Zaujímavosti (59)
- K prvotnímu impulzu, který jej přivedl k herectví, řekl: "Na to si pamatuji velmi dobře. Nerudovo gymnázium, Hellichova ulice číslo 3, Malá Strana. Tady každý rok probíhala recitační soutěž o putovní pohár. Já si na Kampě utrhl proutek černého bezu a s ním jsem do té soutěže šel a vyhrál ji. V porotě seděli mj. Václav Krška v bílém kašmírovém saku, Eduard Kohout s nádhernou velkou mašlí na krku nebo Karel Höger, který o přestávce kouřil na chodbě cigaretu a oslovil mě, z čehož se mi okamžitě rozklepaly kolena i ruce: 'Tříska, co vy chcete dělat po matuře?' Já mu po pravdě odpověděl, že bych chtěl být tanečníkem. 'Pane Tříska, vy byste měl bejt herec, vy máte talent,' zašvitořil stejným hlasem jako Rumcajs v Řáholci a tahle slova do mě padla tak, že jsem od té doby už na nic jiného nemyslel. Šel jsem na DAMU a pak do Národního divadla, kde se Karel Höger stal nejen mým kolegou, ale i přítelem a celoživotním mentorem." (NIRO)
- Velmi přesně si vzpomínal, kdy se rozhodl odejít z komunistického Československa. Bylo to "šestého ledna 1977. Tehdy jsem venku před domem uklízel sníh a finský velvyslanec mi odnaproti ve snaze být nenápadný strašně nenápadně ukazoval, že mi musí něco důležitého říct. Zavřeli Václava. Celé mi to přišlo absurdní, jak si musím se sousedem, navíc diplomatem, nenápadně šuškat, jak se nemůžu jít k Václavovi za roh podívat, protože by mě taky zavřeli. Tehdy jsem se ženy zeptal: 'Co kdybysme se přestěhovali?' A čtrnáctého srpna 1977 jsme přes Kypr, Řecko, Německo, Anglii a Kanadu odjeli do Ameriky." (NIRO)
- Na téma profesního sebezpytování přemítal: "Pochybnosti se dostavují pokaždé, když vidím špatný film nebo špatné divadelní představení. Kdykoliv vidím nějakého svého kolegu, jak je špatnej a trapnej, tak je mi za něj zle a představuji si, že tak se na mě dívají moji diváci. Zatímco jeden kolega z Národního mi říkával, že mu pohled na špatné divadlo dělá dobře, u mě je to přesně naopak. Představuji si, že já sám ten nejmizernější z nejmizernějších. Díky strachu ze špatného výkonu chodím málo do kina a do divadla. Díky téhle obavě jsem například neviděl ani spoustu svých vlastních filmů. Proces výroby mě strašlivým způsobem vzrušuje a baví, mnohem víc než samotný výsledek. Považuji za výjimku, když se něco povede a někomu to udělá radost." (NIRO)
- O svém vděku vůči manželce Karle Chadimové vyprávěl: "Nikdy nezapomenu na poslední cvaknutí zámku od našeho domu, který jsme navždy opouštěli. Jak jí asi muselo být, když jsme se dvěma dětmi a dvěma kufry plnými triček a plavek, neboť jsme jako odjížděli na dovolenou, navždycky opouštěli náš střešovický dům, na kterém jsme tolik pracovali, na kterém nám tolik záleželo a ve kterém Karla prožila se svojí milovanou babičkou svoje dětství? To poslední zacvaknutí dobře naolejovaného zámku bylo pro Karlu určitě mnohem těžším okamžikem a hlubším krokem do tmy než pro mě. Jako ženská a matka si musela mnohem lépe než já uvědomovat, že příští týdny, měsíce a možná i roky pro nás nebudou snadné. Také nikdy nezapomenu, jak jsme se po nejrůznějším cestování Evropou ocitli na Vánoce 1977 v Kanadě. Naše děti neuměly jediné slovo anglicky, my se ženou jsme jich dali dohromady přibližně šest, tak jsme je rychle od ledna poslali do školky, aby si zvykly na anglicky mluvící prostředí. Před domem je vyzvednul School Bus a v jednu odpoledne je měl před domem zase vyklopit. Jenže v jednu hodinu School Bus těma obrovskýma závějema sněhu, které tehdy zrovna byly, projel, aniž by zastavil, a naše děti nikde. Dovedete si představit, jak nám, a Karle zvlášť, asi muselo být. Lámanou angličtinou jsme volali do školky, tam nám řekli, že normálně odešly na autobus, a najednou v dálce vidíme, jak se dvě malé postavičky brodí závějemi. Běželi jsme k nim a voláme na