O medvědu Ondřejovi

2* Sice kvalitní výprava, hezky natočené i slušně obsazené jako většina pohádek v padesátých a šedesátých letech, ale to jsou asi všechny klady, co dokážu najít. Prostoduchý a naivní příběh a tak trochu groteska, která nudí i těch krátkých padesát minut. Chápu, že ve srovnání s dnešními pohádkami by mohla vyčnívat, ale ne u mě, takže palec dolů. [ PŘÍBĚH: 1 /// SMYSL: 0 /// ATMOSFÉRA: 1 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 0 /// NÁLADA: 2 /// ART: 0 /// STYL: 2 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (29.12.2020)

Československá pohádka O medvědu Ondřejovi z roku 1959 mi pořád proklouzávala mezi filmovýma očima a v paměti mi zůstal vždy jen její ocásek. Nikdy jsem ji totiž neviděl celou, když běžela v televizi stihl jsem pouze její část, navíc ji československé veřejnoprávní a později komerční stanice nevysílaly moc často. Upřímně mne ani moc nelákala, nicméně jsem se rozhodl tento rest odmazat a na pohádku o neuvěřitelně krátké délce 50 minut podívat. Příběh filmové pohádky českého režiséra Jaroslava Macha, která byla natočena na motivy české lidové pohádky se tak rozběhl na obrazovce naší TV. Děj byl v podstatě velmi jednoduchý od začátku do konce a jít na to kdysi do kina, zřejmě bych byl zklamán. Jen by mne zajímalo, jestli i vstupné bylo tenkrát nižší, vzhledem k pouhým 50 minutám délky a nepříliš atraktivnímu příběhu. V pohádce šlo o to, provdat výhodně princeznu Blanku (Aglaia Morávková), která se ovšem zamilovala do myslivce Ondřeje (Jiří Papež). Na vdavky pospíchal král a největší hvězda filmu Jaroslav Marvan, který pozval prince Hynka (Soběslav Sejk), prince Vítka (Vladimír Zoubek) a prince Zbyňka (Jiří Ouhleda) na hrad, kterým byl moravský Bouzov. Princezna si nikoho nevybrala a tak král se svolením princezny svou dceru zavřel se služebnými Anežkou (Jiřina Bohdalová) a přísnou Hátou (Heda Marková) do věže, kam vedl tajný vchod. Ten měli odhalit zájemci o celou princeznu a celé království a tak se na hrad sjelo několik zájemců, z nichž byl nejvýraznější potrhlý hrabě Tadeáš v podání Miloše Nesvadby. Samozřejmě, že zamilovaný myslivec přemýšlel, jak se k princezně dostat a při pohledu na medvědáře a jeho zvíře dostal nápad. Oblékl se do medvědí kůže, kterou měli doma a nechal se svým otcem (Vladimír Huber) odvézt na hrad, kde pobavil svým výstupem krále a další obecenstvo. Pak Ondřejův otec vyslovil přání, že by chtěl pobavit i princeznu, s čímž nakonec král souhlasil a sám medvěda odvedl za dcerou a vlastně tak odhalil tajnou cestu. No a pak byl konec a vše šťastně dopadlo. Omlouvám se, že jsem prozradil celý děj, ale myslím že pohádku skoro každý zná a všem bylo jasné, že to dobře dopadne. Pro mne to však nedopadlo dobře s kvalitou pohádky a byl jsem docela zklamán, jelikož v padesátých až sedmdesátých letech 20. století se točily opravdu pěkné a dnes legendární pohádky, mezi něž tato však rozhodně nepatří. Suma sumárum, pohádka O medvědu Ondřejovi ode mne dostala jen dvě medvědí hvězdy **. (24.07.2019)

4 hvězdy a hlavně pro moji milovanou Aglaiu Morávkovou (Blanka), která 10.6. 2016 oslavila svých krásných 80 let. Žije ve Švédsku, se scénografem Jindřichem Duškem (zemřel před 25 lety) má syna Jindřicha. Hrála s Luďkem Munzarem v Radokově inscenaci Gorkého Posledních ve Stavovském divadle. Byl to pro ni neuvěřitelný zážitek stát tehdy na jevišti se všemi těmi velikány. A za roli hrbáčka Ljubov v tom představení dostala cenu města Prahy. To je ta cena, za kterou emigrovali s manželem do Švédska a o které vždycky říká, že to byly blbě investované peníze. Po tom představení jí bylo nabidnuto angažmá v Národním divadle. Dveře se pro princeznu Blanku otevřely dokořán, aby je ruská okupace navždycky zabouchla. Odcestovala s manželem a synem a divadlo ztratila. Ale bydleli na stejném místě jako pan režisér Radok a setkávali se s ním, protože s ním tady pracoval její manžel, scénograf Jindřich Dušek. (09.06.2011)

Jedna z mála pohádek, které jsem přes letošní vánoční svátky viděl. Zaprvé jsou v televizi pořád dokola (ty známější) a za druhé jsem na ně neměl moc čas. Tuhle jsem si však jen matně pamatoval z dětství a tak jsem si po obědě přece jenom trochu toho času udělal, už jen kvůli mladé Bohdalové a „medvědovi“ Ondřejovi, kterého by musel poznat v té kožešině i slepý. Inu byla to pohádka, tak jsem nad jistou dávkou stupidity mávnul rukou, stejně jako faktem, že tam skoro každá nosila zrzavou paruku a chlapi falešné frňáky (viz Marvan). Děti se pobaví (no, i když ty dnešní nevím), mělo to jisté kouzlo i půvab – pobavil jsem se hlavně u hledání šlechticů a princů po hradě, komnatách a studni…Neškodný průměr. (26.12.2019)

U této pohádky se chtě nechtě nabízí srovnání s geniální pohádkou Hrátky s čertem a dalšími z tohoto období. Všechno, co fungovalo tam, tady ale nějak není ono. Příběh není špatný, herecké obsazení povětšinou také skvělé, včetně epizodních rolí, naopak ústřední milostná dvojice je velmi nevýrazná. Není to špatná pohádka, ale, jak píše Karlos80, ze všech klasických pohádek let padesátých snad ta nejméně povedená. (09.01.2015)