Dům na předměstí

„No tak uznáte, slečno, že takhle to dál nejde. Buďto budu hrát já nebo…přestanete vy, tak si vyberte.“ Co máte ze života, když si ani v klidu nezahrajete na klarinet? A pak to dilema, zda osolit či panýrovat…Nechci sice upozaďovat Poláčkův přínos, ovšem Miroslav Cikán vykročil do světa filmu docela suverénně. Navíc měl k ruce partu (povětšinou) zkušených herců, zvlášť „nedělejte z toho potřebu“ Haas a „žena původně dobrotivá“ Nedošinská jsou perfektní, ale i Plachta, Vítová či Kovařík potěší. Krom situační komiky, hlášek nebo písní („Kdybych měl kamna s plotnou, do smrti vařím si sám.“) nechybí ani trocha té romantiky, ačkoliv je úsměvné, že jedinou „líbací“ scénu si odbudou Jaroslav a Hermína Vojtovi, v reálném životě sourozenci. I přes nějakou tu slabší chvilku či pocitově podivnou pasáž vzpoury to vidím na slušné 4*. „Pane Zajíčku, ať mi nezapomenete, zejtra ve 2 se jde na výlet.“ - „Tedy paní domácí, já ne…!“ - „Co ne?!“ - „Já ne…že bych snad byl proti, ale možná, že nebude hezky.“ - „To já už zařídím!“ - „No, tak to bude jistě hezky…“ (07.07.2019)

Klasický přepis Poláčkova románu je zdařené dílko Cikánovo, v němž exceluje osobité herectví Hugo Haase, šibalské úsměvy Hany Vítové a Antonie Nedošinská v netradiční záporné roli misantropické vládkyně nad svými podnájemníky. Některé výkony vedlejších rolí dojem poněkud kazí, především bych vytknul závěr, kde si Věruška Hronová hraje na oběť prřepadení, abyudobřila otcese svým snoubencem. (14.08.2017)

Dům na předměstí místy působí jako podivný hybrid němého a zvukového filmu. Je tu spousta hluchých míst a málo zapamatovatelných scén. Ani Haas není tak výrazný jako v jiných filmech, třeba v dřívější poláčkovské komedii Muži v offsidu, která, ač je o dva roky starší, působí po filmařské stránce méně archaicky než Dům na předměstí. Více než Haas mě tu zaujal František Kovářik se svým záhrobním přítelem Hynkem a Jaroslav Vojta, který již tady ukazuje své vlohy pro budoucí role v husitských filmech. Ve výsledku slabé tři hvězdičky. (22.10.2013)

Němá groteska se zpěvy. Tak bych asi nazval lidovou komedii o jednom činžáku, kde Antonie Nedošínská terorizuje své nájemníky různými nařízeními. Ve skutečnosti je to ale jenom z lásky a to se taky nakonec ukáže. Hugo Haas už tu ukazuje hroty své budoucí komiky, takže o vtip vcelku není nouze, i když se ten humor drží decentně při zemi. Nemůžu říct, že by se mi film nelíbil, je to přesně ta hranice, kdy člověk vidí, baví se, ale brzy zapomene, že viděl....70% (30.07.2012)

Z mého hlediska nejlepší filmový Poláček, nejenže jeho specifický humor na pomezí přívětivosti a kritiky je pořádně zachován, nesklouzl k lidovosti typu Slavínského, ale díky montáži a expresionictické kameře tu máme dílo, které mě baví jen sledovat vizuelně (jen se kochejme samotným domem, nápisy i vybavením bytu otce Hany Vítové). (05.01.2014)