Jiří Vala

Jiří Vala se narodil v rodině prvorepublikového důstojníka, který byl zrovna tou dobu u posádky v Popradu. Jako chlapec se chtěl stát popelářem, odradila ho nutnost brzy ráno vstávat. Všechny další profese, které si vybral, měly také nějaký ten svůj problém. Až nakonec zvítězilo herectví, to byla jediná profese, kde nemusel časně vstávat a přitom mohl být i oním vysněným popelářem. K divadlu ho to táhlo již na střední škole, při níž statoval v pražském Lidovém divadle Uranie, jejíž budova shořela v lednu 1946 při mohutném požáru. Nedostudoval gymnázium a z kvinty v roce 1942 utekl ke kočovné společnosti, kde hrál loupežníka i vítr a také stavěl kulisy. Tatínek byl přísný, takže rozhodl, že Jiří musí dostat v oboru, kterým se chce živit, patřičné vzdělání. A tak po válce Vala absolvoval Konzervatoř.

A ihned nastoupil do Realistického divadla Zdeňka Nejedlého, kde působil mezi lety 1947 a 1948. Od tam odešel do Ostravy. A pak počátkem padesátých let obměňovalo dnešní Divadlo na Vinohradech svůj soubor, a tak angažovalo mladé herce z mimopražských divadel. Vala si zde odkroutil i zbytek povinné vojenské služby. Od roku 1951 se objevil v mnoha hlavních rolích, zahrál si například v Mladé gardě a v Kohoutově Dobré písni.

Role mladých, uvědomělých mužů předurčily i jeho filmovou kariéru. Poprvé se před kamerou objevil ve filmu ZÍTRA SE BUDE TANČIT VŠUDE (1952) v roli svazáka Mirka. Následovala role mladého hrdiny, který položí svůj život za svobodu vlasti, ve snímku TANKOVÁ BRIGÁDA (1955).

Jiří Vala byl nadšený sportovec, vynikal v mnoha sportech. Proto mu nečinilo problémy, aby zvládl fyzicky velmi náročnou úlohu ve filmu SYNOVÉ HOR (1956), v němž pro roli Vrbaty nepotřeboval kaskadéra.

V roce 1958 došlo ke zlomu ve Valově kariéře. Po natočení snímku ŽIŽKOVSKÁ ROMANCE (1958) se stal idolem téměř všech žen v Československu. On sám Mirka Helebrandta hrál moc rád, v mnohém se podobali. Mirek měl 3F, tedy fasádník, frajer a fotbalista. Vala nebyl jen ten fasádník. Ale zato fotbalovému klubu Bohemians fandil natolik, že se stal předsedou jejího fanklubu.

Následují rok se v československých kinech objevil film KRÁL ŠUMAVY, kde Vala hrál ochránce hranic, strážmistra Zemana. Tento film byl hojně navštěvován, ženy se chodily dívat na svůj idol a muži se snažili si vyléčit abstinenční příznaky po dobrodružném snímku. Strážmistr Zeman se zamiloval do vedoucí místní prodejny Konzumu, kterou hrála Jiřina Švorcová. Ani ve skutečném životě nezůstaly city neopětovány a mezi Valou a Švorcovou došlo k románku. Vala uměl ženy okouzlit, takže o milostné románky neměl nouzi. Miloval poezii a rád ženám recitoval básně, což mnohým z nich imponovalo.

Počátkem šedesátých let Vala natočil několik nepodařených špionážních dramat. Ale v roce 1961 mu dal příležitost Otakar Vávra ve svém filmu NOČNÍ HOST. Vala zde ztvárnil obsluhu motorestu, do kterého přijede na noc německý turista. Emil Kalous (Jiří Vala) prožil válku v koncentračním táboře a má nyní problém přátelsky komunikovat s německým podnikatelem Huppertem v podání Rudolfa Hrušínského.

V roce 1966 přešel Vala do Divadla E. F. Buriana, kde hrál Petruccia ve Zkrocení zlé ženy, kterou byla Slávka Budínová. Tentýž rok natočil POKLAD BYZANTSKÉHO KUPCE (1966), v němž se stal kapitánem Exnerem, na nějž měl filmový monopol až do roku 1982, kdy řady Exnerů rozšířil další Jiří, tentokrát Kodet.

V roce 1968 dostal od Františka Filipa příležitost zahrát si Martina Nedobyla v pětidílném seriálu Sňatky z rozumu. Mohl zde předvést téměř celý svůj pestrý herecký rejstřík. Pak několik let následovaly příležitosti primárně pro televizi. V roce 1971 si však zahrál trenéra ve filmu METRÁČEK. A také prokázal svůj komediální talent v inscenaci KLÍCKA (1971).

