Robert Downey Jr.

Snad už když se narodil, mnoho lidí již předpokládalo, že se po vzoru svých rodičů, režiséra Roberta Downeyho Sr. a herečky Elsie Downey (díky nimž jeho genetická výbava obsahuje dědictví židovské, maďarské, litevské, irské, skotské a švýcarské) bude chtít věnovat filmu. Předtuchy těchto lidí se staly skutečností po pouhých pěti letech. V roce 1970 ho totiž jeho otec poprvé obsadil do jednoho ze svých snímků s názvem Pound. Filmová spolupráce otec-syn trvala prakticky až do roku 1997. Během těchto let se tento mladý talentovaný herec objevil v drtivé většině děl svého otce. Z těch úspěšnějších lze jmenovat například komedie To je ale teplo! a Láska na druhý dotek.

Otec byl vždy jeden z hlavních Robertových vzorů, ale ne vše, co se od něj naučil, bylo pro jeho život prospěšné. Mezi méně užitečné návyky, které si od něho osvojil, patřila drogová závislost již od velmi mladého věku: Downey starší svému potomkovi poprvé nabídl marihuanovou cigaretu už coby šestiletému. Postupem času jeho problémy prohloubil i kokain, heroin a alkohol. Většina jeho mládi se tak nesla v neustálém opakování vzestupů a pádů, často provázených policejními zásahy, návštěvami soudů a několikrát i docela dlouhými pobyty v léčebnách a za mřížemi.

Mimo otcovu práci se filmové branži poprvé prosadil v osmnácti letech, kdy si zahrál menší roli v romantické komedii Miláčku, jsi to ty? Během natáčení thrilleru Prvorozený se objevil před kamerou vedle Sarah Jessicy Parker, která ho okouzlila natolik, že výsledkem byl jejich sedmiletý milostný vztah (patrně nepřekvapí, že důvodem jeho rozpadu byly Robertovy problémy s drogami – stejně jako později v případě konce jeho prvního manželství). Po uplynutí dalšího léta si mohl do svého hereckého životopisu zapsat účast v akčním dramatu Rebel z mé školy, fantasy Podivná věda, historickém seriálu Mussolini: The Untold Story a krátkometrážním Deadwaitu. Pohledy věhlasnějších režisérů se mu ale stále vyhýbaly.

Až v roce 1987 byl po dlouhé době konečně obsazen do hlavních rolí, a to ve snímcích, které paradoxně svým způsobem tak trošku charakterizovaly jeho životní styl – Sukničkář a Feťáci. Svoji premiéru na poli válečných filmů si odbyl o rok později ve filmu Ernesta Thompsona s názvem 1969. Sportovní komedie Johnny, buď hodný z téhož období potvrdila fakt, že se s Downeym dá počítat jako s hlavním hercem.

Zásadní role jeho kariéry ovšem stále nepřicházela. Na přelomu osmdesátých a devadesátých let zřejmě ve formě symbolu v názvu filmu přišla tehdy čtyřiadvacetiletému Robertovi zpráva: Je naděje. A opravdu – Downey totiž dostal nabídku na roli v krimidramatu Obhájce pravdy, kde měl konečně možnost zapůsobit po boku známějšího umělce, kterým bezpochyby James Woods byl. Zdatně sekundoval také Melu Gibsonovi v akční komedii Air America, což byl první film s kvalitnější produkcí, ve kterém se mu naskytla příležitost zazářit. Právě Gibson se mimochodem tehdy stal jedním z jeho velikých kamarádů, který mu v krizových chvílích opakovaně nabízel pomocnou ruku. Když se pak o mnoho let později situace obrátila a přítel se díky svému chování a výrokům stal kontroverzní osobou, Downey se jej zastal a když si měl jít pro jedno významné ocenění, požádal organizátory, aby si jej mohl převzít právě z Melových rukou.

