Réžia:
Jan MatějovskýKamera:
Petr PolákHudba:
Luboš FišerHrajú:
Václav Postránecký, Ladislav Boháč, Jana Březinová, Václav Voska, Antonie Hegerlíková, Marta Vančurová, Jana Břežková, Ladislav Potměšil, Josef Šebek, Karel Šebesta, Ladislav Šimek (viac)Obsahy(1)
Začínající úředník, mladý Žadov (V. Postránecký) je plný ideálů a ostře vystupuje proti úplatkům a pokrytectví. V úřadě je terčem vtipů a navíc se kritikou stává nepohodlným. Rád by se oženil, ale místo přednosty kanceláře získává Belogubov (L. Potměšil), jenž sice neumí pravopis, ale zato se umí dobře vlichotit nadřízeným. Vdova Kukušinová (A. Hegerlíková) má dvě půvabné dcery – Pavlínku (M. Vančurová) a Julinku (J. Břežková), ale jsou bez věna. A tak veškerou svou energii soustřeďuje na hledání ženichů pro své dívenky… (Česká televize)
(viac)Recenzie (8)
Viděl jsem už i lépe natočené moralitky (takové ty s velkým M) a proto zůstávám při hodnocení jen u lepšího průměru. Přestože je námět silně nadčasový, působil na mne bohužel celý příběh moc schématicky a zjednodušeně. Avšak herecké výkony...mno, zvláště u Václava Vosky mi zůstával hnedle rozum stát, jak se tento pan herec dokázal přehrát do role pomalu až hororové (zde narážím na strach nahánějící taneční výstup za silně neútěšného hudebního doprovodu). Hegerlíková zaslouží absolutorium, Postránecký rozhodně nezklamal a příjemně mne překvapil i čerstvě zesnulý Ladislav Potměšil. Celkový dojem je jistě více než slušný. ()
Potěšitelný výkon Postráneckého, hezká stylizace Vosky, vzácně pozdní výkon Boháče. Nepříliš výrazná režijní koncepce ()
Především hereckými výkony zaujme televizní inscenace podle divadelní hry Alexandra N. Ostrovského. Příběh dodnes aktuální o korupci a pokrytectví, zásady se nepočítají, hlavní jsou peníze a postavení ve společnosti. Dlouho mi zůstane v paměti taneček Václava Vosky v báru při zesměšňování hlavního hrdiny příběhu ()
Korupce, snobismus, omezenost, patolízalství a podlézavost – vlastnosti, které Ostrovskij ve své divadelní hře, jedné z nejúspěšnějších a nejuváděnějších, předhodil na pranýř pokřivené ruské morálky, jsou výstižným vyjádřením odvěkého lidského úsilí o smysl lidského života. V Ostrovského hře je tento konflikt interpretován prostřednictvím výnosného úřednického místa. Rodinné zázemí si zákonitě vynucuje i lepší postavení. Jenže chce-li se člověk oženit, musí být také finančně zajištěn. A bez vlivné přímluvy nikdo lepšího postavení nedosáhne... Výnosné místo nabízí velkou příležitost především hercům: v případě této černobílé televizní adaptace jde o špičkové výkony všech zúčastněných (Postránecký, Potměšil, Vančurová, Březinová, vynikající Boháč, jehož Višněvskij, bezohledný egoista, vyznávající jen sílu peněz, je přesvědčivý i ve scénách, kdy žadoní o lásku své ženy, která jej už léta přehlíží, Hegerlíková, jež svou vdovu Kukuškinovou zdařile interpretuje na hraně mezi matkou a kuplířkou, a především nedostižný Václav Voska v roli Akima Akimoviče Jusova, muže, který ztělesňuje ty nejhorší vlastnosti od podlézavosti až po bezohlednou povýšenost). Ostrovského hra, jakkoli vyhovující tehdejším cenzorům i tím, že dává šanci nezkaženému mládí, vzdorujícímu korumpující síle blahobytu, neskýtá jasnou odpověď, na jakou cestu se dát. Je spíše varovným mementem o síle peněz a vlivu okolí, neumí-li se jim jedinec ubránit. Inu, tento svět není pro chudé. ()
Mám s tím trochu problém, je to jeden z mála záznamů vynikajícího a někdy i exaltovaného herectví pana Vosky, docela hezké holky, ale přesto se mi to jeví takové ucourané, Námět je nadčasový, Potměšil docela dobrý, asi by si to zasloužilo o jednu více., Musím to ještě přehodnotit. Režijně mi to prostě nějak nesedlo. ()
Reklama