ně: 'Holky, proboha, kde jste? Proč jste nejely autobusem?' A ony na to: 'Víš, tatínku a maminko, my vůbec neumíme anglicky, my jsme nevěděly, jak tomu panu řidiči říct, kde má zastavit.' A teď střih, o tři měsíce později, v dubnu, děti se s kamarádama koupou v bazéně, my je se ženou posloucháme a s hrůzou zjišťujeme, že nerozumíme svým vlastním dětem ani slovo. Tytéž děti, které si ještě před pár týdny neuměly říct, kde jim má autobus zastavit, najednou naprosto dokonale brebentí anglicky. Tyhle zvraty Karla musela strašlivým způsobem prožívat a myslím, že si hodněkrát poplakala." (NIRO)
- Na svou vůbec první roli po emigraci vzpomínal: "Když jsme ji s Voskovcem pročítali a došli jsme k poslednímu slovu, řekl: 'No vidíš, jsme u konce.' Já se ho zeptal: 'Jak to myslíš?' A on řekl: 'Lidská konverzace je nekonečná, my spolu můžeme mluvit tři dny a tři noci a můžeme bez přestání obměňovat syntaxi, slova, přídavná jména... ale role má jenom určitý počet slov - začíná slovem jedna a končí slovem sedm tisíc šest set padesát tři. A jakmile řekneš to 7653. slovo, máš vyhráno, protože tím to pro tebe končí.' Tím pro mě udělal veliký objev, protože mě samotného tohle nikdy nenapadlo. Dodal mi tím klid, že se to můžu naučit, že je to zvládnutelné." (NIRO)
- Ke svému profesnímu znovuzačínání po přesídlení do Spojených států po mnoha letech řekl: "Mně role věčného studenta, který začíná vždycky od píky, vyhovuje. Mně vůbec vyhovuje učit se něco od začátku, proto mám například pořád nové a nové koníčky. Některé zůstávají, jiné tak trochu opouštím, zatímco nové pořád přibírám. Pokaždé mě ale baví učit se něco, poznávat to a osvojovat si to. Takže naučit se ve Státech novou hereckou terminologii, nemluvě o tom, což je vůbec to nejzákladnější, naučit se jazyk, mě ohromně bavilo a pořád baví. Když se učím novou roli, dělá mi to ohromnou radost." (NIRO)
- Na otázku, jak Američan vyslovuje jeho jméno, odpověděl: "Ján Třiska. Kdokoliv čte moje jméno, automaticky řekne Třiska - není to úplně čisté ř, ale jeho zřetelný náznak. Víte, denodenně poslouchám v autě rozhlasovou stanici s vážnou hudbou, a protože Dvořák ve Státech neuvěřitelně frčí, téměř denně a někdy i několikrát denně slyším různé hlasatele vyslovovat jeho jméno. Všichni se svědomitě starají o to, aby jeho jméno vyslovili správně. Nikdo se nespokojí s tím, říct jen Dvorak, i když by to pro ně bylo bezpochyby snazší. Všichni k tomu pro ně podivnému zvuku cítí zodpovědnost. Zatímco Dvořák jim vyznívá v téhle snaze většinou jen jako Dvoržak, Tříska jim jde kupodivu lépe a říkají Třiska." (NIRO)
Bastardi: Reparát (2023)
- Film je věnován památce těmto hercům/herečkám: Ladislav Potměšil, Blanka Bohdanová, Valentina Thielová, Ivana Buková, Bronislav Poloczek, Jan Tříska, Gabriela Vránová, Jaroslava Hanušová, Nina Divíšková, Andrej Hryc, Pavel Landovský, Jan Surmaj st. a Radim Uzel. Jejich vzpomínka se objeví před závěrečnými titulky. (SONY_)
Na streche (2019)
- Film je věnován Janu Třískovi. (Zlatohlávek)
Na streche (2019)
- Natáčení snímku Na střeše bylo dočasně pozastaveno z důvodu úmrtí hlavního protagonisty Jana Třísky. Po jeho smrti byl do hlavní role obsazen Alois Švehlík. (majky19)
Chvilky (2018)
- Do role dědečka Anežky (Jenovéfa Boková) byl původně zamýšlen Jan Tříska. Nakonec roli ztvárnil Ladislav Trojan. (SONY_)
Po strnisku bosý (2017)
- Jan Tříska o Ondřeji Vetchém: „Já jsem byl absolutně mimo sebe z jeho výkonu.“ (SONY_)
Po strnisku bosý (2017)
- Do role dědečka byl původně zvažován i Zdeněk Svěrák, na něj však volba nepadla, protože dle jeho slov by role nepůsobila na diváka důvěryhodně. Této postavy se nakonec zhostil neméně kvalitní a z Obecné školy (1991) velmi osvědčený Jan Tříska a Zdeněk Svěrák ztvárnil menší roli ředitele školy. (majky19)
Pérák (2013)
