Obsahy(1)
Glorie
Úředníku banky Slavie Šemberovi se narodila dvojčata. Kolegové mu gratulují a starý účetní Knotek odnese jeho kontokorent nadřízenému. Práce je však vyhotovena špatně a prokurista Knotkovi přede všemi vynadá. Knotek se brání jen chabě, nechce nováčka Šemberu shodit. Je však velmi nazlobený a doma si stěžuje svému jedinému příteli - psovi. Rozhodne se napsat prokuristovi vysvětlující dopis. Navštíví ho však Šembera s velikými díky a buchtami. Knotek se rozhodne vinu mladého muže neprozradit. Od té chvíle má nad hlavou svatozář. Jasně svítící gloriola mu však působí samé potíže. Na ulici vzbudí Knotek rozruch, takže je zatčen. Pak je vyhozen z kostela. Lékaři na psychiatrii jej svými testy málem umučí. Teprve starý doktor Vaňásek mu poradí, aby zkusil trochu hřešit. Knotek jde do kanceláře, vynadá Šemberovi i prokuristovi. Prozradí také, jak to bylo s chybnými výpočty. Konečně jeho svatozář zmizí a z Knotka je opět ten starý obyčejný účetní.
Tajemství písma
Postarší starožitník Karas žárlí na svoji mladou ženu Martičku. Jeho přítel, soudce Hübler, jej na příkladech ze své praxe přesvědčuje o tom, že důkaz věrnosti lze získat jen náhodou, spíše nedopatřením. Karas závidí Hüblerovi jeho domácí štěstí, neboť paní Hüblerová je usedlá ženuška. Karas pošle ženu do lázní, ale k jejímu sledování najme detektiva. Karas s Hüblerem navštíví produkci grafologa Jensena. Ten označí Martičku podle písma za ženu počestnou a upřímnou. Naopak soudcova žena, jejíž písmo předloží Hübler omylem, je nazvána osobou prolhanou, přízemní a smyslnou. Soudce podlehne sugesci a začne na své manželce tyto chyby nacházet. Karas dostane od Martičky dopis, který začíná slovy "Milý Arturku". Žárlivec se nejprve trápí, neboť psaní je zjevně určeno rodinnému příteli, elegánu Arturovi. Obsah dopisu je však důkazem o Martiččině věrnosti a stesku po manželovi. Uklidněný Karas koupí drahý dárek a odveze ho ženě do lázní. Rafinovanou lest s dopisem vymyslel Martiččin milenec Artur a žena ho za to později odmění vroucím polibkem. Nakonec se Artur finančně vyrovná s úplatným detektivem.
Právní případ
Pan Kupr se plíží ulicemi i domem. Doma se uklidní, ale vzápětí ho příšerně vyděsí zazvonění. Za dveřmi stojí pojišťovací agent. Nervózní Kupr se chová jako blázen a agent chce odejít. Nakonec se nechá přemluvit a vyslechne si Kuprův příběh. Před časem způsobil pan Kupr malou dopravní nehodu. Vjel svým vozem do pohřebního průvodu, porazil nosítka s rakví a nebožtík, který z rakve vypadl, ožil. Penzionovaný železničář Bartoš je velmi rád, že nebyl pohřben a zpočátku je panu Kuprovi vděčný. Jeho rodině se ale postupně celá záležitost rozleží a žádá na Kuprovi zaplacení pokaženého pohřbu, včetně hostiny. Starý Bartoš se domáhá na svém zachránci proplácení důchodu, neboť pro úřady je mrtev a penze mu byla zastavena. Má dost času, takže vytrvale a na různých místech Kupra obtěžuje. Pojišťovací agent pana Kupra nyní chápe, ale přišel mu bohužel oznámit, že neměl zaplacenou pojistku na vůz. V tom okamžiku opět přiťuká se svou hůlčičkou Bartoš a Kupra raní mrtvice. Starý pan Bartoš mu chodí zalévat květiny na hrob.
