Měsíc nad řekou

Při vší úctě k Fráňovi Šrámkovi – toto krátké lyrické dílo se mu nepovedlo, přišlo mi velmi plytké. Byl jsem proto zvědav, jak si s něčím, co nemá pořádný příběh ani děj, poradí filmaři – a nebyl jsem ani zklamán, ani potěšen. Jak se říká, co je od začátku špatné, nemůže být nikdy dobré a jen z čisté vody dobrá polévka uvařit nejde. (02.10.2010)

Krásný starý český film, který zpracovává Šrámkovu divadelní hru. Herecké výkony byly vynikající, jak jinak, když se jedná o ty staré pravé české herce, kteří prostě uměli hrát na rozdíl od některých dnešních. Místy se mi nelíbilo, jak se Slávka neboli Eva Medřická povyšovala a byla taková rozkazovačná a jako nějaká matka, která pořád peskovala mladého Vilíka. Jinak vážně krásný film. Skvělá atmosféra a příjemná hudba. (20.11.2009)

Václav Krška dokázal svým filmům vtisknout neopakovatelný poetický nádech, posouvat divácky oblíbený romantický žánr (i díky volbě předlohy) od dřívějších naivních veseloher k hlubšímu rozjímání o životě, o lidech. Byť tento film vznikal v společensky hodně obtížném období, na výsledku to díky oné „prvorepublikové“ stylizace vůbec nepoznáte. Přes značně divadelní herectví většiny zúčastněných dýchla na mě z Měsíce nad řekou pocitově lahodící záležitost, která na mě zapůsobila svým kouzlem starých časů a krásných mezilidských vztahů. Celkový pozitivní dojem mi mírně pokazil pouze Eduard Cupák, který se dle mého názoru do role zamilovaného mládence nehodil, nedokázal jsem mu to moc uvěřit... na druhé straně shlédání se Zdeňkem Štěpánkem nebo mladičkou Danou Medřickou bylo víc než příjemné. Tvůrci nám v příběhu o pomíjivosti mládí a života zase jednou zanechali zajimavý odkaz i pro další generace a to je také to, proč rád nepravidelně zavítávám do světa filmů pro pamětníky. 75% (04.01.2021)

Otázkou je, zda Krška přeci jen Šrámka nepoetizoval až moc a netáhl ho víc do sentimentálních než kriticko-anarchistických vod /už v tom, že celkovou estetikou posouvá snímek víc do Rakouska, přitom dílo reflektuje už proběhlou válku/, v nichž byl doma. Šrámek tematizoval mladickou vzpouru, stejně tak životní pragmatismus, Krška tu do značné míry pracuje v určitých paraelách uchopení třeba Jesenina v sovětské kultuře v podobných vodách (proto si nemyslím, že lze označit film mimo tendence raných 50. let). Nevím, zda nejsou příliš v kontrastu někteří příliš výrazní (což třeba u Radoka v Daleké cestě sedělo dokonale) herci (Medřická, Cupák a Plachý) proti obrazové filmovosti snímku, i když Zdeněk Štěpánek je tu nezvykle uměřený (Baldová, ale i Vydra mladší a Waleská jsou dokonalí). Osobně dávám přednost Stříbrnému větru, který je prostoupen právě anarchismem raného Šrámka a vzdorem proti všemu duševně rakouskému. Ovšem skrytému erotickému napětí nelze nepodlehnout. (16.12.2017)

Pročež jsem si po filmu přečetl wikipedii, abych se ujistil, že jsem něco ve filmu nepřehlédl. Nepřehlédl. Ono tam totiž nic není. Ještě, že jsem se na gymplu obratně vyhýbal, nejsem totiž z generace, která by už Fráňu přeskakovala. A k filmu: Dana Medřická naprosto dokonale ovládá celý film. Během jediné věty vystaví na odiv několik tváří. Líbila se mi nebo nelíbila? Nevím. Četl jsem knihu o Edovi Cupákovi, v níž se autor (Jindřich Černý) přepečlivě rozebírá v Edově hereckém mistrovství. Nic proti, ale jak se v knize také píše, Eda herecky dozrál až mnohem později. Čímž nechci říct, že mu postava z Šrámkova melodramatu dala nějaký prostor (i když ona zmíněná proměna jeho postavy se tu skutečně vyčíst dát). Spíš mi námět přišel dost mizerný (FŠ sorry) a jediné hezké tak zůstává pohled na řeku z okna. (18.11.2017)