- Jan Pohan byl první volbou autorů pro ztvárnění hlavní role. Zvažován byl také Vladimír Brabec nebo Jan Tříska. (Savel)
Odcházení (2011)
- Divadelní hra o pěti dějstvích Odcházení vznikla v roce 2007. Česká premiéra se konala 22. května 2008 v Divadle Archa v režii Davida Radoka, v hlavních rolích se představili Jan Tříska, Zuzana Stivínová, Vlasta Chramostová a další. V zahraničí byla poprvé uvedena téhož roku 20. září v Londýně, během posledních 2 let se pak úspěšně hrála po celém světě, zatím poslední inscenaci Odcházení uvedlo v květnu 2010 divadlo Wilma Theatre ve Filadelfii. [Zdroj: Bontonfilm] (POMO)
Někdo tam dole mě má rád (2008)
- Hlavní protagonista filmu Martin Frajt hrál v mládí v řadě dětských filmů, v jednom i s Janem Třískou. (Halloween9)
Setkání v Praze, s vraždou (2008)
- Jan Tříska, jak bylo jeho zvykem, znal text perfektně. Pavel Landovský, bohém a intuitivní herec, naopak. Toto bylo zdrojem konfliktů mezi nimi. (sator)
Wanted (2008)
- Existuje alternativní verze úvodní scény, zasazená do středověku. Zahráli si v ní čeští herci Jan Tříska, Miroslav Šimůnek a Tomáš Hanák. (Schyzartis)
Horem pádem (2004)
-
Režisér Jan Hřebejk v čase vzniku filmu pro tisk okomentoval výběr hereckého obsazení:
- Jan Tříska (profesor Horecký): "Spojení Tříska-Vášáryová mě něčím lákalo a dost dobře ani nevím čím. Třísku jsem poznal před několika lety na festivalu Finále v Plzni, kde byl předsedou poroty. Tedy poznal, jenom zprostředkovaně poznal. Strávili tam s Petrem Jarchovským, Jardou Duškem a Honzou Malířem určitý hezký čas a volali mi do Irska, že Tříska je fajn. Herecky mě nadchl jako Král Lear. A v neposlední řadě mě baví jeho občanskost. Ze všech přátel a přátelíčků Václava Havla se na něj počátkem 70. let jako jeden z mála nevykašlal. Pro mě je to statečný muž, který našel sílu ve čtyřiceti změnit od základu svůj život, a mě fascinuje."
- Emília Vášáryová (Věra Horecká): "Jednak jsem chtěl navázat a spolupráci z Pelíšků a jednak se mi líbilo nabídnout jí protiúkol, postavu, která je úplně jiná než ona sama. Lákalo mě z velice půvabné a laskavé dámy udělat odkvetlou, rasistickou a přitom vysoce inteligentní ženskou. Chtěl jsem, aby ty nehoráznosti, které její postava vypouští z úst vyzněly přesvědčivě. Chtěl jsem od té postavy určitý temperament, určité napětí a Milka pro mě tímhle chodcem na hraně je."
- Jiří Macháček (Franta Fikes): "U obsazení téhle role to byla trochu kombinatorika. Zkoušel jsem na ni víc herců a u Jirky se mi zdálo, že ji nejvíc chce. Ne snad z prestižních důvodů, ale že tu postavu nejvíc chápe. Navíc je Jirka spolužákem Nataši a žákem Jardy a mě ten trojlístek Nataša-Jirka-Jarda zajímal a bavil. A pak se mi taky líbilo udělat z tohoto idolu populární hudební skupiny přitroublíka s rozseklým pyskem."
Petr Forman (Martin Horecký): "Pro postavu Martina se mi zdála klíčová věta: 'Mami, ale já jsem taky emigrant,' a já nechtěl, aby vyzněla nevěrohodně nebo dokonce trapně. Hledal jsem někoho, kdo bude hrát minimalisticky a kdo má až nečeský šmrnc. Petr sice není emigrant, ale za svoje herectví ručí životem, má vnitřní sebevědomí a to, čemu já říkám písek na dně lodi."
- Nataša Burger (Mila): "Žačka Jardy Duška z Ježkovy konzervatoře. Věděl jsem, že postava Milušky je do značné míry pro film klíčová, a Nataša mě napadla jako první, když jsem scénář četl. Viděl jsem ji ve slovinském filmu Volnoběh, který byl v karlovarské soutěži spolu s Pelíšky, a Jarda mi zprostředkoval i videokazetu z kamerových zkoušek na jistou roli ve filmu České televize, kterou nakonec ale kvůli svému přízvuku nedostala. Když jsem ji na těch kamerovkách viděl, nebylo co řešit. Měla v sobě tu bláznivost i ty emoce, které jsem pro tuhle roli potřeboval. Navíc mi vyhovovalo, že ačkoliv je to výborná herečka, u nás ji nikdo nezná."
