Krátke strihy

Pro mě nejlepší Altmanův film, kongeniální zpracování krátkých, temně ironických próz Raymonda Carvera. Nejde jen o ty "zkratky-zkraty", jde taky o ty "rychlé střihy". Člověk neví, má-li si dřív trhat vlasy, nebo si zakrývat oči, nebo se stydět, nebo se smát. Jestli je nějaký film ze života, pak tenhle. Ti lidi lžou, jako když tiskne -- vlastně i sami sobě. A nejlepší scéna: když manžel konečně vymámí, po třech letech, z manželky pravdu o její nevěře, neřeší to výpraskem, rozvodem ani scénou, ale jde přpravovat gril, neboť čekají hosty na večeři. Viděl jsem třikrát a za pár let to dám znovu. Věčné. (Ale ne pro každého. Tenhle film žádá aspoň bazální dospělé a vztahové životní zkušenosti. Přístupno 25+) (11.07.2007)

Tie tri hodiny utiekli ako voda. Neveril som tomu, ale Altman dokáže pohltiť diváka od prvej sekundy až po záver. Film pre vyzreté publikum, ktoré sa môže v ktorejkoľvek epizóde tejto mozaiky veľmi ľahko nájsť a porozmýšlať nad tým, ako by sa asi každý zachoval v tej ktorej situácii. Pokiaľ vás film nechytí, môžete sa zamýšlať nad tým, ktorá hviezda sa presadila viac, ktorá menej a prečo tomu tak je. O niečo viac uveriteľnejšie a komplexnejšie ako Innaritu. (26.05.2012)

Někteří z vás to připodobňují k Magnolii, ale ta je podle mě jinde: Zaobírá se zásadními okamžiky podivínů (Prostřihy namísto toho každodenními osudy obyčejných lidí). Já bych Prostřihy porovnal spíš s Altmanovým pozdějším filmem Vítejte v Holly Springs: Když se v Holly Springs něco přihodí, tak to celým maloměstem okamžitě a pořádně zacloumá. Když se něco stane v L.A., tak o tom často nevědí ani nejbližší sousedi. Oba světy mají co říct, ale osobně mě víc oslovilo provázanější a sevřenější Holly Springs. (Každopádně doporučuju všechny tři jmenované filmy.) (05.01.2013)

Tím nejlepším na Altmanových Short Cuts je to že jimi nejspíš přispěl k natočení Andersonovy Magnolie. Neb jinak jde o mozaiku příběhů nepříliš zajímavou, plnou veskrze nesympatických charakterů a jejich mizerných vztahů, a hlavně bez jakékoli pointy či významu... krom toho že ke konci docela dobře vygraduje ta jedna jediná dramaticky i emočně silně zpracovaná povídka (kolem jako vždy dokonalé Andie MacDowell). Takže ve výsledku jde vlastně jen o tříhodinovou a umělecky lépe zvládnutou telenovelu... což obzvlášť bolí ve srovnání se zmíněnou Magnolií, která je s podobným konceptem jedním z nejlepších filmů všech dob. 6/10 (10.06.2021)

Kdybych měla jmenovat jeden film, o kterém se dá říct, že je vyloženě o životě, pak je to pro mě jednoznačně tento. Nemám ráda takhle dlouhé filmy ale u Prostřihů je úžasné, že jsem se i přes tak dlouhou stopáž nenudila ani minutu, film se hned od začátku pěkně rozjel a v takovém parádním tempu pokračoval až do konce, navíc všechno tu bylo tak nepředvídatelné. Je to nejen film o životě ale také dost depresivní film plný lidské bolesti, nepochopení a trápení všeho druhu. Film o různorodých lidech, jejichž životní příběhy jsou vzájemně propojené a je to udělané tak dokonale a nenápadně, že vám to nepřijde nijak přehnané. A zároveň je to udělané tak přehledně, že se v mozaice příbězích vůbec nijak neztrácíte. Rozhodně stojí za vidění ale pro každého to asi není. (18.09.2012)