Biografia
Václav Voska se narodil 21. října 1918 v Praze na Vinohradech pod jménem Václav Vratislav Voska. Byl druhým dítětem gymnaziálního profesora matematiky a přírodopisu. Roku 1937 vystudoval I. reálné gymnázium ve Slovenské ulici. Václav Voska vyrůstal v uměleckém prostředí a přirozeně se mu dostalo skvělého vzdělání.
Už od dětství se věnoval hudbě (vystudoval hru na klavír v soukromé hudební škole Edvarda Šafránka), opeře a divadlu (loutkové divadlo, školní dramatický kroužek ředitele Aloise Kulhánka, Umělecká Beseda, Měšťanská Beseda, Dramatické studio Čin a od roku 1937 statoval ve Vinohradském divadle). Po 5 semestrech ukončit studia na právnické fakultě Univerzity Karlovy, kterou nacisté zavřeli.
Po nuceném odejití ze studií se rozhodl cele věnovat divadlu. Prošel Divadlem na Vinohradech, jako elév (1939 – 1943) a člen souboru (1943 – 1945), činohrou pražského Národního divadla (1945 – 1951) a až do své předčasné smrti Městskými divadly pražskými (1951 – 1982). Zpočátku získával role, jež využívaly jeho sympatický zjev, i když hrál role komické, nejlépe se uplatnil v těch charakterních.
Díky svému konverzačnímu umění, intelektuálskému typu, propracovanému jevištnímu dialogu, střídmosti v civilních, skvěle odstíněných výrazových prostředcích, se bohatě uplatnil v mistrných kreacích a hrách „Matka" (Petr), „Posel" (Petr Skalník), „Cyrano z Bergeracu" (de Neuvillete), „Lištičky" (Hubbard), „Jen o chlup" (Jindřich), „Tartuffe" (Tartuffe), „Ivanov" (Nikolaj Ivanov), „Torquato Tasso" (Torquato Tasso), „Bílá nemoc" (Galén), „Fyzikové" (Möbius), „Óda na krále aneb Misantrop" (Alcest), „Play Strindberg" (Edgar), „Romulus Veliký" (Romulus), „Ideální manžel" (Lord Gorng) a zejména „Vajíčko" (Emil Magis) atd. atd.
Do filmových ateliérů Václav Voska poprvé zavítal už na začátku protektorátu. I když vytvořil řadu velmi dobrých postav, nikdy se však nevyrovnaly těm divadelním.
Uveďme si úlohy, jež ztělesnil ve snímcích PROSÍM, PANE PROFESORE! (student Jetelík), MINULOST JANY KOSINOVÉ (herec), HOUSLE A SEN (skladatel Frederic Chopin), AŽ SE VRÁTÍŠ... (syn Vladimír), REVOLUČNÍ ROK 1848 (spisovatel Karel Sabina), MIKOLÁŠ ALEŠ (malíř Tulka), JAN HUS a JAN ŽIŽKA (Čeněk z Wartenberka), PROTI VŠEM (táborský kněz Petr Kániš), POLICEJNÍ HODINA (číšník Petr Bureš), BÍLÁ PANÍ (flegmatický psychiatr Boukal), TA TŘETÍ (architekt Mánek), PODEZŘENÍ (Gill), NOC KLAVÍRISTY (klavírista A. J. Tůma), ČISTÁ ŘEKA (Dr. Slivenec) a poslední PANNA A NETVOR (otec). K řadě snímkům namluvil výrazné komentáře (např. Radokova DALEKÁ CESTA). Několikrát spolupracoval i s východoněmeckou produkcí.
Uplatnil se též v televizních inscenacích (DUHU PRO MŮJ DEN, DŮKAZ, DĚDICTVÍ NA ÚVĚR, ZLOČIN LORDA SAVILA, BÁSNÍK, NIKOLA ŠUHAJ LOUPEŽNÍK, SLEČNA RAJKA, SPOR ARCHITEKTA ZÍTKA a STROUPEŽNICKÉHO, POUŤ KRÁLŮ) a seriálech (HRDINOVÉ OKAMŽIKU, ROZSUDEK, F. L. VĚK, 30 PŘÍPADŮ MAJORA ZEMANA, INŽENÝRSKÁ ODYSEA, DNES V JEDNOM DOMĚ a hlavně SŇATKY Z ROZUMU).