- Jaroslav Dušek (Plukovník): "S Jardou moc rád dělám a navíc je to můj kamarád. Ale role mu nedávám proto, že je to můj kamarád, ale proto, že aniž bych chtěl někoho urazit, tady žádný druhý tak inteligentní herec není. Baví mě jeho humor, a i když třeba Ondřej Trojan nebyl srozuměn s jeho obsazením do této role a zpočátku měl trochu strach, aby tuhle hnusnou postavu nějak nepolidšťoval, věřil jsem mu a stejně jako u Milky Vášáryové jsem ho chtěl vidět v protiúkolu."
- Kristýna Liška Boková: "Když jsem ji viděl, moc mě bavila a moc jsem ji do tohoto filmu chtěl, ačkoliv vůbec není herečka. Dokonce jsme kvůli ní změnili scénář. Původně matka dělala balet a dcera pracovala v poradně pro uprchlíky, ale kvůli ní jsme to otočili. Chtěl jsem, aby mi v tom filmu mohla jako tanečnice opravdu zatancovat." (NIRO)
Ľud verzus Larry Flynt (1996)
- Ve filmu jsou Larry Flynt (Woody Harrelson) a Alan Isaacman (Edward Norton) postřeleni bezejmenným útočníkem v podání Jana Třísky. Ve skutečnosti se ke střelbě (po premiéře filmu) přihlásil Joseph Paul Franklin, který za svůj motiv označil fotografie v Hustleru, na nichž souložili běloch a černoška. Franklin byl neonacistický sériový vrah, který na konci sedmdesátých a začátku osmdesátých let zavraždil několik desítek lidí. Oficiálně byl usvědčen v osmi případech (tento mezi ně ale nepatřil). Po patnácti letech v cele smrti byl popraven injekcí jedu 20. listopadu 2013. (NIRO)
Súvisiace novinky
Jan Tříska (1936 - 2017)
25.09.2017
Po nešťastném pádu z Karlova mostu zemřel ve věku osmdesáti let herec Jan Tříska, celoživotní oblíbený představitel shakespearovských rolí. Jeho touha stát se tanečníkem vzala za své, když mladého… (viac)
Herec
Hudobné videoklipy | |
---|---|
2012 |
El Nino feat. Eliška Bučková - Při mně stůj |
Divadelný záznam | |
---|---|
2010 |
Odcházení |
2003 |
Král Lear |
1970 |
Marná lásky snaha |
Krátkometrážny | |
---|---|
2002 |
Bůh ví… (TV film) |
1975 |
Kuňky z žabí tůňky (seriál) - rozprávač |
1974 |
Mořský sultán. Šestá cesta námořníka Sindibáda |
Zkrocený démon. Sedmá cesta námořníka Sindibáda |
|
1973 |
Létající koberec. Pátá cesta námořníka Sindibáda |
Magnetová hora. Čtvrtá cesta námořníka Sindibáda |
|
V zemi obrů. Třetí cesta námořníka Sindibáda |
|
1972 |
Druhá cesta námořníka Sindibáda |
1971 |
Dobrodružství námořníka Sindibáda |
Muzikant (TV film) |
|
1969 |
Nespavost ve dvou (TV film) |
1965 |
Úkryt Černého Billa - rozprávač |
1962 |
Malá noční povídka: Jak jsme si tě vymysleli (TV film) |
1960 |
Ještě včera to znamenalo smrt (študentský film) |
1958 |
Láska na toulkách |
Účinkujúci
Relácie | |
---|---|
2016 |
Rozstřel |
2013 |
60 pečetí |
2010 |
Prominenti |
TOP STAR |
|
2000 |
Krásný ztráty |
1998 |
Na plovárně |
1997 |
Hlavní zprávy |
Úsměvy |
|
1994 |
Slavnostní zahájení vysílání TV Nova |
Snídaně |
|
Televizní noviny |
|
1993 |
Udalosti ČT |
1967 |
CBS Children's Film Festival |
Súvisiace novinky
Jan Tříska (1936 - 2017)
25.09.2017
Po nešťastném pádu z Karlova mostu zemřel ve věku osmdesáti let herec Jan Tříska, celoživotní oblíbený představitel shakespearovských rolí. Jeho touha stát se tanečníkem vzala za své, když mladého… (viac)