Réžia:
Aleš KisilScenár:
Aleš KisilHrajú:
Otomar Krejča st. (a.z.), Marie Tomášová, Jan Tříska, Helena Glancová, Michel Bouquet, Josef Topol (a.z.)Obsahy(1)
Výjimečná režijní osobnost, která zásadním způsobem ovlivnila české divadlo 2. poloviny 20. století. Pro uměleckou dráhu režiséra Otomara Krejči se dá jako příznačné heslo použít citace ze slavné hry Samuela Becketta Čekání na Godota: „Nedá se pokračovat. – Pokračujme.“ Čekání na Godota bylo také jednou z jeho mezinárodně nejoceňovanějších inscenací. Jeho vítězství i prohry vycházejí nejen z mimořádného talentu, ale i z povahových vlastností, které mu umožňovaly spolupracovat jen s určitým okruhem lidí. Jako každá velká osobnost budil buď nadšení, nebo odpor. Ve druhé polovině 50. let vnesli s dramaturgem Karlem Krausem do činohry Národního divadla nový směr dramaturgie a zasloužili se o vznik kultovních her Josefa Topola a Františka Hrubína. Ale především je spoluzakladatelem Divadla za branou, v němž stejně jako v ND zapůsobil svými neotřelými interpretacemi klasiky, které přitom ctily autorův text. Po zavření Divadla za branou na počátku 70. let, proti němuž protestovaly největší osobnosti světové kultury jako S. Beckett, A. Miller nebo I. Bergman, působil v mnoha divadlech západních metropolí. Po převratu v listopadu 1989 obnovil Divadlo za branou, ale v nových podmínkách už nedokázal zaujmout jako dřív. Divadlo přišlo o dotace a nepodařilo se udržet ani Divadlo za branou III. Své umělecké působení zakončil jako režisér Národního divadla inscenací hry současného rakouského autora a společenského kritika Thomase Bernharda Minetti – Portrét umělce jako starého muže. (Česká televize)
(viac)Recenzie (5)
Vynikající dokument o jedinečné osobnosti českého divadla a filmu 20.století. Veškeré filmové počiny Otomara Krejči (s výjimkou první velké roli ve filmu Podobizna) jsou v dokumentu opomenuty, ale to nevadí, protože si je zájemce umí i díky téhle databazi vyhledat. Na co se dokument zaměřuje, je Krejčova divadelní a zejména režijní činnost, která ho proslavila po celé Evropě od Vídně, přes Brusel, Stockholm až po Paříž nebo kubánskou Havanu. Fascinující výčet Krejčou režírovaných představení je prokládán dobovými materiály z filmových, televizních, rozhlasových a dalších archivů - jak z velké části unikátními ukázkami z divadelních záznamů, tak komentáři samotného Krejči i dalších protagonistů. Kéžby všechny dokumenty České televize (Příběhy slavných atd.) měly takovou kvalitní úroveň... ()
Špičkový dokument, který je po formální i obsahové stránce naprosto bezchybný. Názvy jednotlivých divadelních inscenací jsou zde doplněny dochovanými ukázkami, namnoze zcela unikátními (Kočka na kolejích, Křišťálová noc, Tři sestry, Racek, Ivanov, Lorenzaccio a další), důležitá je také přítomnost dobových souvislostí. Profesionální práce. ()
Tak jak dělal divadlo Otomar Krejča nikdo nedokázal napodobit. A to nejen v Československu, ale i ve Francii, Belgii, Rakousku, Německu nebo dokonce na Kubě! Neskutečná osobnost! Výživný a raritními záznamy nabitý dokument. ()
Pravdě.. ()
Otomara Krejču jsem měla zažitého především jako herce. Místem bydlištěm ani věkem jsme se nepotkali, neměla jsem tu šanci poznat ho jako divadleního režiséra. Jeho pro mě dosud odvrácenou tvář jsem začala vnímat díky rozhovorům s jeho spolupracovníky. Za tento dokumnet jsem vděčná, pan režisér si ho zasloužil. ()
Reklama