atmosféra a příjemná hudba. (20.11.2009)

Krškova interpretace Měsíce nad řekou nejvíc připomíná melodrama - recitace je doprovázena hudbou. I proto je kamera až kýčovitě barevná a to vše dohromady vytváří snovou magickou idylu jedné jarní měsíční noci. Bohužel zvolený styl potlačuje jakýkoliv konflikt, tragičnost a ošklivost. Impresionismus se přece nevyhýbal ošklivosti, dokonce ji vyhledával, jen se ji snažil zachytit v jejím lidském půvabu. Z Dany Medřické srší magická energie a přitom být na malém městě v dvaceti sedmi stará panna, to bylo spíše k pláči - klevety, drby, pomluvy za zády, slyšet čas utíkat, každou sekundu - zatímco tady je vše idylické. Nejtěžší břemeno je na Cupákovi, protože zahrát v melodramu věrohodně cynického floutka, jemuž bije v hrudi zlaté a nezkažené srdce, to je úkol nadlidský. Právě snaha herců zahrát skutečné maloměstské typy se tluče s Krškovou divadelní kýčovitou melodramatičností. Fráňa Šrámek si ale zaslouží trochu realismu. (13.08.2010)

…a není ten Měsíc nad řekou v Krškově podání jen snem? Fascinuje mě na něm, jak v něm jsou všichni přítomní. Tedy: zcela jiní, než bývají a jsou maloměšťáci, a to nejen ti pochlebovační, umanutě konvenční, zaostale patriotičtí a zle asexuální, kteří se promenádují po Šrámkových korzech a bloumají Šrámkovými pokoji. Zde každý plně váží svůj krok, vyjímá jej z času, omakává jej jako oblázek a diví se, jakého tvaru nabyl tím nekonečným tokem vodstev času. Snadno odhalí svou vinu, byť jen zdánlivou, a nehájí se – přijímá ji a snaží se vše napravit: život se svou ohromnou tíží pro něj není navyklou drahou, ale polyfonií výzev, před nimiž bledne i červená zároveň. Jakéhokoliv prohřešku lituje již tehdy, kdy se jej dopouští, a probouzí-li se dosud hříchem zatěžkán, zůstává ve snách ještě dlouho. Musí se vyznat, musí se vzdát, musí se vydat… A tomu odpovídá i vidomé snímání filmového světa. Písecké kulisy filmové jsou životnější než tamní skutečnost: zatímco dnes tam vše měkne a znetvořuje se k nepoznání, ve snímku jsou pevné tvary skutečnosti nahlížené lidským zrakem zachovány. A nejen tvary: i atmosféra tohoto světa. Měsíční světlo mohou zakrýt mračna, ale atmosféra se dál bude vyslovovat o právě naplněné nebo dopité chvíli. Zázrak. (20.01.2019)

Sympatičtí, sebevědomí herci zahráli něco, co se mnou vůbec nekomunikovalo, vadila mi ta básnická přečůrákovanost, ten krasožvást. Věděli jste například, že když Goethe napsal Utrpení mladého Werthera, tak že se v Německu stalo modou opustit život předurčených povinností sebevraždou, třeba kvůli nenaplněné lásce? Paradigmata a životní postoje z dávno zašlých časů - a co my s nimi? Nikam už se nám tu nevejdou. (05.05.2022)

tak jsme přijeli, dali si nechutného Platana. Pak nám obsluha jedné hospody (jiné, tam měli budvar) u letního kina popsala děj tohoto filmu. Divili jsme se, ("to prý znají všichni") a mysleli jsme si, že prošla nějakým speciálním školením jak a o čem konverzovat s festivalovými účastníky. Po prvních minutách už jsme měli trochu jasno. SPOILER: Film otevírá záběr na ukrajinskou(!) vlajku, jen to rumunsko za mostem tam ještě tenkrát asi nebylo. koněc spojilera. Další nespornou zajímavostí tohoto filmu, že technický bordel provázející celý průběh festivalu umožnil hned druhý kotouč filmu splést - a v tom jsem hned projevil svou vášeň pro soutěž videostop - za asi 2 vteřiny jsem poznal film Kalamita. Ještěže jsme ke konci museli odejít na něco jiného. Ráno jsme si všimli, že ve městě je nejméně 15 budov ukrajinských ambasád, nebo nějakých podobných vládních budov. A panu řediteli vzkazuju ať se nepřeceňuje a příští rok zkusí dělat festival třeba ve vsi jménem Hlína poblíž Ivančic. Bude to mít jistě onu "pověstnou návaznost" na kulturní tradice, bla, bla, bla,... a vrchol toho všeho, cituji: ... Po pár dnech, kdy se náměstí, uličky i otavské nábřeží zaplnily festivalovými hosty, vzrušeně proudící od kina ke kinu... (kopyrajt Eva Stenglová, Listy Festivalu nad řekou č. 05 (5.8.2009), str.1. ...si nejsem jistý, zda jsme byli na stejném festivalu jako Eva. Co ve městě kdy hospody zavírají v 22. hod a film okolo 00:45? ano, Nonstopy. díky aspoň za ně. (Jo a podle neověřeného drbu v redakci listů fungovaly nějaké 2 bytosti (schválně nepíšu lidi) z Blesku!) - tak asi proto to celé... (02.08.2009)