Jozef Kroner

Slovenský herec Jozef Kroner (nesprávně psán jako Króner) se narodil 20. března 1924 ve Staškově do početné železničářské rodiny, jeho bratrem byl herec Ľudovít Kroner (1925 – 2000). Lásku po divadle zdědil po otci, ochotníkovi a lásku k hudbě po matce. Za války byl totálně nasazen a po návratu pracoval jako kreslič v Povážských strojírnách v Povážské Bystrici (1945 – 1948) a současně horlivě ochotničil. Láska k divadlu ho herecky nevzdělaného přivedla na profesionální hereckou dráhu. Hrál v martinském Slovenském komorním divadle (1948 – 1956) a do odchodu na penzi ve Slovenském národním divadle v Bratislavě (1956 – 1984). Věnoval se též uměleckému přednesu a hostoval i na českých scénách.

Zakrátko po zahájení své kariéry se zařadil mezi nejvýznamnější a největší slovenské herce. Byl hlavně „odborníkem" na tragikomický typ uťápnutých, drobných, osudem poznamenaných lidí a lidiček, jež se ale nakonec dokáží vzepřít údělu vyděděnců. Už v mládí často hrál muže velmi staré a zralé.

Napsal vzpomínkové knížky „Herec na udici" (1970), „Herec nejen na udici" (1974, 1982), „Za krásou a rybami", „S kamerou a s udicí" (1979, 1981), „Neobyčejný testament" (1982) či knihu pro děti „O rybce Beličce" (1983), které sám i ilustroval. Vydány byly sborníky „Osud tak chcel" (1999, 2003) i „Jozef Kroner" (2003).

Z divadelních inscenací Jozefa Kronera si uveďme „Lhář" (Balanzoni), „Kubo" (Kubo), „Filip II." (Filip II.), „Tartuffe" (Orgon), „Profesor Poležajev" (Poležajev), „Muž s puškou" (V. I. Lenin), „Optimistická tragédie" (Alexej), „Bílá nemoc" (Dr. Galén), „Svatá Jana" (Dauphin), „Dobrý člověk ze Sečuanu" (Vanga), „Sen noci svatojánské" (Klubko), „Smrt Tarelkina" (Raspljujev), „Don Juan" (Sganarela), „Silvestr" (Silvestr), „Živá mrtvola" (Petruškov), „Pohled z mostu", „Podivné odpoledne Dr. Zvonka Burkeho" atd. atd.

Jeho ženou byla herečka Terézie Hurbanová – Kronerová (1924 – 1999) a dcerou herečka Zuzana Kronerová (*1952). Na jeho počest vznikl dokument TRATE ŽIVOTA JOZEFA KRONERA (1987) Fero Feniče.

Ke konci 40. let debutoval v domácím slovenském filmu (KATKA), kde se do 90. let objevil jako mistr Josef (KATKA), Perďoch (POLE NEORANÉ), Chlistoň (DREVENÁ DEDINA), krejčí Sásik (ŠTVORYLKA), Jožko (STATEČNÝ ZLODEJ), Juraj (POKORENÉ RIEKY), Uhorčík (JÁNOŠÍK), Valentin (POLNOČNÁ OMŠA), Ctibor (PÁN SI NEŽELAL NIČ), učitel (ZAJTRA BUDE NESKORO...), Paľo Censak (OČOVSKÉ PASTORÁLE), Carlo (PUTOVÁNÍ DO SAN JAGA), Pacho (PACHO, HYBSKÝ ZBOJNÍK) – znova Cena za mužský herecký výkon na FFP (1976), otec Hudec (KOSENIE JASTRABEJ LÚKY), královský šašek (SOĽ NAD ZLATO), nestor Martin Pichanda (TISÍCROČNÁ VČELA) či Schneider (VÁŠNIVÝ POLIBEK).

Avšak největší úspěchy zažil v českých snímcích AKCE B (švec), OBCHOD NA KORZE (až světově proslulá postava tragického truhláře Tono Brtka), LIDÉ Z MARINGOTEK (starý klaun), MUŽ, KTERÝ STOUPL V CENĚ (Benda), TOUHA ZVANÁ ANADA (Koktavý), ŽENY V OFSAJDU (příznivec Interu), PŘELUDY POUŠTĚ (Sidi Ali), LOVEC SENZACÍ (Mändl), DĚDICTVÍ ANEB KURVAHOŠIGUTNTÁG (u diváků nanejvýš oblíbený svérázně lidový vesničan Košťál) a naposledy ...ANI SMRT NEBERE (Martin Janák – Štípaný). Výrazné úkoly získal i v maďarském filmu (VÉGÜL / NAKONEC, MEGÁLL AZ IDÖ / ČAS SE ZASTAVÍ, EGYMÁSRA NEZVE / JINÝ POHLED nebo ÁRNYÉK A HAVON / STÍN NA SNĚHU).

Velmi výrazně zasáhl i do televizních inscenací (KUBO, ŽIVÝ BIČ, MUMU, MIŠO, DVĚ FRAŠKY, RŮŽE A SNÍH i CUDZINCI), seriálů (A. C. DUPIN ZASAHUJE, SLOVÁCKO SA NESÚDÍ, BEZ ŽENSKÉ A BEZ TABÁKU, LEKÁR UMIERAJÚCEHO ČASU, KONEC VELKÝCH PRÁZDNIN atp.), rozhlasu („Křižáci" či „O dvanácti měsíčkách"), dabingu (namlouval např. Louise de Funèse) a na gramofonové desky.

Získal za výkon ve hře „Profesor Poležajev" Státní cenu (1952), za snímek OBCHOD NA KORZE další Státní cenu Klementa Gottwalda (1966), Trilobita (1966), Pokladní modrou stuhu (1966), Výroční cenu Karel 65 časopisu „Kino" (1966), Cenu za mužský herecký výkon na XVI. FFP (1966), Zvláštní uznání poroty na MFF v Cannes (1966), Múzu pražských filmových diváků Melpomené (1967) aj., titul Zasloužilého (1967) a Národního (1978) umělce, Cenu maďarské filmové kritiky (1973) za film NAKONEC a i Cenu sympatií časopisu „Život" (1976). Jozef Kroner zemřel 12. března 1998 v Bratislavě, 8 dní před 74. narozeninami.

Jaroslav "krib" Lopour