Elo Romančík

Slovenský herec Elo Romančík se narodil jako Emanuel Romančík 17. prosince 1922 v Ružomberoku do chudší rodiny klempíře a vášnivého ochotníka. Do roku 1931 žil ve Važci a po jeho vyhoření vyrůstal v liptovské Pudturni. Už od dětství projevoval výtvarné nadání a od roku 1939 se věnoval ochotnickému divadlu.

Z finančních důvodů nedokončil středoškolská studia a živil se jako dělník a úředník. Aktivně bojoval ve Slovenském národním povstání, byl ilegálním tajemníkem Revolučního národního výboru a po osvobození předsedou MNV v Podturni. Zde opět začal s ochotnickým divadlem. Záhy se však stal profesionálním hercem martinského Divadla Slovenského národního povstání (1945 – 1956).

Až do odchodu na penzi byl jedním z předních členů Národní divadla v Bratislavě (1956 – 2002). Své citlivé analytické herectví s humanistickou podstatou a mistrnou charakterizací nejlépe zahrál ve velkých charakterních, kladných a heroických postavách (jen ojediněle vytvářel postavy záporné, častěji kreace komické).

Objevil se ve hrách „Meridián" (Tomáš), „Othello" (Othello), „Antigona" (Teiresias), „Úklady a láska" (Ferdinand), „Filip II." (Don Carlos), „Jánošík" (Jánošík), „Jan Hus" (Jan Hus), „Krvavý soud" (Vít), „Muž s puškou" (Šadrin), „Fyzikové" (Mobius), „Lucerna" (Franc), „Miliónový Marco" (Kronikář), „Dvanáct rozhněvaných mužů" (Porotce č. 1), „Král Lear" (Albany), „Platonov" (Porfirij), „Revizor" (Chlopov) apod.

Od 50. let využívali filmaři Elo Romančíka pro rozličné velké úkoly ve slovenských snímcích BOJ SA SKONČÍ ZAJTRA (dělník Jakub), POLE NEORANÉ (syn Pavel Huščava), RODNÁ ZEM (mladý Jurek), PREVIERKA LÁSKY (Juraj Horálik), KAPITÁN DABAČ (komisař Garaj), DOM NA RÁZCESTÍ (MUDr. Juraj Belan), NA POCHODE SA VŽDY NESPIEVA (Martin Gonda), POKORENÉ RIEKY (Ján Kolesár), POLNOČNÁ OMŠA (Dr. Harman), VOLANIE DÉMONOV (ředitel Černek), DOLINA (leutnant), ŽIVOT NA ÚTEKU (major Zvara), TETOVANÉ ČASOM (Popelár), KAMARÁTKA ŠUŠKA (Hronec), POÉMA O SVEDMÍ (Borovský), SMRŤ ŠITÁ NA MIERU (biskup). Věnoval se i recitační práci.

Po těchto filmech získal Elo Romančík další (byla to však jedna z posledních) velkou hereckou příležitost ve slovenském filmu. Byl to řezník Štefan Riečan, poctivý, morálně silný bývalý účastník SNP, jenž se se svojí pasivitou nedokáže vzepřít své manželce, dceři a pomocníkovi v dramatu POMOCNÍK (1981) Zoro Záhona podle románu Ladislava Balleka.

Po této úloze už na něho čekaly jen roličky profesora Čajovce (SKLENÍKOVÁ VENUŠA) a Slančíka (ŠIESTA VETA). V některých filmech zazněl jen jeho hlas (STOPY NA SITNE, ADVOKÁTKA či JUŽNÁ POŠTA). Jednou z jeho tří manželek byla herečka Helena Kŕčová (1923 – 1980). Jeho syny byli herci Ivan Romančík (*1950) a Juraj Romančík (*1956).

Herectví Elo Romančíka využila česká kinematografie pouze třikrát v 60. letech ve výrazných úlohách. Nejprve byl inženýrem Vojtěchem Spárou v dramatu TŘI TUNY PRACHU (1960) Oldřicha Daňka a ještě otcem hlavního hrdiny Martina (Michal Koblic) Antonínem Čermákem v Gajerově snímku KRÁLÍCI VE VYSOKÉ TRÁVĚ (1961).

O osm let později mu režisér Otakar Vávra poskytl životní roli v podobě hlavní role vzdělaného děkana Kryštofa Aloise Lautnera, jenž se v dramatu KLADIVO NA ČARODĚJNICE (1969) marně postavil teroru inkvizitora Jindřicha Františka Bobliga z Edelstadtu (Vladimír Šmeral). Poté se už jen objevil v českých televizních seriálech jako kapitán Beňačko v Sequensových 30 PŘÍPADECH MAJORA ZEMANA a jako komunistický politik Karol Šmidke v GOTTWALDOVI Evžena Sokolovského.

Vystupoval také ve slovenském rozhlase („Farebný sen", „Žít bez Adama", „Mačka" aj.), dabingu (BIELY MYS, HARRY POTTER, SÁM DOMA 2 ad.) – namlouval ve slovenských filmech své kolegy, televizních filmech (př. SÁM VOJAK V POLI, KUBO, LOUIS PASTEUR, MAŠKARÁDA, DON CARLOS, ROMULUS VEĽKÝ atd.) a seriálech (ROKY PRELOMU, ŠTÚROVCI atp.) – hrál v úplně první bratislavské televizní inscenaci NA SHLEDANOU, LUCIENNE!

Získal Státní cenu II. stupně (1951) už za první filmovou úlohu ve filmu BOJ SA SKONČÍ ZAJTRA a později titul Zasloužilého umělce (1968). Věnoval se též malířství, fotografování a v letech 1954 – 1957 byl poslancem Národního shromáždění. V posledních letech trpěl zdravotními problémy. Elo Romančík zemřel 9. října 2012 v Bratislavě v nedožitém věku devadesáti let.

Jaroslav "krib" Lopour