Réžia:
Evžen NěmecScenár:
Miloš SmetanaKamera:
Adolf NavaraHrajú:
Bohuš Záhorský, Vlasta Fabianová, Vladimír Brabec, Klára Jerneková, Gabriela Vránová, Jan Tříska, Růžena Lysenková, Josef Patočka, Eliška Velímská, Jiří Havel, Libuše Štědrá, Libuše Jiskrová (viac)Obsahy(1)
Stárnoucí manželé Zavřelovi (B. Záhorský a V. Fabianová) mění byt za menší a musí se zbavit věcí, které tvořily součást jejich dosavadního společného života. Zejména klavír, který kdysi koupili pro dceru, konzervatoristku, se do nového bytu nevejde. Praktická a nesentimentální paní Zavřelová je ochotna všechno nepotřebné prodat. Pro skromného manžela, který se jí celý život přizpůsoboval, je klavír „tichým svědkem“ jejich života a nechce se s prodejem smířit. Rozjede se za dětmi, aby jim klavír nabídl… (Česká televize)
(viac)Recenzie (16)
Na pozadí stěhování a zápletky s klavírem vyplouvají na povrch staré křivdy a věci, které si ti dva nikdy nechtěli říct a neřekli. Většina starých lidí lpí na věcech, na které má vzpomínky. My možná nebudeme jiní. Navíc starý člověk jen těžko mění své kořeny. A na pozadí prodeje klavíru tak vychází všechno, co zůstávalo po léta někde tam dole. Jediný herec, který se mi líbil byl přirozeně Bohuš Záhorský, ostatní byli lehce křečovití. Možná ten film mohl být kapánek kratší. ()
Noooo, natočit sedmdesát minut o ničem také není jednoduché. Jsem sice ve věku, kdy bych to měl chápat, a zčásti se mi i to povedlo, ale zase nechápu, proč kolem takové kraviny natočit kravinu ještě větší. Scénář natolik pitomý, že usne každý po dvaceti minutách. Dobré jako kulisa ke škrábání brambor. A snad ani to ne. ()
Přijde mi, že si tvůrci měli ujasnit, o čem primárně chtějí povídat. Jestli o střetu fantazie a chladné logiky, nebo o opuštění starého hnízda a předání štafety mladým. Protože to první téma mne bavilo moc a některé scény a dialogy byly skvělé, to druhé působí značně, ale skutečně značně pateticky a nedůvěryhodně. Na každý pád naprosto skvělé herecké výkony, to by dnes už nikdo neuhrál. ()
Tak nějak mi to připomnělo minulou dobu, kdy lidé šli do menšího bytu a ještě měli pomalu strach si říct aspoň o to, aby jim přispěli na stěhování. Byty si lidé měnili oficiálně zadarmo, pokud by někdo chtěl za větší nebo lepší byt doplatek, tak to bylo nezákonné a trestné. Také to, jak byl problém prodat starožitný nábytek nebo klavír, to je dnes také nepochopitelné, každý tehdy chtěl všechno nové, umakart a imitaci místo pořádného nábytku. Herci jsou dobří a Záhorský je výborný, ale režie je slabá a dialogy také nejsou nijak úchvatné. Zasloužilo by si to možná čtyři hvězdy, ale také si to zasloužilo lepší režii a propracovanější dialogy. ()
Rodinné rozepře mohou být kdykoliv, o čemkoliv a o cokoliv. Televizní povídka poukazuje na problém seniorů opouštějící svůj velký byt s úmyslem se nastěhovat do menšího. Problém nastává ve chvíli, kdy si manželé uvědomí, že za svůj život citově přilnuli ke klavíru. A právě o tom to celé je. Mnohý by si jistojistě řekl, no a co, jen obyčejný klavír, který k životu potřeba není. Ale to jenom proto, že takový jedinec neví co to je mít citový vztah k nějaké věci, kterého se jednoho dne tuze nerad zbavuje. Daný příběh je tak o běžné lidské přirozenosti a zvyklosti ve vztahu k věcem, jaký má takřka mnohý. Někdo se zase nerad zbavuje třeba motorky či auta veterána, někdo sbírky suvenýrů. Ryze televizní hra s námětem vskutku ze života. ()
Reklama