85. Annual Academy Awards

Lidi se mě často ptají, z jakého důvodu trávím půlku svého času v kině. A já jim na to odpovídám, že mimo jiné pro tu sváteční noc na konci února, kdy se v Los Angeles utvoří pupek Světa a film se stane tím jediným, co jím hýbe. To se mi pak těžko může někdo divit, že bych si nejradši jednu nablýskanou sošku vypůjčil a podstavcem skrytým v pravém háku pohladil po tváři kolegyně sedící za mnou, které měly víc blbých keců, než Fuka s Baldýnským a jejichž projevená alterovaná superega mě nutí ptát se, kam zmizely ty kecy o tom, že kdo bude během přenosu dělat bordel, potáhne zpátky do postele? Jinak sama o sobě to byla noc kouzelná. MacFarlane se ukázal jako vtipný, stylový a noblesní fešák, kterému nedělá problém utáhnout pětihodinovou show. Zaměřením na hudbu získal ceremoniál zpět jiskru, kterou v posledních ročnících malinko postrádal a ke cti budiž celé té slávě i to, že akademie se v rámci možností vyjádřila ke spokojenosti. Nepochopené pro mě zůstávají jen kategorie hudby a ženských výkonů. Jasně, Pí měl moc hezkou písničku, ale ta jedna písnička byla také polovičkou celé hudby ve filmu, takže... U ocenění Anne Hathaway mě pro změnu napadá, jak je zvláštní, že akademii unikly filmy jako Looper, Atlas mraků, Temný rytíř nebo Hotel Transylvánie, ale čtyřminutové epizodní mihnutí Anne v Bídnících považovala za tolik zásadní, až pro ni našla sošku... No a Jennifer Lawrence? Terapie asi musela něco získat, ale v tomhle případě by bohatě stačila turistická známka divadla Dolby Theatre. Sečteno podtrženo - příjemný večer ve Světozoru s dýkou v zádech. (25.02.2013)

Vrcholně vzrušující a fascinující podívaná, u níž mé srdíčko cinefila více než pookřálo. Opíjet se v nočním Světozoru a sledovat při tom udílení Oscarů pro mě letos bylo něčím jako satisfakcí za všechny ty nekonečné večery strávené sledováním filmů - považuji za otázku soukromé prestiže, že jsem obeznámen nejen s většinou oceněných i nominovaných děl a tvůrců, ale i většinou filmových celebrit, které se v této impozantní show objevily. Samotné výsledky jsou zde podle mě tak trochu vedlejší, ty si může každý přečíst v ranních zprávách a na (ne)oprávněnost jejich udělení vlastně sere pes. U téhle show je na prvním místě defilé všech těch krásných íbrmenšů z Hollywoodu a skládání holdu světu stříbrného plátna, což se letos realizovalo s odzbrojující mírou nápaditosti a zábavnosti. Show v tomto měřítku si nelze představit jinde než v Americe a díkybohu za to - nic velkolepějšího než udílení Oscarů jednoduše neznám. Když jsem vycházel z kina, maje dosud v hlavě čerstvé dojmy z tohoto výjimečného večera, vzpomněl jsem si na každoroční nesnesitelnou trapnost spojenou s udílením Českých lvů - toto srovnání je vážně k pláči. (25.02.2013)

To teda fakt netušim, kde toho moderátora vyhrabali. Očividně veškerý svůj humor vyčerpal na úvodním vtipu, že se pokusí rozesmát Tommy Lee Jonese, pak už to bylo pořád horší a horší. A až na vyjímky mi ani předávající cen nepřišli oslnivě vtipní. Ale aspoň, že jsem se dočkala sošek pro Christopha, Anne, Jennifer a Tarantina, 3* (25.02.2013)

Academy Awards: The Musical určitě nesedly každému a i já bych vynechání některých písní přežila, nicméně v konečném důsledku jsem byla ráda za cokoliv, co dokázalo udržet Setha MacFarlana mimo pódium a dosah mikrofonu. Při jeho úvodní řeči jsem si jen říkala: "Prosím, můžete nám příští rok vrátit Hugha Jackmana?", při každém jeho opětovném příchodu na jeviště jsem už trpěla. A upřímně, když vás nebaví moderátor, co jiného můžete na předávání cen hodnotit? Hudební vystoupení? Okay, Adele se Skyfall, Barbra Streisand s Memories a obsazení Les Misérables s One Day More; na ty všechny se na YouTube s radostí podívám znovu. Poděkování? Daniela Day-Lewise přebírajícího sošku od Meryl Streep a žertujícího o Iron Lady si pustím také. A dál? Nevím. Mít to natočené a dívat se na to ze záznamu, minimálně polovinu ceremoniálu přeskočím, což by se mi třeba u takového předávání cen BAFTA nestalo. A co se příštího roku týká, prosím Akademii, aby zkusila trochu přehodnotit koncept. A aby dala mikrofon do ruky Billymu Crystalovi. Nebo Hughu Jackmanovi. Stephenu Fryovi. Ellen DeGeneres. Rickymu Gervaisovi. Víceméně komukoliv jen ne tomu pánovi, co tam stál včera. Poznámka: Předávání jsem sledovala v Británii, tudíž se k českému komentáři narozdíl od ostatních vyjadřovat nemůžu. (25.02.2013)

Relativní spokojenost s výsledky, ale jinak se samotný ceremoniál ničím nevytrhával z klasické šablony. Počáteční verbální a nekorektní humor Setha MacFarlanea šel stranou a byl vystřídán vcelku unylými muzikálovými čísly, které na mě působily dojmem, že tvůrci už opravdu neví, čím oslovit diváky, tak jen nahnávají stopáž neadekvátními hudebními čísly (Chicago, jako opravdu?). Kromě Adele a Bídníků samozřejmě nešlo o nic, co vytrhávalo z letargie podivně nevyvážené show, která na jednu stranu navazovala na nostalgickou a konzervativní tradici minulého ročníku a na druhou se onu "akademickou" rutinu snažila oživit oslovováním mladšího publika vytříbeným slovníkem a drsnějšími narážkami (hlavně Méďa). I když pravda, do křečovitosti předloňského ročníku to mělo stále daleko... (25.02.2013)