Réžia:
Evžen SokolovskýKamera:
Eduard LandischHudba:
Zdeněk LiškaHrajú:
Luděk Munzar, Miriam Hynková, Jiřina Petrovická, Jiří Vala, Jana Šulcová, Vladimír Ráž, Svatava Hubeňáková, Josef Langmiler, Jiří Holý, Vítězslav Vejražka, Josef Větrovec, Bedřich Prokoš (viac)Obsahy(1)
Navenek mravní vzor, ve skutečnosti prohnilý lhář a podvodník. Televizní incenace podle Henrika Ibsena.
Malé městečko kdesi v Norsku ovládá konzul Bernick (L.Munzar). Dává práci dělníkům ve své loděnici, je mravním vzorem zdejší vyšší společnosti. Ve skutečnosti jde o manipulátora, který se neštítí použít všechny způsoby ke svému obohacení - skupuje pozemky v místě, kde radní na jeho popud plánují postavit železnici, nechá zprovoznit nedostatečně opravenou loď s rizikem lidských ztrát. V okamžiku, kdy kariéra konzula vrcholí, se do rodného města vrací Johan (J.Vala), nezdárný bratr konzulovy ženy, který kdysi z malého městečka odjel s pověstí svůdce žen a defraudanta. Kdo je mravní vzor a kdo podvodník a pokrytec se možná obyvatelé městečka nedozvědí, divák však soud jistě vynese sám.
Klasické realistické drama norského dramatika Henrika Ibsena vzniklo na konci 19.století. Střet mravních hodnot a bezskrupulozních manýr má v televizní podobě mnoho současných rysů, byť televizní úprava dramatu vznikla takřka před 40 lety.
(oficiálny text distribútora)
Recenzie (21)
To až člověka mile >zabolí< , když se podívá na takovou téměř čtyřicet let starou černobílou televizní inscenaci. Vyrobenou s tehdejšími technickými a výrazovými prostředky. Ano, a jak ti herci tenkrát hrá(va)li... - - - P.S. A pak to srovnejte s jakoukoli současnou tvorbou. Hm. Vidět totiž třeba takovou Janu Šulcovou zde a o dvě hodiny dříve v materii jménem "Bastardi" - tomu říkám >kulturní< šok! - - - - - (Poprvé viděno 2.4.2011 na >společenském prostoru< , hodnocení 6., komentář zde jako první - 2.4.2011) ()
K úspěchu filmu potřebujete kvalitní scénář, dobré herce a slušný rozpočet. To poslední Oporám společnosti chybí, protože počátkem 70. let si Česká televize rozhodně vyskakovat nemohla a papundeklové studiové kulisy se objevovaly nejen v pohádkách, ale pronikaly dokonce i do inscenací pro dospělé. Tenhle handicap ale bohatě vyvážila celá plejáda špičkových herců, kteří hrají jako z partesu. Někdy je až neuvěřitelné konfrontovat tehdejší herectví namátkou např. Jany Šulcové s tím, co předvádí v dnešních seriálech. Scénář zařídil vlastně už pan Ibsen a že je to nějaká značka kvality. A do třetice - slizcí parchanti jsou zajímavější než jednorozměrní klaďasové, tím spíš, když takového pokrytce a výtečníka hraje herecký chameleon, jakým je Luděk Munzar. Celkový dojem: 90 %. ()
Když napíše scénář pan Ibsen, je to vklad, na kterém může vyrůst dokonalost. Jestliže nic nepokazí režisér a herci jsou výteční, jako zde, obvykle to už nedopadne špatně. Malinko mi vadila ona stoprocentní bechybnost Johana v podání Jiřího Valy, ale ne zase tolik, abych ubral pátou hnězdičku. ()
Ženy prý nerady prozrazují svůj věk, ale tato hra by to klidně mohla učinit, nikdo by jí totiž nehádal, že vznikla již v roce 1877. Nadčasové téma o morálce, zbabělosti, maloměšťáctví a manipulaci se totiž tváří téměř, jako kdyby vzniklo teprve včera. Punc dokonalosti skvěle napsané hře dodávají herecké výkony, na které lze jen se slzou v oku vzpomínat. Dnešní megastar z nekonečných seriálů by si nezasloužily těmto hercům čistit ani obuv. ()
Ibsenova hra, která je doslova pyramidou lidského oportunismu v jeho nejobludnějších podobách, je dílem natolik paralyzujícím, že její obsah těžko kdy zestárne. A zdá se, že ani televizní provedení s plejádou vynikajících českých herců, kterým dominuje precizní Munzarova kreace bezskrupulózního gaunera velkého formátu, nebude zapomenuto, přestože od posledního znovuuvedení již uplynulo pět let. ()