Po tomto milníku, který byl alespoň částečným úspěchem na mainstreamovém poli, následovaly role v Hoffmanově Bublifuku a především v životopisném Chaplinovi, kde ztvárnil titulního krále komiků. Velmi pečlivá příprava - v jejímž rámci si dokonale nastudoval mistrovu řeč těla a naučil se třeba i hrát na housle nebo ovládat tenisovou raketu levačkou – se vyplatila, protože herec byl v roce 1992 nominován na Oscara. V květnu téhož roku vstoupil do manželského svazku s Deborah Falconer, který vydržel dvanáct let a obohatil Downeyho život o syna.

Ve fantasy Srdce a duše, zasazeného do období konce padesátých let, si zahrál trémistu Harrisona. Komedie se opět ukázala být Downeyho oblíbeným žánrem v roce 1993, kdy se objevil ve více než tříhodinových Prostřizích, jejichž tvůrci se nechali inspirovat povídkami Raymonda Carvera. Po kontroverzním satirickém krváku Takoví normální zabijáci si Newyorčan postupně začal uvědomovat, kde se nachází jeho silná stránka, ale zadařilo se mu i díky příjemně romantickým Italským námluvám. Ty by se pravděpodobně umístily někde ve středu žebříčku Robertových úspěšných filmů, avšak velmi osobitou adaptaci Williama Shakespeara Richard III., zasazenou do dvacátého století, lze řadit mezi ty, které spíše zklamaly. Roli anglického lékaře z období Stuartovců si vyzkoušel v historickém snímku Čas smyslnosti.

Svůj charakteristický styl názorně demonstroval v Tobackově Rošťákovi a ve Figgisově Lásce na jednu noc. Na konci devadesátých let přišel po akčních Šerifech komediální Trhák pana Bowfingera. Následovala řada rolí v méně známých filmech, z nichž většina z nich pro něj byla zklamáním. Chuť si částečně spravil alespoň dabingovou účastí na svém oblíbeném seriálu Griffinovi.

Na počátku nového tisíciletí se Downey objevil v Hansonových Skvělých chlapech, ale bohužel také nadlouho zmizel do léčebny/věznice. Měl tam strávit tři roky, ale po roce byl předčasně propuštěn na kauci a mohl se tedy opět začít věnovat natáčení. Pouhý týden po opuštění světa za mřížemi dostal nabídku účinkovat v seriálu Ally McBealová, kterou přijal a ukázal svůj herecký talent v plné kráse, za což byl odměněn Zlatým Glóbem… ale jeho účast, původně plánovaná jako běh na dlouh trať, byla bohužel po dalším střetu se zákonem předčasně ukončena. V této době Downey kvůli své závislosti také přišel o role ve filmech jako Zlatíčka pro každého nebo Melinda a Melinda.

V roce 2003 si vyzkoušel poprvé roli v hororu, který byl pojmenován Gothika, a v mysteriózním muzikálu Zpívající detektiv, kde ztvárnil titulní roli. O rok později navštívil díky natáčení snímku Eros sedm různých zemí. Zloděje si zahrál v krimikomedii scenáristy a režiséra Shanea Blacka s poutavým názvem Kiss Kiss Bang Bang. George Clooney potom Robertovi zajistil zajímavou vedlejší roli ve svém historickém dramatu Dobrou noc a hodně štěstí V srpnu roku 2005 se Downey podruhé oženil, a to s producentkou Susan Levin. Jde zřejmě o nejzásadnějšího člověka v jeho životě – právě jí neustále děkuje za to, že se mu v roce 2003 (snad) definitivně podařilo zpřetrhat pouta všech závislostí a konečně se vydat na cestu profesního úspěchu a životní spokojenosti.