Jeho krásný podmanivý univerzální hlas se výtečně uplatnil v rozhlase („Štěstí", „Revizor", „Máj", „Achilleus", „Hráči", „Strakonický dudák", „Hamlet" aj.), kde pracoval už od roku 1932, při nahrávání gramofonových desek („Měl jsem psa a kočku", „Slovo a hlas", „Kde končí svět" či „Sonety"), v umělecké recitaci (Viola, umělecká pásma a četby) a zvláště v dabingu (mluvil herce Marcella Mastroianniho nebo Bernarda Bliera, snímky VELKÝ BLONDÝN S ČERNOU BOTOU, NORIMBERSKÝ PROCES, ŠAKAL, MANŽELSTVÍ PO ITALSKU i DVANÁCT ROZHNĚVANÝCH MUŽŮ). Jako spíkr se uplatnil v krátkých a dokumentárních snímcích (ČESKÝ RÁJ, PROKOP DIVIŠ, HORY MOŘE nebo KDYŽ FILM PROMLUVIL).
Stal se laureátem Státní ceny Klementa Gottwalda (1965) a titulu Zasloužilého umělce (1966). Ke cti je nutno uvést jeho podíl během Pražského jara roku 1968, kdy osvědčil svůj velký charakter, zásadovost, intelekt a čestnost. Byl poslancem České národní rady (1968 – 1969) a osobně se účastnil pohřbu Jana Palacha, za což byl během normalizace odsunut do pozadí a nesměl se zjevit v médiích a na veřejnosti.
Jeho ženou byla herečka Eva Kavanová (1916 – 1990) a dcerami rovněž herečky Eva Vosková (*1950) a Markéta Vosková – Novotná (*1955). Svoji těžkou životní situaci řešil ve sklenkách alkoholu a utápěl se v depresích, které výrazně zkrátily jeho život. Václav Voska zemřel dva měsíce před svými pouhými šedesátými čtvrtými narozeninami 20. srpna 1982 v nemocnici ve Valašském Meziříčí.
Herec
Divadelný záznam | |
---|---|
1980 |
Pan Hamilkar |
1962 |
Benátská vdovička |
Krátkometrážny | |
---|---|
1982 |
Krakonoš a mistr Jehlička |
Krakonoš a škola |
|
1981 |
Krakonoš a poslíček |
Krakonoš a pytlák - rozprávač |
|
Zločin v chalupě (TV film) |
|
1980 |
Krakonoš a strašidlo |
1975 |
Na věčnou památku (študentský film) |
1974 |
Pohádka, pohádka - rozprávač |
1971 |
Čaj s citronem (TV film) |
1970 |
Honba za filmovým námětem (TV film) |
Leopold the See-Through Crumbpicker |
|
1967 |
Poklad pana Arna - rozprávač |
1966 |
Volejte moje číslo! (TV film) |
1965 |
Básník (TV film) |
Tři (TV film) - rozprávač |
|
1964 |
Telegram (TV film) |
1963 |
Historie manželství |
1962 |
Malá noční povídka: Staroměstský orloj (TV film) |
Zpěv, který nezemřel (študentský film) |
|
1956 |
Platit, prosím! |
1955 |
V ulici je starý krám (študentský film) |
1953 |
O světle |
1945 |
Malá historie |
Účinkujúci
Relácie | |
---|---|
2009 |
Archivní mozaika |
2007 |
Život je kabaret |
1977 |
Dostaveníčko s pražskými strašidly |
Silvestr na přání aneb Čí jsou hory Kavčí |
|
1965 |
Zveme vás do divadla |
Fanklub
(56)- bastart herec
- Grace4 herec
- effulka_kebulka herec
- ACE 2007 herec
- Dragula herec
- pepekcepek herec
- Felix.catus herec
- Nahib herec
- lavmi herec
- Pavel68 herec
- Marie13 herec
- Woozle herec
- Fiisha herec
- Milan.A.7050 herec
- RacekV herec
- YugoBoss herec