Sňatky z rozumu po norsku... Henrik Ibsen a otázka mravních i kulturních hodnot v společnosti... a nebo také užívaní a zneužívání objevů století páry v rukou manipulátora. To vše v další z vynikajících inscenací ČST čerpajících z osvědčených předloh domácí i světové literatury. Úplně poslední věta filmu z úst konzula-manipulátora Bernicka zní ,,Přátelé, my půjdeme bez milosti proti každému, kdo by stál proti zásadám naší malé, ale vzorné společnosti" - tenhle výrok zaznívající za vroucného potlesku a hlasitých blesků jakoby sloužil coby nenápadné podobenství totality v tehdy naplno propuklé normalizaci. Tohle Ibsenovo realistické drama ale nachází své uplatnění i v současném světě, který je rovněž plný machinací. Prostě mnohorozměrná inscenace, kde snad napoprvé všechny detaily příběhu, všech vztahů a různé narážky ani nelze postřehnout. . . . Jedinečnou hodnotou snímku se stává mistrovský herecký koncert na čele s famózním Luďkem Munzarem, jemuž tyhle "kontroverzní" roly proměnlivých charakterů ohromě slušely. Další bardi (Vladimír Ráž, úžasný Jiří Vala, Langmiler, Vejražka, Větrovec, Jiřina Petrovická) rovněž výborní, osobně mě zaujala velmi mladá Jana Šulcová v roli siroty Diny, stojící před výběrem životního partnera k sňatku, za malou pozornost zde stojí i dětský herec Vladimír Zátka (nejvíc proslulý jako Albert Einstein v klukovském věku v sci-fi komedii Zabil jsem Einsteina, pánové!). Výjimečný majstrštyk nechvalně proslulého Evžena Sokolovského. 90% ()
Někdy mám dojem, že u divadelních předloh se herci snaží hrát civilně, aby to nebylo jako na divadle, což někdy bývá na škodu. Krásná je tu Jana Šulcová, výborná Jiřina Petrovická, ale hlubší dojem to ve mně nezanechalo. ()
Úplně ze všeho nejdřív musím napsat, že Luděk Munzar je neuvěřitelný, tedy takhle on je uvěřitelný až tak, že mi z toho běhal mráz po zádech, jeho proměny, podle toho s kým se bavil, jsou po pravdě dechberoucí... Mladinká Jana Šulcová je tu velmi krásná, moc jí to tenkrát slušelo, ostatně příjemné překvapení mi způsobila i Jiřina Petrovická, šla z ní nádherná energie, moc pěkná role, bravurně zahraná.. Celý ten herecký ansámbl zaslouží pochvalu, Vladimír Ráž i Jiří Vala též skvělí.. Závěr mi příliš nesedl, očekávala jsem hutnější dohru (pro Bernicka), jinak je to pozoruhodná věcička a určitě stojí za to vidět.. ()
Na rozdíl od Shakepearových dramat, v nichž se většina postav během doby proměnila v katatonické archetypy, staly se jen souhrnem vlastností (lady Mackbeth, Hamlet atd.), kterým musí vdechnout skutečný život a někdo druhý (na milost vezměme alespoň krále Leara, který určitě obsatojí i dnes), jsou postavy Ibsenových dramat snad až příliš živoucí, příliš z masa a kostí, příliš my. Od Peera Gynta až po Stavitele Solnesse, tvoří jeho hry jeden celek, kodex, metadrama. Ještě před Hitchcockem perfektně zvládl umění rafinovaného přikládání pod kotel tak, aby para nadzvedla pokličku vždy a jen v tu pravou chvíli. Samfundets støtter (1877, Opory společnosti) tvoří centrální linii nejen jeho tvůrčího období, ale také celé jeho tvorby. Převod této hry do malého televizního formátu je bezvadné, i díky tomu, že postavu, okolo které se všechno točí, konzula Karstena Bernicka, zahrál (snad až příliš virtuozně) Luděk Munzar. Navíc je jeho manio-depresivní naturel vlastní i všem velkým šéfům dneška, kteří nakonec přece jen tahají pilku nejdéle (společnost se klaní své opoře, dokumenty jsou spáleny, syn je zachráněn). ()
Reziser Evzen Sokolovsky bol oporou normalizacnej ceskoslovenskej televizie, jeho filmy ukazovali idealizovanu normalizacnu realitu, tak, jak ju chcela vidiet vladnuca KSC. No, ako reziser teda nic moc, v Europe neznamenal nikdy nic, vo svete uz duplom nie. A u mna asi najlepsi Sokolovsky, kde ucinkuje konzul Bernick v akejsi norskej prasivej prdeli, kde lisky davaju dobru noc. Sulcovu som vzdy neznasal, Vala /Nocni host/ bol vsak na urovni, dialogy tiez. 77 % ()
Na Ibsena je ta hra vlastně velmi optimistická. Člověk je za život postaven párkrát před nehezkou volbu a cena je v obou případech vysoká. Ovšem vybrat si je kurevsky těžké, zvláště když nevíme, kolik se za kterou volbu nakonec vlastně zaplatí. Úvodní text distributora je trošičku zavádějící, ve skutečnosti jsem se ztotožnil s oběma stranami sporu a neodvažuji se jen tak od boku říct, jak bych v té chvíli volil já. 80% ()
