Raněný lučištník

O vztahu muže a ženy, napříč dvěma generacemi. Životem zkušený a zkoušený šofér, jenž má celý život vepsán ve tváři a bývalá šoférská holka, která už dávno žádnou holkou není, tedy nechce být, se náhodou sešli, aby se již nerozešli, i když cesta k jejich štěstí je velmi trnitá. To, co tu předvádí paní Hlaváčová s panem Vinklářem, mě ničí tím nejsympatičtějším způsobem, jaký si lze představit. Neskutečné a přitom pro znalce československého filmového kumštu již zcela přirozené. I přesto mě další xtá neznámá, desítky let stará inscenace, opět profackovala a posadila na pozadí. (10.09.2017)

Kamioňák jde za kolegovo milenkou, jemně jí říct, že ten ji již nechce a dává přednost jezdění. Přesvědčuje ji, jak je pěkná, že má na milého nepochybně čekat (i když ví, že on o ni nestojí), plká různá kamioňácká moudra, filozofické úvahy, přesně jak se na letitého řidiče hodí, a proloží to antickou bájí, dle které se to celé jmenuje. Mezitím dojde k hádce s dcerou, která mámino setkání s mužem neoceňuje a na konci se kamioňák k ženě vrátí již ustrojený, aby se jí dvořil. A to je vše. Tedy ještě je tam polda Lábus, který nehraje skoro žádnou zásadní roli. Trochu málo na film s 80 %. Navíc je to zachované ve velmi špatné kvalitě. No jo, řidič, ten tvrdej chleba má a divák občas také. (10.06.2020)

"Každej má nějakou tu ranku…když budeme ohrnovat nos nad každou tou rankou…" Že je Oldřich Daněk skvělý autor jsem zatím více slyšel, než měl tu čest zažít na vlastní kůži. Tahle konverzační televizní inscenace plná štiplavých i posmutnělých dialogů se mi rozhodně moc líbila. Nechybí v ní jak humor ("Ty se tváříš, jako bych ti zavraždil babičku…" nebo "Já jsem vám řekla, abyste si sedl a ne byste mi dělat psychiatra"), tak i životní moudrost ("Štěstí chodí pomalu, ale zdrhne hned."). A když se k tomu přidají skvělí herci počínaje Janou Hlaváčovou, jejíž postava se snaží přistupovat k životu se stoickým klidem ("Děkuji Vám, nepotřebuji nic....Tohle je můj život, já jsem ho ještě nevzdala") i když ji to úplně nejde, přes Jiřího Valu coby šoféra, jež má pocit, že "když vyjede z brány, má nad sebou jen nebe a střechu od kabinu" a konče filosofujícím Josefem Vinklářem („Na silnici jako v lásce, tam taky nikdy nevíš…“). Jako bonus jsou tu pak mladí Tatjana Medvecká s Jiřím Lábusem, jejichž jiskřivý dialog rozhodně pobaví ("já jsem se dokonce modlila, abych se zamilovala do někoho, s kým bych mohla mávat.....", "já už jsem úplné mávátko"), i když se opět dotýká i vážných témat jako je vztah dcery k otci ("Tys ho měla rád?...Hůř já mu věřila") či volby životního partnera. (27.07.2018)

Další z krásných filmů čs. televize. TV filmy z první poloviny sedmdesátých let se mi hrozně líbí a tento není výjimkou. Tehdy se to prostě umělo. Výborný scénář, výborní herci a příbeh, na který vás prostě baví koukat. Líbí se mi názor Snorlaxe, který to vystihl naprosto dokonale. Zvláštní efekty, 3D a podobný blbosti mě opravdu ve filmu nezajímaj, zvlášť když ten film má naprosto idiotský děj, ale tady prožijete 3D film i bez různých efektů a "vychytávek". (10.01.2014)

U silnice stojí hospoda U modrého orla....je v ní jukebox a výčepní je pěkná ženská....šofér v podání Josefa Vinkláře byl životem zkoušenej chlap, co možná na starý kolena našel cíl svojí cesty...a ten lučištník, co o něm vyprávěl šofér Fajt, byl králem a tad yj ejeho příběh . Filoktetes, byl thessalský král,, skvělý lučištník, který byl na cestě k Troji uštknut hadem a rána páchla tak silně, že byl ponechán na ostrově,kde 9 let bojoval o přežití. Pak pro něj dojeli,on po příjezdu k Troji,zasáhl šípem Parida, který na následky této rány zemřel...a Filoktetes se uzdravil. Jak dopadla Troja víte...ale je zajímavé sledovat i osudy dalších hrdinů od ní....a tak i tento výlet do historie byl zajímavý...... (11.09.2017)