Po dlouhé době přebírání a milostných avantýr se konečně Jiří Vala oženil, jeho ženou se stala Emilie Skálová, v roce 1974 se jim narodil jediný potomek, syn Viktor.

V roce 1972 přestoupil Jiří Vala z intimní scény od E. F. Buriana do Národního divadla v Praze. Pro české herce je toto místo vrcholem, ale mnozí si neuvědomují, že v předchozím angažmá byli hvězdami, v Národním divadle jsou hvězdy všichni. Přestože se Jiří Vala velmi soustředil na práci a byl díky své fantastické paměti vždy skvěle připraven, neubránil se konfliktům s režisérem Macháčkem, jež ho velmi psychicky vyčerpávaly. Kolegové však na Valu vzpomínají rádi, nikdy nepokazil žádnou legraci, byl výborný intuitivní herec a především na jevišti naslouchal svému partnerovi a vždy byl schopen reagovat, přestože mnohdy musel improvizovat.

V sedmdesátých letech se stal vedoucím hereckého oddělení na Konzervatoři, pozval tam výkvět českého herectva a režie, měl empatii pro mladší, byl přísný a měl respekt, díky tomu mu pod rukama začala růst nová herecká generace zastoupená například Otakarem Brouskem a Janem Čenským.

V roce 1972 se stal filmovým manželem Libuše Švormové ve filmu AFÉRY MÉ ŽENY. O dva roky později vyměnil manželku i žánr a stal mužem toužícím po dítěti v televizní inscenaci POZDNÍ LÉTO (1974). Téhož roku ho opět přizval ke spolupráci František Filip, tentokrát mu svěřil roli malíře Dlaska v seriálu BYL JEDNOU JEDEN DŮM. Jiří Vala byl velmi citlivý člověk. Jak vzpomíná Jana Hlaváčová, když natáčeli scénu na barikádě, ke které měly přijet sovětské tanky, Jiří Vala se skutečně rozbrečel.

V sedmdesátých letech začala Valova popularita pomalu upadat. Ve filmu dostával stále méně příležitostí, takže se nelze divit, že vděčně přijal téměř jakoukoliv roli. V roce 1977 se na PODIVNÝ VÝLET vydali tři muži, kteří se přátelili již během II. světové války a snažili se pomáhat partyzánům. Jedním z té trojice byl i Jiří Vala v roli Mirka. O dva roky později se Vala bohužel nechal obsadit do role cikánského cihláře ve velmi nepovedené komedii POPRASK NA SILNICI E4 (1979).

V březnu 1979 měli v Národním divadle premiéru Naši furianti. Roli Filipa Dubského alternoval režisér Miroslav Macháček s Jiřím Valou. Představení mělo velký úspěch, dočkalo se 161 repríz během šesti let. To nemohla ignorovat ČST, která v roce 1983 pořídila záznam představení NAŠI FURIANTI.

Roku 1986 navázal František Filip na seriál Sňatky z rozumu a natočil jeho pokračování pod názvem ZLÁ KREV. Průvodcem již nebyl Václav Voska, který v roce 1982 zemřel, ale nahradil jej Martin Růžek. A natáčelo se na barevný materiál. Jinak se mnoho nezměnilo, jen z Martina Nedobyla představovaného Jiřím Valou se stal zatrpklý vdovec. Jiřímu Valovi tento rok přinesl i ocenění titulem Zasloužilý umělec.

Již od sedmdesátých let měl Jiří Vala vleklé problémy s očima, koncem devadesátých se přidala další zdravotní komplikace, dostal mozkovou mrtvici. Pro sezónu 1991/2 nastudoval Ivan Rajmont hru Návštěvní doba. Jiří Vala byl obsazen do hlavní role Starce I. Po mrtvici se Vala opět vrátil na jeviště. A s úsměvem říkal svým kolegům, že to má nyní velmi jednoduché, že toho dědka vůbec nemusí hrát, protože jím je. Vala v Národním divadle dokončil sezónu 1998/9 a odešel. Ještě před jeho odchodem natočila televize záznam představení NÁVŠTĚVNÍ DOBA (1994).

Jiří Vala do konce svého života vzpomínal na Divadlo na Vinohradech, v němž strávil nejkrásnější profesní roky. Vždy velmi rád jezdil na chatu, kde si mohl v klidu číst, nebo poslouchat svoji milovanou klasickou hudbu.

Jiří Vala mnoho let bojoval s rakovinou. Poslední dny strávil ve Fakultní nemocnici Královské Vinohrady. Aby překonal bolest, recitoval svým návštěvám básně i své dřívější role. Jiří Vala podlehl nemoci v noci z pátku na sobotu 15. listopadu 2003.

Kateřina "Snorlax" Horáková