Lovec senzací

Děsný předabing, hrozný Laufer, co ještě třeba dodávat. Třeba to, že si inspektor a všichni detektivové nevšimnou okénka na WC, ale Kisch ano. Bože, bože. První polovina filmu byla prostě tak debilní, že to až hvízdalo. Ovšem druhá už byla hereckým koncertem pana Kronera a pana Suchařípy. No, a nyní hodnoťte. (07.12.2019)

Z těch dvou filmů věnovaných novináři E. E. Kischovi se mi rozhodně více líbil ten dramatičtější, v němž dotyčný vypráví kriminální příběhy ze staré Prahy. Možná víc než ty dvě vraždy jsem si ale užil ten příběh o židovské svatbě mezi synem  žebráka a dcerou bohatého Žida. Herecké kreace Leoše Suchařípy s Josefem Kronerem (coby otci obou svatebčanů) neměly chybu. Třešničku na dortu tomu pak dala zpívající Hana Hegerová v roli matky nevěsty. (30.03.2024)

Egon Erwin Kisch byl český reportér, píšící ale německy. Pod přezdívkou Zuřivý reportér je považován za zakladatele investigativní žurnalistiky. Jeho tvorba je ale považována spíše za literaturu než objektivní popisování reálných událostí. Témata hledal na periferii společnosti a pyšnil se neobvyklou vytrvalostí. Většinu z toho, co posbíral, shrnul, mimo jiné, v knize pod názvem „Tržiště senzací´. čehož se v Německu chytli filmaři a to už v roce 1963 a pod stejnojmenným názvem vznikl televizní film. Kisch dokázal s fakty tak věrohodně manipulovat, že se mu prý údajně podařilo ošálit i spoustu seriózních literárních autorů. Zkrátka dokonale propojoval fakta s vymyšlenými dějovými odbočkami za použití lehkého humoru a dobře promyšlených point. Vtom byl doslova  mistr svého oboru. A tak není divu, že si na něj televizní tvůrci v roce 1985 opět vzpomněli a z jeho tvorby udělali přímo povídkový televizní seriál, ve kterém jsou povídky propojeny právě postavou novináře.  Egon Erwin Kisch osobně, kterého si zahrál Josef Laufer. Seriál sice natáčel Barrandov, ale na německou zakázku, tudíž byl určen pouze pro televizní trh západních zemí.  Českoslovenští diváci však ochuzeni nebyli. Místo seriálu byl vytvořen filmový sestřih, do kterého se vybraly jen určité příběhy. Filmové sestřihy byly dohromady vytvořeny dva. Prví pod názvem ´Zuřivý reportér´, tedy nesoucí Kischovu přezdívku, čímž uvidíme, proč zrovna takovou měl, a jako druhý tento, již pod názvem dle knižní předlohy „Lovci senzací´ Povídky jsou opět jemné, humorné, a dokonce i poučné. Škoda, že čeští diváci nikdy nedostali možnost vidět přímo celý seriál. Jistě stojí za to. (04.08.2022)

Možná až přílišná jednoduchost vzala filmu nějaké vnitřní kouzlo. Řekněme, že je až moc jednoduchý a odděluje se čistě na vyprávění tří povídek z nichž nejzajímavější je asi ta druhá. Kriminální zločin s vraždou svědčí o dost velké laxnosti policie, když Egon Erwin Kisch vypátrá vlastním úsilím víc než ti povolanější. Asi nejzábavnější, ale i nejpoučnější mi přišla ta druhá. Otázkou bylo, proč se postava Jozefa Kronera živila výhradně žebráním, nohy měl evidentně v pořádku. Trochu nám to něco vypovídá i o době, neboť si nedokážu představit spoléhat 365 dní v roce čistě na dobročinnost druhých. Hlavně díky druhé povídce, která nakonec zabírá většinu času je film docela zábavný. (04.10.2023)

Značně nevyrovnaný filmový počin. Zejména první část, která vypráví příběh vraždy hostinského, je zpracována hodně neuměle a nepřesvědčivě, až téměř amatérsky. Kischovu předlohu jsem sice nečetl, ale předpokládám, že tak špatně ji snad sám vystavět nemohl a že je tedy odfláknutá spíš scénáristicky a potažmo i režijně. Rovněž Kischovy milostné pletky zde působí značně úsměvně svou neživotnou křečovitostí. Mnohem lépe vyznívá druhá část o vynucené svatbě syna žebráka a dcery boháče, která vcelku zajímavě zachycuje reálie staré židovské Prahy a odráží i typicky židovský humor. Konec, který se věnuje vraždě Kischova bohatého strýce, je opět hodně schematický a odbytý. Stejně nevyrovnaně jako obsah filmu na mě působily i herecké výkony - od těch téměř prkenných, jako např. Josefa Laufera, až po solidní Leoše Suchařípy a Jozefa Kronera. (21.12.2018)