Pro novou etapu hercovy kariéry byla typická spolupráce se známými herci, režiséry a výrazný úspěch. Hlavní roli pro něj připravili tvůrci krimi Průvodce k rozpoznání tvých svatých. Při natáčení originálního Temného obrazu se setkal před kamerami s Keanu Reevesem, v Diane Arbus: Příběh jedné obsese si zahrál filmového souseda Nicole Kidman, pod špičkovým režisérem Davidem Fincherem zazářil v roce 2007 - společně s Jakem Gyllenhaalem a Markem Ruffalem - v kriminálním dramatu Zodiac, filmovými partnery mu byli také Drew Barrymore a Robert Duvall v romantickém dramatu Štěstí ve hře. Méně známá role ředitele v komedii Charlie Bartlett představovala jen dozvuk starých časů.

Slovo úspěch posunula do zcela jiné dimenze role Kirka Lazara v akční komedii Tropická bouře - za roli australského herce, který podstoupil "kontroverzní transplantaci pigmentu", aby mohl hrát amerického černocha, byl po letech opět nominován na Oscara. A definitivní posun mezi megahvězdy nastal poté, co si ho režisér Jon Favreau vybral jako představitele boháče/superhrdiny Tonyho Starka v komiksovém blockbusteru Iron Man. Tento úspěch byl pro tehdy třiačtyřicetiletého Roberta enormní, protože ho Favreau upřednostnil mj. před Tomem Cruisem, který měl o tuto roli velký zájem. Downeyho si údajně vybral proto, že sám herec se v postavě Tonyho Starka/Iron Mana viděl a chápal, jakým způsobem by ho měl zahrát. To se také potvrdilo a ujistili se o tom i komiksoví fanoušci po celém světě. Robert se stal rázem jednou z největších hollywoodských hvězd.

Svoje postavení zpečetil v roce 2009, kdy po hudebním dramatu Sólista přišla příležitost si zahrát nejznámějšího literárního detektiva. Za práci v komerčně velmi úspěšném snímku Sherlock Holmes byl v roce 2010 odměněn Zlatým Glóbem pro nejlepšího herce v jeho oblíbeném oboru – komedii.

Sympatický herec však po velkých úspěších neusnul na vavřínech. Na filmovém plátně se brzy ukázal v road movie Na doraz a vrátil se také jako Tony Stark v Iron Manovi 2 a jako titulní hrdina Sherlocka Holmese: Hry stínů. Dlouho očekávaný pokus studia Marvel shromáždit své komiksové hrdiny v jednom celovečerním filmu pak vyšel na jedničku, a tak si Robert mohl po Avengers užívat svoji rostoucí slávu. Celkem se v této populární roli objevil desetkrát a určitou dobu mu to dokonce zajišťovalo post nejlépe placeného herce na světě, ale zároveň si uvědomoval, že pokud nechce být mezi diváky zaškatulkován jako muž jedné role, musí se stát součástí také zcela odlišných projektů, a proto se v roli právníka objevil v dramatu Soudce. Režiséru Favreauovi se odvděčil za to, co pro něj udělal, a krátce vystoupil v jeho komedii Šéfkuchař na grilu.

Když po několika letech, během kterých se věnoval téměř výhradně týmu Avengers, tuto skvadru opustil, napřel své herecké i producentské síly nečekaným směrem – do rodinné fantasy Dolittle. Jeho vznik provázely notné komplikace a výsledek byl bohužel notným zklamáním v očích diváků i kritiků… a v neposlední řadě i z hlediska komerčního (ztráty se odhadují někde mezi padesáti a sto miliony amerických dolarů). Jenže o ústupu ze slávy nemůže být ani řeč – Downey přijal důležitou vedlejší roli v dramatu o "otci atomové bomby" Oppenheimer a coby zákeřný Lewis Strauss podal - pod vedením jednoho z nejlepších žijících režisérů Christophera Nolana - jeden z nejlepších výkonů své kariéry, za který byl po zásluze odměněn řadou prestižních ocenění včetně toho největšího - Oscara.

Ať se jeho život a kariéra budou dál vyvíjet jakkoli, jisté je, že "má vyděláno," dosáhl četných uznání a podařilo se mu obrátit své problémy v triumf.

Honza "Honzeek95" Svoboda