Housle a sen

Československé drama vyprávějící o českém houslistovi Josefu Slavíkovi (1806-1833), přičemž děj filmu se věnuje pouze poslednímu roku umělcova krátkého života. Současníka N. Paganiniho a F. Chopina ztvárnil J. Spal. Italského virtuosa, který se ve snímku krátce objevil a projevil českému kolegovi úctu, si zahrál K. Dostal, zatímco v menší roli polského klavíristy, jehož pojilo ke Slavíkovi nejprve přátelství a poté nenávist, se objevil V. Voska. Ve snímku se často objevují Slavíkovy pochybnosti o svém nadání spojené částečně s nedůstojným postavením Čechů v tehdejší rakouské monarchii a jinak je natočen v dosti lyrickém stylu, zahrnující i milostné tužby umělcovi k Anně Zásmucké (V. Fialová). Tato zámožná volnomyšlenkářská žena dodala horečkou zmítanému houslistovi potřebné sebevědomí, zázemí a klid, avšak její srdce bylo nestálé a tlouklo i pro jiné slavné umělce, a tento milostný neúspěch zdravotně Slavíkovi notně ublížil. V roli Slavíkova důvěrníka a moudrého kněze se objevil F. Smolík a další objekt Slavíkovy touhy představovala šlechtična L. Zemková, jejíž otec však nerad pozoroval tuto nerovnou známost a hrubě veřejně urazil Slavíkovo umění. Ze zoufalství dokonce v jedem okamžik zvolí návrat do rodného domu ke svému početnému příbuzenstvu, avšak tam je jeho přítomnost obalená závojem smutku přijímána rozpačitě. Přestože po hudební stránce se mladému houslistovi nebývale dařilo, po zdravotní stránce to už bylo horší. Ačkoli nebyla podána informace o charakteru jeho choroby, předpokládám, že jeho předčasné úmrtí zapříčinilo přecházení horečky a vyčerpání organismu spojené s duševními otřesy milostného charakteru a dle sdělení filmu jeho tělo skonalo cestou na koncertní vystoupení do Budapešti. Dílo V. Kršky obsahuje poměrně dost lyrických scén snového charakteru zahaleného oparem nejasných myšlenkových pochodů hlavního hrdiny a může tak v některých částech působit nudně. První setkání s hereckým umem pana Spala nedopadlo úplně nejhůře, avšak Houslím a snu nemohu udělit více než dvě hvězdy. (03.03.2023)

Velice působivý film natočený krátce po válce neztratil ani po letech nic ze svého nesporného kouzla. Životopisný film o vynikajícím českém houslovém virtuosovi a skladateli Josefu Slavíkovi, bohužel neoprávněně pozapomenutému. Jeho cesta za uznáním byla nesmírně obtížná (v tehdejší době to měl chudý čech bez šlechtického původu i když s nesporným talentem neuvěřitelně těžké). A když se konečně dočkal uznání a chystal se "dobýt svět", zemřel předčasně v 27 letech. Vkusně natočený snímek, který určitě ocení nejenom milovníci vážné hudby (obzvláště houslové) obsahuje nejpodstatnější houslové úryvky dokazující jeho nespornou a famózní virtuozitu. "Celý svět se chvěje když vy hrajete" (Nicolo Paganini). Lyrické pojetí celkového vyprávění (na pomezí snu i skutečnosti) bylo nesporně zajímavé, ale přiznám se, že bych uvítal trošku méně těch snů obzvláště v druhé části (Krškův režisérský rukopis se nezapřel) a o něco více té reality. Pak bych se nerozpakoval ještě jednu hvězdičku přihodit. (31.07.2019)

Bylo jistě záslužné natočit takovýto životopisný film, stejně tak je přínosné jej i dnes občas připomínat, protože je dobré vědět, že už kdysi jsme měli houslistu evropského formátu a povědomí o Josefu Slavíkovi se dnes udržuje asi jen v Hořovicích. Snaha po lyrické podobě filmu však vede k přehnaně emocionálním hereckým výkonům, které ve finále podporují zažitou představu, že co umělec, to magor (což se týká mimo jiné Karla Dostala jako Paganiniho a Václava Vosky v roli Chopina). Jaromíra Spala jinak byla celkem škoda pro českou kotlinu, protože ve světě by se svou vizáží stal jistě filmovou hvězdou. Těžko říct, jestli koncepce filmu podlehla všeobecné ideologizaci kinematografie, protože - i když možná nechtěně - to vypadá, že jedinou správnou múzou pro umělce je prosté venkovské děvče, zatímco mecenášské sklony bohaté šlechtičny jsou motivovány hlavně jejími chlípnými pudy (Vlasta Fabianová). (16.08.2010)

Poetický životopis o českém virtuozovi, který se především vyzamenal řešením technických problémů a jako první zahrál to, co až dosud nešlo a co se dnes běžně hraje. (Party v jeho skladbách si japonské či evropské houlistky odskočí zahrát "mezi kojením"). Škoda, že se z jeho díla mnoho nedochovalo, možná už tam tkví "problémy s tvorbou", které Krška pozvedl na hlavní motiv svého filmu o něm. A pokud to tak není, stejně na to má licenci. (22.01.2020)

Film byl jistě vcelku dobře udělaný, ale dost mě nudil. Herci ohromně přehrávali, Spal byl unylý a Fabiánová taky - skoro jako vždycky, v těchto bodech naprosto souhlasím se závěrem v Obsahu, Václav Krška byl lyrik, ale lepší jsou jeho lyrická díla točená uprostřed přírody. Chvílemi jsem usínal, přehnané byly hudební kusy a balet, které tvořily dost velkou část díla (nakonec pro uvedení v kinech byl film údajně zkrácen, CS Film ho pravděpodobně uvádí v původní délce 2800 m). (01.11.2019)