Moje srdcová sedma

Románová kronika, jak by snad bylo možné charakterizovat původní literární dílo Zdeňka Pluhaře, zachycující v mohutném dějinném oblouku poválečný (1945 – 1968) vývoj české společnosti, přímo vybízí k názorové polemice, jaké se v souvislosti s její televizní dramatizací nelze vyhnout. Pluhařův román, rozkročený v několika dějinných etapách naší společnosti – reminiscencemi se vrací do druhé světové války a uzavírá se koncem šedesátých let – se totiž úzkostlivě vyhýbá všemu, co by mohlo jakkoliv kolidovat s povoleným výkladem poválečného období, tím spíš, jsou-li zde očekávané či alespoň tušené tzv. kritické okamžiky (zmanipulované politické procesy v padesátých letech, poúnorové čistky na vysokých školách, obrodný proces a osmašedesátý). Hlavní děj se tedy primárně soustřeďuje kolem středoškolského profesora Krčmy (Jiří Vala), který se v širokém životním proudu pokouší směřovat osudy svých přátel, sedmi bývalých žáků, k nimž našel hluboký citový vztah a jež s mimořádnou péčí sleduje od jejich školních škamen až k jejich zralosti, k okamžikům, kdy se formuje osobnost každého z nich. Emma, zvaná Miš (Hana Maciuchová), inklinuje k malířství, ale její cesta za štěstím vede strmými oklikami, včetně nezdařeného manželství s ambiciózním Marianem (Jiří Štěpnička). Marian je lékař, vědec, který se s neobyčejnou dravostí žene za úspěchem a uznáním; bezskrupulózní kariérista, jehož pád je – stejně jako vzestup – nevyhnutelný. Pak je tu Kamil (Viktor Preiss), nadějný básník a spisovatel, který má ovšem smůlu – jako syn milionáře postupně ztratí všechno, čeho dosáhl, tedy svého postavení, nadějných vyhlídek a nakonec i ženy a dítěte... podobně nejednoznačné jsou i další protagonisté, zásadový a přímočarý Pavel (Ivan Vyskočil), komunista, životní outsider Honza Hejnic (Rudolf Hrušínský ml.), Růženka (Jana Paulová), která svůj život zasvětila knihám a literatuře, i Yvonna (Dana Bartůňková), třídní krasavice, jejíž osud je poznamenán útěkem do ciziny a trpkým návratem zpět. Čtyřdílná televizní dramatizace v režii Ludvíka Ráži věnuje svou pozornost právě osobním peripetiím svých postav, jejich soukromým radostem i strastem, vybírá z nich ty nejzajímavější a nejdůležitější okamžiky, které pak konfrontuje s mravními principy profesora Krčmy. Nutno dodat, že obsazení Jiřího Valy se ukázalo jako dobrá volba; jeho herecký výkon pokládám za nespornou přednost inscenace, která přes svou elementární dramatickou bezzubost objevila v hercově pojetí profesora Krčmy velkou lidskou sílu, hloubku, zralost i životní moudrost. Namnoze výborné jsou výkony dalších zúčastněných, zejména Hany Maciuchové, Jiřího Štěpničky a Viktora Preisse, ale i herců v ryze epizodních a vedlejších rolích (Růžek, Brabec, Lukavský, Kostka, Bartoška, Galatíková, Bohdanová, Boušková a další). Vyprávění o profesoru Krčmovi, nebo také o Robertu Davidovi, jak jej přezdívají jeho bývalí žáci, si i přes zjevnou tendenční interpretaci našich novodobých dějin udržuje spád, ostrý střih a napětí, což se, bohužel, v porovnání se současnou televizní tvorbou ukazuje jako jednoznačně největší slabina. Mimochodem, právě dobově poplatná díla, jako je Moje srdcová sedma, by mohla dokonce pobídnout ke kritickému uvažování nad minulostí, což je ostatně jediný způsob, jak lépe porozumět stále složitější přítomnosti. (24.06.2019) (menej) (viac)