Tři kamarádi

Úvodní titulky hlásají, že se jedná o optimistickou veselohru. Že by budovatelský film již před Únorem? Zděšení diváka demokrata nebere mezí při slovech úvodní velmi optimistické písně: "hola héj, my zvítězíme, hola héj, kdo by se bál". Obavy se naštěstí nepotvrzují, ve filmu se nebudují železárny, ale pouze spravují auta. A to hodně zvesela. Největší prostor má výborný Pešek. Dlouho jsem přemýšlel, kdo jsou vlastně oni tři kamarádi. Pešek, Zvarík a třetí do party není jejich pomocník Mareš, ale v automobilce pracující Gruss. Ten má na svědomí nejlepší gag celého filmu a to když do telefonu předvádí, že mluví s generálním ředitelem (samozřejmě tykačka) a generální (Nedbal) ho při tom přistihne. Následný rozhovor mezi oběma nemá chybu. Velkou radost má i pokrokový divák vědecko-fantastického ražení, když veselohra nabízí originálně hned dvě scény s globusy a to první odehrávající se v 18. století a druhou již z aktuálního 20. století, kdy již je vše vědci vědecky prokázáno. Naopak milovníci dobrého zpěvu a půvabných žen si příliš neužijí při pění Manon Chafour (alespoň mě nesedla). Ale píseň Tři kamarádi je nádherná. (17.01.2021)

Český film měl tehdy, krátce po skončení války, silnou nouzi o dobré, zajímavé náměty. Opravdu veselých, odlehčených příběhů bylo poskrovnu a proto ani režisér Václav Wasserman, starý filmový praktik, si zpočátku nevěděl příliš rady s původním námětem Jiřího Brázdy. Doba byla složitá a každá příležitost, jak vyhladovělým divákům v kinech polechtat alespoň na okamžik bránici se nesmírně cenila. Příběh tří mladých lidí, kteří si zařídí malou autosprávkárnu a očekávají, že dědictví jednoho z nich je vyvede z tísnivé finanční situace, sázal především na populární herecké tváře Ladislava Peška, Josefa Grusse, Saši Rašilova, Emana Fialy a Járy Kohouta. Poprvé tu ale také před kamerou vystoupila Irena Kačírková, jejíž zjev nenechával nikoho na pohybách, že o tak sličnou tvářičku by v budoucnu nebyl zájem. Rozpačité dílko doslova rozcupovala tehdejší kritika, která tvůrcům spílala, že ve filmu toho k smíchu mnoho nebylo. Ale kde brát, když není z čeho? (03.02.2009)

Ano, ano tento dnes již polozapomentý film (ještě že máme tu ČT) stojí za připomenutí jednak kvůli návratu Ladislava Peška před kameru asi po třech letech odmlky a také kvůli Ireně Kačírkové-debutance-tehdy ještě studentky pražské konzervatoře. Jinak bych ocenil i líbivou Stelibského hudbu a Huňkovu kameru. Půměrná nenáročná komedie, tehdy již znárodněné kinematografie.. (09.03.2008)

Po právu zapomenutá komedie. Mezi léty 1945 až 1948 se znárodněná česká kinematografie potácela mezi záblesky svobody a přituhujícím socialistickým realismem. Tento film je toho smutným dokladem. Pokus o jakousi "politickou" angažovanost v kulisách prvorepublikové konverzační komedie je mimořádně nevtipný, občas i trapný. Jeho přehlednosti nepřispívá ani nedokonalý střih. Za celý film jsem se zasmál jen Peškově gagu se stolním větrákem, a jednou či dvakrát pochválil kompozici záběru. To je vše... Film opět směřuje do zapomnění... (12.03.2008)

Zcela zapomenutá komedie s remarqueovským nádechem vrací do duchovního světa třetí Československé republiky. Motiv západní fronty a druhého odboje prolíná do optimismu poválečného budování a víry v šťastnou demokratickou budoucnost. V tomto ohledu jakoby navazoval na ŠKOLU-ZÁKLAD ŽIVOTA i jiné podobně zaměřené filmy z poslednách měsíců První republiky. Nikoliv náhodou se tu projevuje prolínání hereckých generací a uměleckých stylů (Nedbal, Gruss, Zvarík, Pešek, Řepa, Kemr, Kačírková, Rudolf I. Hrušínský, Jára Kohout). Pravděpodobná trezorová existence filmu po r. 1948 je dána některými, již uvedenými jmény i jeho samotným námětem a obsahem filmu. Za úvahu stojí převedení na DVD nosiče právě pro onu zapomenutost. Soudě podle data premiéry lze dobu, po kterou byl film uváděn v kinech, odhadovat na 1-2 roky. Zábavný film své doby jen velmi vzdáleně formou a úrovní svého vytvoření může oslovovat naši současnost. Není to jeho vina. Je to jeho - už jsem naznačil, proč - úděl. Úděl a osud. (09.03.2008)