Obsahy(1)
Moderními výchovnými metodami řízený dětský domov se stává útočištěm děvčátka z rozvrácené rodiny a syna nezaměstnaných rodičů... Spisovatel Vladislav Vančura se nejen opakovaně pokoušel prosadit jako filmový režisér, ale také aktivně působil v zájmové Československé filmové společnosti a oficiálním Filmovém poradním sboru (od roku 1936), který posuzoval scénáře ucházející se o státní subvenci. V hlavní chlapecké roli se objevil jedenáctiletý syn hudebního skladatele Erwina Schulhoffa Petr, později filmový režisér. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (9)
Sympatický Vančurův pokus o výlet do rodícího se nového druhu umění - filmu. Vzniklo tak zajímavé sociální drama na aktuální společenské poměry s akcentem na výchovu dětí v dětských domovech. V lecčems je to film naivní a jindy zase idealizuje poměry v dětském domově, nicméně se výrazně svým tématem odlišuje od většiny tehdejší lehkovážné produkce, které nešlo o nic jiného než pouhou zábavu. Silná je také výtvarná stránka snímku, kdy se kamera spolupodílí na jeho uměleckém vyznění, naopak slabší stránkou jsou některé amatérsky působící herecké výkony, což bylo dáno zřejmě i Vančurovou režisérskou nezkušeností. Celkově jde ovšem o pozoruhodný počin. ()
Honza, Babula, Rezková, nerozeznatelné děti, každý mele cosi jiného stejně jako dospělí, to mi udělalo hned v prvních deseti minutách dokonalý zmatek. Celkově je to takový podivný film. Mohu jej doporučit, to ano, ale snad jen pro jeho podivnost. Já to sice dokoukal až do konce, ale že by mne to nějak moc zaujalo. ()
Neskutečně diletantsky natočený snímek se zajímavou kamerou, která snímá neuvěřitelně špatně poskládaný děj. K tomu dětští herci, kteří se jako jediní snaží. Ale ta maminka Babuly, ta překonává i služebnou v Černém plameni, a to už je výkon. Tady je prostě všechno špatně kromě jediné věci, a to zcela unikátní záběr na holý kopec nad Palmovkou. ()
Hvězdička snad jenom za tu a tam zajímavou kameru. Jiné věci by zařadily tenhle film přímo do odpadu: vedení herců veškeré žádné, děj jednoduchý, ale roztříštěný a zdlouhavý, místy neskutečně dlouhé a explicitní dialogy, a námět. Ten námět... Nikdy by mě nenapadlo, že Nezval, Jakobson a Vančura dokážou zplodit něco tak laciného, sentimentálního a melodramatického. Haj hou. ()
Film vskutku podivný a avantgardní, především, co se týká hereckého projevu většiny představitelů. Vančura se snaží vytvářet zajímavé obrazy a sdělení, ale ztroskotává na banálních věcech jako je scénář a vedení herců. A člověk by při tom řekl, že když v tom měli prsty lingvistický všeuměl Jakobson a básnické eso Nezval, že by to mohlo mít úroveň. ()
Galéria (4)
Fotka © AB
Zaujímavosti (1)
- Natáčanie filmu prebiehalo v Prahe. (dyfur)
Reklama