curil

Občas shoda šťastných náhod způsobí, že i průměrný béčkový film mezi podobnými "výtvory" je snesitelný. Tady je to i zásluha vysloužilých béčkových šikulů M. Parého, D. Treja, Johna Laughlina. Každý si hraje to svoje a ono to kupodivu funguje. Příběh si na nic nehraje a stokrát viděné situace a fórky působí sympaticky. Klidně si dovedu představit, že podobný snímek mohl vzniknout v Itálii jako spaghetti western, syžet je stejný. Zřejmě distributora napadlo to samé.

Spolupráce na scénáři Lucia Drudi Demby, Marcello Andrei, Leonardo Sciascia, Dante Troisi. Výroba: MEC Cinematografica.  Shlédnuto dne 23. dubna 2024 na YouTube v italském znění.

S hlavním hrdinou francouzské komedie cesťákem Henrim sdílím zálibu v určitých ženských   oblinách a tak není divu, že je mi od první scény, kdy se snaží skicovat spící manželku, navýsost sympatický. Příběh více než bujnou komedií je spíše posmutnělou cestou Henriho k hledání svého "já". Útěchu v   nesnadném životě mu přináší seznámení se   svérázný malířem Émilem a seberealizace při   malování obrázků nahých dívčích těl.   Líbí se mi rovněž v jedné části filmu   bretaňské kroje, ve kterém je oblečená   prostitutka Marie Pape v podání krásné   Dominique Lavanant, a později i sám Henri Serin.   Jean-Pierre Marielle je ve filmu kapitola sama pro   sebe, když zcela dominuje v hlavní roli   čtyřicátníka se zachovalou postavou, kterou   herec tak rád ukazuje.