(oficiálny text distribútora)
Recenzie (64)
Tři úžasné povídky, každá svým způsobem jedinečná, s jinou náladou a vždy s vynikajícím obsazením a údernou pointou. Těžko říct, která se mi líbila nejvíce, ale kdybych měl vybrat, tak snad tu třetí o zmrtvýchvstalém dědečkovi, jenž ve stoprocentně napínavé noirové atmosféře pronásleduje Miloše Kopeckého, který ho vzkřísil "parádním smykem". ()
Ve všech článcích, knížkách, lexikonech a zkrátka všude, kde se tento film zmiňuje, je odbyt jako určený k zapomnění. Já s tím ale vůbec nesouhlasím, pro mě je to jeden z mála českých filmů padesátých let, na které se vždycky rád znovu podívám. Důvodů je víc: 1.) jedná se o tři dramatizace povídek Karla Čapka, takže se odehrávají jaksi mimo čas, nejsou zakotvené v hrůzostrašné době svého vzniku. 2.) Velmi dobré, přiléhavé obsazení. Ladislav Pešek hraje v první povídce svědomitého úředníčka, na hlavě se mu objeví svatozář a on se může propadnout hanbou, protože to způsobuje nežádoucí pozornost. :-) Miloš Kopecký ve je ve třetí povídce pronásledován stařečkem, který díky němu vstal z mrtvých a protože pro úřady je pod drnem, čeká od Kopeckého, že se o něj postará. Nejradši mám ale druhou povídku o žárlivém starožitníkovi a fintě se záměnou dopisů. Tohle je vlastně jediný film Oldřicha Nového z padesátých let, kde nemám pocit, že ho mučili. A klíčovou roli hraje opět Miloš Kopecký v roli jasnovidce. 3.) Možná se mýlím, ale řekl bych, že je to první český film, který vědomě a úmyslně staví na černém humoru. Skoro jako by předlohy ani nenapsal Karel Čapek (jsou vážně hodně upravené), ale spíš Roald Dahl. 100% ()
Kvalita jednotlivých povídek je různorodá. Zatímco povídka o svatozáři se mi dříve hodně líbila, ale dnes mi přijde plochá a nedotažená, zatímco Tajemství písma je stále stejně průměrná povídka, pak Právní případ jsem dříve nějak nepobral, ale nyní mi přijde tahle parafráze na duchařinu filmařsky dokonalá. Ťuk ťuk, ozývá se hůlka dědečka s velkými dioptrickými skly, a jednoho jímá hrůza - inu, vynikající černá komedie. ()
Podľa mňa typický Čapek a presne takto si predstavujem adaptovanie všetkých jeho poviedok. Prvá je najlepšia, na tom sa asi zhodneme možno všetci, asi preto, že ju môžeme brať ako alegóriu na spoločnosť, v ktorej sa charakter nevypláca. To platí pre ľubovoľnú spoločnosť, čím si poviedka udržuje aj dnes nadčasovosť. Čo je to iracionálny chrobák v hlave, nám predvedú Marvan s Novým a asi každý divák začne premýšľať, či by sa mu taktiež neusadil v takomto prípade v hlave. No a do tretice nás čaká morbidný čierny humor, ktorého obeťou sa stane Kopecký. Taktiež tu vysledujeme nejakú tu spoločenskú kritiku a verte, že po smrti človeka je aj dnes ťažké dokázať, že "sa skutok stal", čo hovorím z vlastnej skúsenosti s našimi úradmi. I keď tu sa skôr oživuje, ale princíp je rovnaký. ()
Zcela báječný čapkovský triptych. Retro bylo zachováno, dokonce mu neodporuje ani celá plejáda nových tváří. Ponejvíce se obdivuji prostřední povídce Tajemství písma s Oldřichem Novým a Jaroslavem Marvanem, kteří zde vykreslili k dokonalosti svůj um a zejména zkušenosti z let minulých. První Peškova povídka je též něžná a závěrečná Mildova solidní horor. Jediným zanedbatelným stínem je opakování některých herců ve více povídkách (Bohdalová, Kopecký...). ()
Galéria (3)
Zaujímavosti (2)
- Povídka Glorie získala na XII. MFF v Locarnu druhou cenu, z MFF v Mar del Plata si v témže roce odnesla Zvláštní cenu poroty. (Karlos80)
- Povídku „Tajemství písma“ doprovází hudební motiv ze skladby „Ve sluji Krále hor“ hudebního skladatele Edvarda Griega. Zmíněná skladba je součástí scénické hudby k divadelní hře „Peer Gynt“ (1867) Henrika Ibsena. (Haller)
Reklama