Obsahy(1)
Pavel Hora nabídne svému kamarádovi Jiřímu Pulpánovi, aby u něho bydlel. Když přijdou domů, zjistí, že majitel domu vystěhoval Pavla na dvůr, protože našel u dcery Zuzanky jeho milostný dopis. Oba muži si tedy zařídí byt na dvoře. Když pan domácí přistihne Jiřího se svou druhou dcerou Pepičkou, pošle obě dcery ke svému bratrovi Sylvestrovi na statek. Jiří a Pavel si chtějí na venkově pronajmout vilu a zařídit ji jako penzion. Když jdou převzít vilu, za jejíž pronájem už zaplatili, zjistí, že budova je v ruinách. Hledají tedy alespoň nocleh a náhodou se dostanou na statek strýce Sylvestra. Jiří a Pavel navrhnou Sylvestrovi modernizaci statku. Ten sice nesouhlasí s jejich nápadem, ale snaživé a podnikavé hochy si oblíbí... (ČSFD)
(viac)Recenzie (10)
Slusna, nenarocna komedia, za hlbokeho Protektoratu sa ani nic dalsie vymysliet nedalo. Komentar Karla Chrochta nijak nemusim, a film je pravom v sivom, sedivom - a zabudnutiahodnom priemere . 69 % ()
Pokus o bláznivou komedii o jednom nevydařeném a smolném podnikání, navíc v tak těžké době? Proč ne? Myslím si ale, že výsledek se celkem povedl, ať už díky scénáři od pánů, později režisérů, Josefa Macha a Vladimíra Čecha, titulní Plachtově roli statkáře Sylvestra Nováka (druhý Plachtův film pod vedením režiséra Giny Hašlera, s nímž nebyl moc velký kamarád, oba vedli zcela jiné osobní životy a stýkali se výhradně jen pracovně) a dvěma podnikavým mladíkům, též výtečným, Ladislavu Peškovi a Svatopluku Benešovi..Za zmínku stojí ještě bláznivý vynálezce Kryšpín v podání Járy Kohouta..Snímek je vtipný, má několik vydařených humorných sledů jako třeba Plachtovo vážné rozmlouvání se služebnictvem, přijímání gratulace a děkovná řeč ke členům hudebního spolku se závěrečným rčením, že to neumí tak říct, záběry na ruiny budovy či závěrečné vyříkání a usmíření..V autentických záběrech na začátku filmu je zde vidět i Matějská pouť na kruháku v Dejvicích v Praze.. ()
Nenáročná komedie, ale co měli sakra točit za hlubokého protektorátu? ()
Syn známého a oblíbeného písničkáře, kabaretiéra a herce Karla Hašlera Zdeněk, zvaný Gina, zdědil po svém otci umělecké ambice. Zprvu působil jako střihač, ale na konci třicátých let se začal prosazovat také jako režisér. Veselohra Host do domu byla jeho pátým a zároveň posledním filmem. Střetávají se v ní hodnoty městského a venkovského života i názory starých s mladými. Lehce moralizující komedie sázela především na oblíbené herecké tváře. V hlavní roli svérázného velkostatkáře se objevil populární Jindřich Plachta, který dokázal už před válkou pozvednout mnohem slabší tituly. Mládence plné energie a plánů, ale bez groše a střechy nad hlavou, si zahráli Ladislav Pešek se Svatoplukem Benešem. Český film to v temných protektorátních letech skutečně neměl snadné. Doba plná striktních zákazů a nařízení, dehonestujících osud tisíců občanů okupované země, zůstávala ovšem nakloněna lehkým, nenáročným filmovým veselohrám, jejichž jediným smyslem bylo zaměstnat divákovu mysl příjemnou iluzí o lásce a štěstí. Potom už jen záleželo na tom kterém tvůrci, zda pod jeho zrakem vznikala pokud možno inteligentní zábava na úrovni. Uvážíme-li, v jakém psychickém rozpoložení se tehdy mladý Gina pravděpodobně nacházel (jeho otec byl v prosinci 1941 doslova umučen v Mauthausenu), je to obdivuhodný výkon. ()
Námět dobrý, trochu připomínající Hostinec u kamenného stolu, herecké výkony a dialogy také, ovšem zpracování poněkud nudné. Nejlepší byla asi hned úvodní scénka na pouti prokazující, že Horstovi Fuxovi předkové pocházeli z Čech, a zatímco jejich potomek mohl využívat všech vymožeností moderní techniky, takže to nekonečné množství karosérií propálených po neúspěšném smažení vajíček jednoduše z reklamy vystříhal a viděli je tak na vlastní oči maximálně popeláři, těm jejich ustřiženým kravatám a poskvrněným sáčkům se vesele chechtalo početné obecenstvo, strážníky nevyjímaje. ()
Reklama