Dům na předměstí

Velmi zdarila veselohra o jednom dome a lidech v nem, v cele s "puvodne dobrotivou" majitelkou, kterou vytecne zahrala Antonie Nedosinska. Vyborne obsazeny film, mj. jako vzdy skvelym Haasem, hezkou Vitovou ci treba Jindrichem Plachtou. Usmevny film s radou zajimavych postav, dobove se jedna o nadprumerne dilo. (17.04.2016)

Jeden z nejlepších filmů "sirky" Hugo Haase a "jediné mluvnice v domě" Antonie Nedošinské. Zaskvěl se i Plachta ("vespod jsou vajíčka a nikdo k nim nemůže"), Vojta ("taky dobrý"), a jeho manželka ("co mu nadávate? svýho muže si můžu trestat jenom já"). František Kovařík zase prokázal, že muži doopravdy nestárnou, i v padesáti vypadá jak devadesátiletý Hrbolek (a obráceně). (01.05.2014)

„No tak uznáte, slečno, že takhle to dál nejde. Buďto budu hrát já nebo…přestanete vy, tak si vyberte.“ Co máte ze života, když si ani v klidu nezahrajete na klarinet? A pak to dilema, zda osolit či panýrovat…Nechci sice upozaďovat Poláčkův přínos, ovšem Miroslav Cikán vykročil do světa filmu docela suverénně. Navíc měl k ruce partu (povětšinou) zkušených herců, zvlášť „nedělejte z toho potřebu“ Haas a „žena původně dobrotivá“ Nedošinská jsou perfektní, ale i Plachta, Vítová či Kovařík potěší. Krom situační komiky, hlášek nebo písní („Kdybych měl kamna s plotnou, do smrti vařím si sám.“) nechybí ani trocha té romantiky, ačkoliv je úsměvné, že jedinou „líbací“ scénu si odbudou Jaroslav a Hermína Vojtovi, v reálném životě sourozenci. I přes nějakou tu slabší chvilku či pocitově podivnou pasáž vzpoury to vidím na slušné 4*. „Pane Zajíčku, ať mi nezapomenete, zejtra ve 2 se jde na výlet.“ - „Tedy paní domácí, já ne…!“ - „Co ne?!“ - „Já ne…že bych snad byl proti, ale možná, že nebude hezky.“ - „To já už zařídím!“ - „No, tak to bude jistě hezky…“ (07.07.2019)

Klasický přepis Poláčkova románu je zdařené dílko Cikánovo, v němž exceluje osobité herectví Hugo Haase, šibalské úsměvy Hany Vítové a Antonie Nedošinská v netradiční záporné roli misantropické vládkyně nad svými podnájemníky. Některé výkony vedlejších rolí dojem poněkud kazí, především bych vytknul závěr, kde si Věruška Hronová hraje na oběť prřepadení, abyudobřila otcese svým snoubencem. (14.08.2017)

Úspěch filmové adaptace Poláčkova románu Muži v offsidu přiměl české producenty k užší spolupráci s autorem, jehož tvorba slibovala další a ještě výnosnější zájem publika. Proto o dva roky později zakoupil producent František Lepka práva na Poláčkův román Dům na předměstí. Režii svěřil začínajícímu Miroslavu Cikánovi, na scénáři se podílel sám autor. Filmové verzi byla často vytýkána změna hlavního hrdiny, bezohledného strážníka Faktora vystřídala přísná a malicherná vdova Faktorová. Tento argument by však neměl vést k povrchnímu odsouzení filmu, už proto, že Antonie Nedošinská tuto postavu zahrála o třídu výš, než např. ve Slavínského lidových veselohrách. Vdova Faktorová v interpretaci Nedošinské je nesnášenlivá maloměstská diktátorka, pletichářka, opájející se vlastní zpupností, zároveň s tím ale směšná ve své omezenosti. Jiný, osobitý typ filmového civilismu do filmu vnáší Hugo Haas v postavě nesmělého úředníka Zajíčka, kolorovaný milostným romanetem s půvabnou květinářkou v podání Hany Vítové. Individualita hereckých osobností se projevuje i v obsazení zbylých nájemníků domu, v němž se výrazného uplatnění dostává Jindřichu Plachtovi, Jaroslavu Vojtovi i Františku Kováříkovi s Emanem Fialou. Prolínání uměleckých stylů a vzájemných přátelství tvořilo nezbytný základ pro vznik celé řady dnes již klasických děl, oplývajících špičkovým humorem a jakousi zvláštní nostalgií dávno zmizelých časů. "Pane Zajíčku, vy jste tady z nás jedinej študýrovanej. Zastaňte se ubohý vdovy. Víte, že už o mě píšou, že jsem vypečená? – Paní domácí, buďte klidná, nerozčilujte se, mě můžete věřit – vy jste skutečně vypečená." (03.10.2008)