Scenár:
František Vlček st.Kamera:
Rudolf MiličHudba:
Eman FialaHrajú:
Jaroslav Marvan, Ella Nollová, Jana Dítětová, Miloš Vavruška, Ota Motyčka, Milada Smolíková, Milan Balašov, Milada Kemlinková, Bohuš Hradil, Theodor Pištěk (viac)Obsahy(1)
Veselohra Bylo to v máji je nesporným přínosem našeho filmu. Film ukazuje Šebestův přerod vlivem okolí a vlastně vlivem celé dnešní společenské skutečnosti, v níž lidé typu Šebestova zůstávají stát stranou jako ztělesněné přežitky kapitalistické minulosti, a to v práci i v rodinném životě... Nedostatkem, jehož je nutno se pro příště vyvarovat, je to, že v celém ději není ukázána role, kterou při výrobních problémech i otázkách jednotlivců hraje dnes u nás strana. Není myslitelno, že by se boj o zvýšení výroby odehrál bez spoluúčasti závodní organizace KSČ. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (27)
Od odpadu film zachránila tradiční Marvanova načuřenost, která tak trochu shazovala tu jeho úžasnou roli probuzeného úderníka. Bohužel mu ale nevydržela až do konce a on se polepšil, ach, odpusťte mi, že jsem to prozradil a pokazil tak mnohým hodnotný kulturní zážitek. Ale jedna věc mě na filmu zaujala. Evidentně nejen soudruzi v NDR, ale i jejich kolegové v ČSR dali své chytré hlavy dohromady a vymysleli !čtyřkilogramové!! kolo favorit. By mě fakt zajímalo, z čeho ho postavili, to muselo být snad z bambusu nebo z balsy, páč i současný karboňák váží 7 kg. Je pravda, že muselo mít samé výhody, i když mě tedy momentálně napadá jen jedna: báječně se hodilo na triatlon, protože ve vodě nešlo ke dnu. Zato nevýhod mělo spoustu: nebezpečí zadření třísky, nutnost ošetřovat ho speciálními protičervotočími nástřiky, člověk na něm nemohl při jízdě hulit kvůli nebezpečí požáru. Tak asi proto se vyrábělo tak krátce! ()
Přiboudlá budovatelská veselohra, plná (ne)falšovaného entuziasmu i jemných dobových postřehů, může dnes, v jedenadvacátém století, způsobit leckomu zažívací obtíže, ale přesto lze na ni pohlížet také jako na svého druhu cenný dokumentární záznam. Je jasné, že Martin Frič si musel posypat hlavu popelem, aby si udržel svůj dosavadní post, přesto i v tak mizerném filmu najdeme figuru, která nás baví i po letech. Jaroslav Marvan, jeden z nejlepších českých herců, dokázal Šebestovi i jemu podobným postavám vdechnout kus člověčiny, přirozený lidský naturel, kterým se staví do jisté opozice, zejména vůči novotám a novotářství. V případě tohoto optimistického filmu tedy nejde ani tak o zlepšovací návrhy, soutěžení, hesla a průvody, ale o obyčejného českého člověka, který na nás občas, pokud se mu něco nelíbí, zabručí, a který baví a rozesmává vděčné publikum napříč generacemi i časem. ()
Plně souhlasím s objektivním komentářem S_M_Lomoze, ale já agitky tohoto typu prostě miluji (to je nepřesný výraz) pro jejich mnohdy i nechtěný humor a odraz doby svého vzniku. Doporučuji, aby je měla možnost zhlédnout i dnešní mládež, která si jistě položí otázku, proč tyto filmy byly vůbec natočeny, proč v 50 letch v nástupu komunistické zvůle u nás byly nutné takovéto rozjásané filmy. Starší generaci možná přinese trochu nostalgie, což je při vzpomínkách na mládí pochopitelné, jelikož se vzpomíná jen na to dobré, ale o to více vyvstane ve srovnámí s realitou ta absurdnost tehdejší doby, v níž musela žít. ()
Jeden z mnoha titulů, na kterých jde ověřit, jak monotónně byl Jaroslav Marvan v jisté době obsazován. A nejde jenom o budovatelské tituly - diváci pořád chodili na "polepšeného mrzoutského Marvana" , ať už šlo o Dva týdny štěstí s Adinou Mandlovou, Nebe a dudy, Městečko na dlani nebo o tituly budovatelské (Bylo to v máji, Veselý souboj nebo Dovolená s Andělem). Film je to úděsný, přestože se na něm podílela část týmu z Pytlákovy schovanky - scénáristé Neuberg a Vlček a režisér Martin Frič. Zamýšlené komické prvky zestárly a komicky působí jenom to, co bylo zamýšleno výchovně... ()
