Mŕtvi nespievajú

Válka prověřuje charaktery lidí. Jeden z prvních otevřených pokusů o vyrovnání se s neblahým dědictvím minulosti je, jakkoli ovlivněn dobovou (socialistickou) rétorikou, silným příběhem o hrdinství, zbabělosti, podlosti a statečnosti, o povaze národa v širších souvislostech. Režisér Andrej Lettrich záměrně nechává prolnout obě prostředí, v nichž se román i jeho televizní adaptace odehrávají, čímž před divákem vyvstává neobyčejně plastický obraz duševní krajiny člověka. Soubor předních slovenských herců i na malém prostoru vytváří pozoruhodné portréty lidí poznamenaných válkou a její krutostí – za všechny stačí připomenout Ladislava Chudíka v roli dobráka se zištnými úmysly a Jozefa Budského, jehož starý židovský obchodník Häksch, skrývající se na půdě vlastního domu, je brilantní charakterovou studií člověka, odmítajícího život v každodenní realitě. (11.05.2022)

Kvalitná vojnová dráma mapujúca nie len peripetie slovenských vojakov na ruskom fronte ale aj dianie v zázemí na Slovensku. Arizácia, HSĽS, Hlinkove gardy, komunisti, anarchisti, Slováci, kresťania no osobný prospech je zväčša prednejší. Hrdinov sú tu plné priehrštia. Či už kladných alebo záporných. Najviac sa tu však vyníma poručík Kľako. Nie je to žiadny kovaný komunista lež pochybnosťami zmietaný vojak. Jeho úvahy spolu s jeho nihilistickým postojom a situáciou na fronte dodávajú filmu tú správnu dramatickú príchuť. Produkcia je veľmi dobrá porovnateľné s vojnovými filmami "Ako sa Vinco zaťal" alebo "Keby som mal pušku". Niektoré dejové skoky sú trochu príliš odvážne, takže som nepochopil ako sa anarchista Renner dostal ku gardistovi Pastuchovi alebo ako sa z abstinenta poručíka Kristeka stal arcialkoholik. Ani hra mučeného komunistu Driňu na blázna nebola veľmi presvedčivá. Ale to je len zopár chybičiek na tvári hry, ktorá vďaka výborným hereckým výkonom dáva vyniknúť pestrej palete charakterov okúšajúcich rôzne stránky 2. svetovej vojny. 75% (04.09.2023)

Veľké sklamanie. Dielo Rudolfa Jašíka nepoznám a tak nedokážem odhadnúť, či za môj negatívny dojem môže už on alebo Andrej Lettrich. Rovnako nedokážem pomenovať, čo ma malo na tomto televíznom filme zaujať. Pripadal mi amatérsky ešte aj na slovenské pomery. Prekvapili ma dokonca aj výkony známych hercov, veď Jozefa Kronera som ešte tak mizerne hrať nevidel. Škoda písať. (13.06.2011)

Slováci na strane fašistov, niektorí jasne, niektorí váhajúci, takto ich vo filme často nevidno. Dva príbehy, jeden na fronte, jeden doma, na oboch sú zaujímavejšie momenty, aj tie slabšie. Na fronte vyniká Kvietik a doma v opačnom smere exceluje Chudík. Ten jeho arizátor, to bol špeciálny prípad. No aj tak by bolo lepšie oba filmy vtesnať do jedného stominútového a bolo by to skvelé. –––– Vrátim sa domov. Vrátim, ako fašírka, pekne zabalený v konzerve a na tej piksli moje meno. Aby sme sa náhodou nepomiešali. (05.09.2018)

Velmi rozpačitý pokus vyrovnat se s existencí Slovenského štátu. Lettrich nikdy nepatřil ke špičce slovenských tvůrců, ale tady si i v rámci své filmografie vybral slabší chvilku. Rušivě na mě působí kde co, od hereckých výkonů, kdy selhávají i taková esa jako Kvietik nebo Kroner, přes atmosféru rozkladu režimu (to, co mi Lettrich popisuje, bych bez problémů skousl v létě 1944, nikoliv o dva roky dříve), po jednotlivé postavy a jejich dialogy. Navíc je zjevné, s jak nízkým rozpočtem musel pracovat. Za pět padesát se zkrátka válečný a historický film dělat nedá. Tomu a stáří filmu přičítám i horší technickou kvalitu, měl jsem problémy se zvukem a jen s obtížemi jsem dešifroval některé pasáže. Celkový dojem: 40 %. (29.08.2019)