Réžia:
Josef MachKamera:
Václav HanušHrajú:
Jozef Adamovič, Karla Chadimová, Jiří Hrzán, Milan Charvát, Jiří Zahajský, Antonín Molčík, Bronislav Poloczek, Ivo Vrzal-Wiegand, Petr Mach, Jan Přeučil (viac)Obsahy(1)
Dívka z uherskohradišťského tanečního souboru a amatérský jazzový hudebník ze Strakonic se setkají na II. Celostátní spartakiádě. Život za vítězného socialismu je prezentován jako permanentní lidová slavnost s masovými tělocvičnými vystoupeními, tancem a hudbou. Film se ve své době prý velmi líbil na Kubě. (oficiálny text distribútora)
Recenzie (26)
Film plný písniček, optimistických úsměvů, radosti a sportovních úspěchů. I to byl život nejmladší generace poválečného Československa, vstupujícího v této době do další etapy národních dějin, vrcholících Pražským jarem a tzv. obrodným procesem. Propastný rozdíl chápání a pojímání historické úlohy v rámci politických proměn padesátých a přelomu šedesátých let je zvláště citelný např. v porovnání s Kohoutovým budovatelským eposem Zítra se bude tančit všude. Fenomén zlatých šedesátých v čele se Šlitrem, Suchým a semaforským humorem je teprve na startu. ()
Pokud beru Spartakiádu (průvod cvičenců městem a následné cvičení na Strahovském stadionu za přihlížení nadšených jásajících diváků) především jako cvičení a ne jako politiku, zbývá tady mikroskopické množství propagandy. Dá se spočítat na prstech jedné ruky: neónová „zeměkoule“, pípající družice píp-píp-píp-Sputnik a spíše nedopatřením v dálce viditelné zednářské sousoší „Stalinův pomník“ (zednář Stalin byl do žuly vytesán s do očí bijící zednářskou symbolikou pravé ruky skryté pod kabátem). Párkrát zazní v té době běžné oslovení: soudruhu profesore. To je všechno. Jinak je to hezky natočený milostný příběh se spoustou povedených vtipů. Pěkná hudba (filmová i spartakiádní skladby) i obraz hýřící barvami. Skvělý zvuk. Herci výborní. Jsem moc rád, že Adamovič nebyl předabován. ()
Film, který je zajímavý, ani ne příběhem (byť párkrát jsem se od srdce zasmál), nýbrž tou škálou herců včetně těch, kteří si zde odbyli svoji filmovou premiéru...bylo fakt super vidět tak mladé herce, jako jsou Poloczek, Zahajský, Molčík nebo i Hrzán. K dohledávání postav a herců využívám fdb, ale opět tam píšou pár nesmyslů. Je zde uveden jan SKopeček jako vrátný, ale jediný vrátný je ten, který v závěru filmu vyhazuje Adamoviče bez průkazu. (možná ho Skopeček mluví v postsynchronech?) a co se týká postsynchronů....opět chyba...je uveden Bohumil Švarc jako hlas pořadatele Milana Neděly...pořadatele pan Švarc skutečně mluví, ale není to pan Neděla. Ten hraje v podstatě ostrahu a společně s Víťou Černým vyhazují Adamoviče ze hřiště, ale ani jeden nemluví. ()
Chabý děj nedokáže zastřít zoufalou propagandu reálného socialismu, kdy se tvůrci snaží předstírat, že běžné účastnice spartakiády měly garderobu v té době odpovídající leda tak ženské části rodin komunistických pohlavárů a že každý byl s každým kamarád, Praha nebyla permanentně rozkopaná a na domech nestrašilo neuvěřitelně dlouho lešení. To všechno je pravda, nicméně zachycení dobových reálií je k nezaplacení a některé scény jako by si vypůjčili pozdější Starci na chmelu. Úžasné, k jakým štěkům se propůjčili Jiří Sovák a Vlastimil Brodský. A Jozef Adamovič byl v té době cool. ()
Velmi zdařilý pokus o nástin dokonale fungujícího idilického socialismu. Takhle nějak to asi mělo vypadat, kdyby se vše povedlo a lidé nebyli chamtiví a zkažení...Na první pohled vizuální stránka připomíná spíše americký film, kamera , světla a kompozice je velmi zdařiá, pak však uslyšíte první hesla a oslovení soudruhu. ()
Galéria (6)
Fotka © Filmové studio Barrandov
Zaujímavosti (6)
- Vzhledem k množství cvičenců se ve filmu objeví každý patnáctý obyvatel ČSSR. (sator)
- Z dalších spartakiádních filmů jmenujme Anna, sestra Jany (1975), Kluci z bronzu (1980) nebo Bloudění orientačního běžce (1986). (NinadeL)
- Film je jedným z mála, v ktorých sa objavuje záber na Stalinov pomník. (Jello Biafra)
Reklama