Dedičstvo alebo Kurvahošigutntag

Nepopírám, zpočátku jsem se nesmírně bavil. Vesnické buranství v podání Bolka Polívky je až nechutně realistické a cool... bohužel se mi po půlhodině ona jakási repetetivnost fórků začala nesmírně zajídat. Dobré nápady došly nebo se vměstnaly do první půlhodiny, pak už to bylo takové malé divácké utrpení. Shrnuto a podtrženo: Kdyby to byla půlhodinová záležitost, pak by to byla pětihvězdičková záležitost. Po hodině sledování se z toho však stává nebetyčná nuda. Škoda. (17.04.2005)

Přiznejme si, že dějově je to spíš blbost, i když neotřele zpracovaná. Ale já osobně považuju za nejlepší obsazení snímku. Aniž bych se chtěl někoho dotknout, tak líp to ani obsadit nemohli, protože takoví jsou i ve skutečnosti. Donutil jako upjatej panák, Polívka jako opilec a buran až na entou, Veškrnka taková "volnější" holka na zabití, Goldflam upejpavej a všichni ostatní vesničani takoví lidoví v čele s Kronerem. Většina z nich by to asi ani nemusela hrát, i když jak řekl Richard Burton, když hraju opilce, nemůžu být opilý, protože pak nevím, jak jej hrát. Na filmu se mi nejvíc líbí ta první dějová část, tedy než se Bohuš sžije s bohatstvím a začne jej taky pořádně využívat. Potom mi to už přišlo až moc, asi jako Slunce seno erotika. A některý věci byly přidaný jenom na sílu (třeba věta: Nevystrkuj na mě to svý jazyčisko. mi přišla vždycky hrozně umělá). No a Kája Gott tam měl ten nejlepší svůj hereckej výstup. (02.04.2006)

Úsměvná komedie, která je produktem doby. České komedie po převratném roce dne 17. listopadu 1989 jsou zcela jiného rázu než za komunismu. Situační filmový humor má zcela novou příchuť a netrápí se aspiracemi na velké umění. Filmová karikatura Bolka Polívky ukazuje nádherně absurdní náhodu materiálního štěstí. Chytilová má zvláštní smysl pro humor odkoukaný skutečnostmi. Není smyslem těchto řádek hodnotit děj, ale podstatné je to, že tam byli taškařice, které mě opravdu pobavili a kterým jsem se zasmál. Určitě jsem neočekával rádoby akademickou tvorbu vtipu, které se vykalkulovaně valí z většiny současných komedií. (20.10.2007)

„Želvy nežeru.“ V roku 1993 som mal 12 a keď som tento film videl prvý raz (a potom som si dal sto repríz), smial som sa tak, až ma brucho bolelo. Pamätám si, ako sme si to s mamou nikdy nenechali ujsť a od rehotu sme skoro padali z gauča. S odstupom rokov však bláznivú komédiu o Bohušovi Stejskalovi vnímam nie ani tak ako bláznivú komédiu, ale skôr ako mrazivé (!) obzretie sa za temnými 90. rokmi. Boli plné podnikateľov v teplákoch, do očí vrážali socialistické budovy s do noci vysvietenými erotickými podnikmi atď. Ten mix čohosi starého a zároveň moderného bol príšerný, gýčový a neviem aký ešte, ale určite nie fajn. Režisérka vynikajúco zvláda prácu i s najnepodstatnejšími postavičkami a to dokonca do takej miery, až máme v mnohých scénach (Karel Gott, scéna z reštaurácie na tému "Nová doba") pocit, že sú to reálni ľudia nakrútení skrytou kamerou. Obzvlášť Bohušova parta hic je skutočne neskutočnou zbierkou sociek, skrachovancov, stroskotancov, nímandov, exotov, týpkov a hňupov (a Jozef Kroner vo mne vždy vyvoláva smútok, v tomto filme nemal nikdy hrať podľa mňa). A keby som hodnotil kultovosť hlášok ("Jak na dno? Do dna!"; "To je moc!"; "Rozhodím ti sandál."; "Hovno z nutrie."; Je tady ten pan Stejskal.") a dialógov (Tak kde jsem to skončil?" - "Na ministerstvu."), musím dať 5*. Lenže o satiru sa snažiaci scenár často stráca tempo, mnohé scény sú zbytočné („Čepičku nechci!“) a technická stránka (strih, zvuk... a to sa v týchto veciach vôbec nevyznám) nepatrí práve k najkvalitnejším. Takže "len" 4*. (29.12.2004)