Bylo to v máji je údernickou veselohrou. Martin Frič vybudoval sice svou "novou lidovou" zábavu na schodných principech svých dřívějších satirizujících a karikujících děl, přesto ta "ideologická satira", s nutnou funkcí údernické osvěty, nedokáže plnit bez svobodné vůle své prvořadé poslání. Socialistická vlast si žádala budovatelskou uvědomělost a jednotu myšlení celého kolektivu. Humor často ztrácí lehkost upřímného přístupu, osvědčený typ vznětlivého vzteklouna v čase radikálního přelomu společenského uspořádání, kdy nové a neznámé povýšeně a s neodbytnou pohrůžkou zpátečnictví nahrazuje to starší a zavedené, na všechno sám nestačí. Rakousko je tu nahrazeno buržoazním přežitkem a kapitalistická demokracie ustoupila pokrokovému lidovému zřízení, principy má Frič stejné, výsledek ale odlišný. Třeba by to chtělo lepší organizaci práce! Hlavním komikem "údernické zábavy" filmu je Jan Šebesta (velmi příjemný Jaroslav Marvan), dělník Technotopu a vznětlivý otec tří nevděčných potomků, pro něž jsou společenské změny důležitější, než ctění vlastního otce. Zastaralý typ člověka, vždyť zde hrozí zpátečnictví, je připoután na pranýř a na milost je propuštěn až tehdy, kdy se jeho pracovní výkon (doporučuje se přes tři sta procent) dostane na stejnou úroveň s myšlením zbytku továrního kolektivu. Aneb jak může přijít ke štěstí socialisticky uvědomělý člověk, stačí maličkost a stane se na chviličku oslavovaným zlepšovatelem a úderníkem. Hlavní ženskou postavou je Růžena (příjemná Ella Nollová), starostlivá Šebestova manželka a matka tří dítek. Jejím cílem je tupení ostří generačních neshod rodiny. Důležitou postavou filmu je Josef Brejcha (sympatický Miloš Vavruška), mladý a sebevědomý úderník ze Spojených strojíren, budoucí Šebestův zeť a vzorný příklad progresívního lidového člověka v té jeho nové, lidové éře. Každá doba a nálada si žádá své typy hrdinů a budování bylo ještě na počátku. Výraznou postavou je tu Lída (uvědomělá Jana Dítětová), prodavačka Jednoty a nejstarší dcera Šebestů. Lidově demokratické zřízení státu a feminismus tak slaví své drobné, ale cenné vítězství. K výraznějším postavám patří Jirka (Milan Balašov), Šebestův syn a učeň Elektry se společensky obdivovaným hmatem řezání skla. Inu, hřejivá naděje pro zářnou budoucnost socialistického společenství! Z dalších rolí: nejmladší potomek Šebestů a do piána zamilovaná malá holčička Věrka (Milada Kemlinková), Šebestův kamarád a bývalý švec, převádějící raději zavčasu živnost pod družstevní správu, Václav Hrabě (Ota Motyčka), jasný vzor a s vylepšením osobně pomáhající inženýr Technotopu Votruba (Bohuš Hradil), k řezání skla mladým Šebestou zvědavý mistr z Elektry Burger (Theodor Pištěk), velmi strmě pracovní produkci zvyšující frézař Technotopu Štorkán (Karel Houska), Brejchův kamarád a dělník Koula ze Spojených strojíren (Eman Fiala), starý, s osudem smířený Lídin nadřízený a vedoucí prodejny Jednoty Válek (Ladislav Kulhánek), či muži - zpátečníci a prodavači v Jednotě Jindřich Baďura (Fanda Mrázek) a Gustav Režný (Jaroslav Heyduk). Film Bylo to v máji je vhodnou zábavou ideologického uvědomování si té síly soudržného kolektivu. Agitka má problémy s bezprostředností, a přestože Frič využívá stejné a osvědčené postupy, není údernická veselohra fričovsky příjemným pobavením, nebo dokonce osvěžením. () (menej) (viac)
Galéria (1)
Zaujímavosti (2)
- Tvorcovia si dali povinný záväzok, že film natočia za 65 dní. Nakoniec sa im to podarilo za rekordných 39 dní. (dyfur)
- Ako výpomoc režisérovi Martinovi Fričovi bol pridelený mladík, ktorého nevzali na FAMU, Václav Vorlíček. (Raccoon.city)
Reklama