Ally McBealová

Tenhle seriál jsem hltal, nahrával všechny díly a každej zkouknul minimálně pětkrát. John Cage v podání Petera MacNicola, skvěle dabovanej Jiřím Prágrem (celkově je tady dabing ultrakvalitní), je pro mě nejkultovnější seriálovou postavou! "Fishismy" Grega Germana jsem zase nejčastěji používal, když jsem se chtěl rozejit s nějakou babou, fungovaly spolehlivě (kéž by, většinou jsem dostal na prdel já a fishismama sem se moh akorát utěšovat). Prostě na žádným jiným seriálu jsem neujížděl jako na tomhle. Vše předešlé napsané ovšem neplatí o poslední sérii, která je slaboučkým odvarem zašlé slávy a přes (nebo právě pro) účast přehršle hvězd je tady znát dojezd jako při flámu na konci víkendu, kdy máte všechny možný vrcholy dávno vyčerpaný a daleko za sebou. Zkrátka Ally už nesleduju, ale vždycky se rád vrátím k dílům předešlým, který co do geniality některých dialogů nesnesou srovnání se žádným jiným seriálem. (03.01.2008)

Povětšinou zoufalé vyprávění o zoufalé ženské, která je zoufalá, že není schopná si někoho narazit, protože je zoufalá. Zhlédnout jeden a půl dílu je na posouzení seriálu asi málo, takže na svou obhajobu dodávám, že víc jsem prostě nevydržela a že mě k tomu stejně vedla jen snaha pochopit, co na tomhle moji známí mají. Nepochodila jsem, zato jsem dospěla k následujícímu: 1. každá úspěšná pracující žena je podle amerického vnímání chudinka, která po večerech pláče za imbecilního hudebního doprovodu, protože jí chybí široké mužské rameno (nebuďme pokrytečtí, zdaleka nejen rameno), o které by se mohla opřít a plakat pro změnu do něj, protože ona je pod svou slupkou nekompromisní právničky citlivá a křehká osůbka ("křehká" zde nesouvisí s tím, že Callistu Flockhart by člověk bez námahy protáhl pod dveřmi), toužící po mužíčkovi, dětičkách, psíčkovi, domečku s trávníčkem na předměstíčku (pardon, nedalo se odolat), 2. v amerických očích jsou všichni právníci dementi, tiší blázni, nebezpeční magoři nebo aspoň bezpáteřní vydřiduchové (no, na tom posledním možná i něco je, protože jak řekl Oscar Wilde, pokud by právník nechtěl neustále po někom peníze, vzalo by to člověku víru v přirozený řád světa), 3. podle Američanů jsme podobní zoufalci všichni a tudíž se na to budeme dívat a plesat. Zoufalí lidé dělají zoufalé věci, takže já razím milou Ally přiškrtit a řvát přitom : "Chcípni, nebo si konečně někoho najdi, ty neschopná sebelítostivá krávo! A pokud nezvládneš ani jedno z toho, tak se aspoň nažer!" Jo a ještě za čtvrté jsem si uvědomila, že opravdu, ale opravdu nenávidím feministky. Na druhou stranu, párkrát jsem se skoro pousmála a Lucy Liu je tak kouzelně, mrazivě zlá...no, hvězdičku to urve. (22.06.2007)

// Právnické seriály v sobě mají určité kouzlo. Tedy alespoň pro mě, často se totiž odehrávají ve velkých městech, motá se v nich spousta hezkých lidí a tak vůbec, točí se to okolo spousty peněz, což je vždycky velká sranda. No a co teprve, když do nich vhodíte neurotickou, roztomilou, překrásnou, chytrou a bláznivou Ally McBealovou! Další z kategorie seriálů, které nejdou nemilovat. (19.10.2012)

Lidé jsou divní. Všichni. Ale lžou. Lžou, že jsou normální. Lidé, se kterými přicházíme do kontaktu v práci či ve škole. Neukazují nám svoje zvláštnosti, protože nechtějí být zranitelní. To je pochopitelné. Ale v televizi se přece nikdo nechce koukat na lidi, kteří jsou dokonalí, kteří jsou normální, protože lidská dokonalost a normálnost je víc než cokoli jiného nudná, dost možná i otravná. V Ally ale nikoho "dokonalého" neuvidíme. Všichni do posledního jsou tak opravdoví, se svými chybami, zvláštnostmi a svými bolavými místy. S takovými postavami vůbec není obtížné se sžít, protože my jsme stejní. Abych nemluvil za všechny, já jsem stejný. Dnešní seriály jako Lost, Heroes či Prison Break se točí okolo gigantických napínavých zápletek, které jsou fajn, ale když dojde na prostou lidskost, zoufale selhávají. Ally je jiná. Je doopravdy lidská. Už to samo o sobě je víc, než člověk v seriálu většinou najde, ale když je tu navrch ještě úžasný humor, propracované vztahy, skvělí herci, nádherná hudba, je to můj malý osobní melancholický ráj. (13.05.2007)

OBNOVENÁ SLOVENSKÁ TELEVÍZNA PREMIÉRA: tv DOMA = 26.5.2010 --- Komediálna séria s občasnými hudobnými vsuvkami, ktoré vyvrcholili v epizóde ALLY McBEAL: The Musical absolútne presne zapadla do zlatej clintonovskej éry, kedy ekonomika rozkvitala, najzásadnejšími problémami bolo sexuálne harašenie a vyrovnanie sa s neustále sa zvyšujúcim podielom hedonistického konzumu v našich životoch. Čo prišlo potom vieme všetci a ALLY musela tiež ustúpiť do televíznej histórie. V nás, ktorí sme to prežívali v reálnom čase, však zanechala nezmazateľnú stopu. TECHNICKÁ POZNÁMKA: Po prvýkrát sa ALLY objavila okolo roku 1998 na ČT 1 s dokonalým českým dabingom. Podobne ako pri PRIATEĽOCH však slovenský dabing - hoci nastúpil až po tom českom - dokázal svoje kvality a dnes patrí k legendárnym. A ZUZANA KAPRÁLIKOVÁ ako LUCY LIU a ROBO ROTH ako JON BON JOVI, boli absolútne najlepšie castingové voľby, aké som kedy v novodobom dabingu počul. (27.5.2010) (27.05.2010)