Inscenace divadelního charakteru, které (i přes zdejší adoraci herectví L. Munzara) kraluje Jiřina Petrovická. ()
Ibsenovy hry musí být vítanou příležitostí pro každého dobrého herce. A asi je celkem smutné, že jakkoli staré, přece jsou pořád dost aktuální... Jen mne trochu zaskočil ten pro zápornou postavu v podstatě happyend, poté co bylo tak dobře zaděláno na katastrofu na všech stranách. ()
Dobre obsazene, dobre odehrane...divadelni predstaveni, v podstate. Zrcadlo spolecnosti je nastaveno a ja se radoval z vitalni Petrovicke, zoufaleho Raze, sefa Munzara a dalsich. :) ()
Československá televizní inscenace podle stejnojmenné divadelní hry norského dramatika H. Ibsena nahlížející do vyšší společnosti na jednom norském maloměstě. Rodina zámožného podnikatele a konzula Karstena Bernicka (L. Munzar) je ve městě pokládána za vzor ctnosti a příkladnou oporu společnosti. Po příjezdu příbuzných z ciziny však vyplouvá na povrch skutečný charakter váženého dobrodince, neboť se připomínají jeho finanční machinace a mravní poklesek v minulosti. Současně v rámci zachování dobrého jména firmy přikáže vyplutí nedostatečně opravené lodi podle původního plánu, což pro nebohé cestující znamená jistou zkázu. Konzul Bernick dokonce vědomě pošle na nebezpečnou lodní cestu svého bratra(?) Johana (J. Vala), který ho vydírá prozrazením jeho minulosti. Rodinné vztahy a příbuzenské poměry nebyly ve snímku E. Sokolovského úplně jasně vysvětleny, což však nic nemění na celkovém poslání příběhu, kdy se morálně pokleslý člověk pokrytecky na veřejnosti prezentuje jako symbol mravní ctnosti. Pravý smysl veškerých konzulových investic do rozvoje města se jeví jako primární obohacení jeho samého, o čemž vypovídá zakoupení pozemků, na nichž se má stavět přípojka na hlavní železniční trať. V dalších rolích tohoto sociálního dramatu, jež obžalovává vysoké společenské vrstvy z pokrytectví a povýšenosti, se objevil J. Langmiler, jakožto potrhlý strýček předstírající chorobu, dále J. Holý jako Bernickův tajemník či V. Ráž představující konzervativního profesora. Ženské role byly obsazeny nepříliš zajímavými herečkami, výjimku tvoří mladá půvabná J. Šulcová coby sirotek Dina, který byl vychován v Bernickově rodině. Právě díky milostnému soupeření a roztržce mezi Johanem a puritánským V. Rážem o ruku Diny, vyjde na povrch zapomenutá Bernickova minulost. Zpracování Ibsenovy divadelní hry se sarkasticky myšleným názvem není především v první polovině příliš záživné, v závěru se však objeví četné dramatické události, který můj dojem z tohoto díla poněkud vylepšily, přesto bych se však přikláněl k průměrnému hodnocení. ()
Tak napoprvé to pro mne bylo s velmi málem plusů. Když jsem při druhém pokusu dívat se až do konce pochopil kdo je kdo, vcelku se mi to líbilo. Takže dvacítka hercům a dvacítka překvapením v ději. Podruhé snad jen v nouzi. ()
Ještě lepší je Nepřítel lidu se Stevem McQueenem, kde Ibsen chválí "hlídací psi demokracie" ()
Plný počet bez přemýšlení ...Co zde předvádí Luděk Munzar, to se jen tak nevidí. Všichni herci ostatně skvělí, Jana Šulcová se mi tu tak líbila !!! Pozorně sledujte - takhle se již dnes nehraje ... ()
Těch ***** dávám Petrovické. ()
Vynikající a zcela nadčasová Ibsenova hra s plejádou vynikajících herců, mezi nimiž ční v hlavní roli skvělý Munzar vhodně doplněný neméně skvělým Valou, výbornou Petrovickou, bezvadným Rážem a krásnou a uvěřitelnou Šulcovou. A já jsem rozhodně ráda, že to nakonec pro nevinné dobře dopadlo, protože se celou dobu schylovalo k tragédii. Kdysi jsme sice neměli peníze, ale točili jsme stokrát lepší věci než dnes. A ti herci! A do divadelních her se také tehdy necpalo žádné moderní, rádoby neotřelé a inovativní pojetí jako tak často dnes. Dělalo se to prostě, s respektem k předloze a kvalitně. Bože, kde jsou ty časy! ()