Réžia:
Evžen NěmecScenár:
Miloš SmetanaKamera:
Adolf NavaraHrajú:
Bohuš Záhorský, Vlasta Fabianová, Vladimír Brabec, Klára Jerneková, Gabriela Vránová, Jan Tříska, Růžena Lysenková, Josef Patočka, Eliška Velímská, Jiří Havel, Libuše Štědrá, Libuše Jiskrová (viac)Obsahy(1)
Stárnoucí manželé Zavřelovi (B. Záhorský a V. Fabianová) mění byt za menší a musí se zbavit věcí, které tvořily součást jejich dosavadního společného života. Zejména klavír, který kdysi koupili pro dceru, konzervatoristku, se do nového bytu nevejde. Praktická a nesentimentální paní Zavřelová je ochotna všechno nepotřebné prodat. Pro skromného manžela, který se jí celý život přizpůsoboval, je klavír „tichým svědkem“ jejich života a nechce se s prodejem smířit. Rozjede se za dětmi, aby jim klavír nabídl… (Česká televize)
(viac)Recenzie (16)
Přijde mi, že si tvůrci měli ujasnit, o čem primárně chtějí povídat. Jestli o střetu fantazie a chladné logiky, nebo o opuštění starého hnízda a předání štafety mladým. Protože to první téma mne bavilo moc a některé scény a dialogy byly skvělé, to druhé působí značně, ale skutečně značně pateticky a nedůvěryhodně. Na každý pád naprosto skvělé herecké výkony, to by dnes už nikdo neuhrál. ()
Na pozadí stěhování a zápletky s klavírem vyplouvají na povrch staré křivdy a věci, které si ti dva nikdy nechtěli říct a neřekli. Většina starých lidí lpí na věcech, na které má vzpomínky. My možná nebudeme jiní. Navíc starý člověk jen těžko mění své kořeny. A na pozadí prodeje klavíru tak vychází všechno, co zůstávalo po léta někde tam dole. Jediný herec, který se mi líbil byl přirozeně Bohuš Záhorský, ostatní byli lehce křečovití. Možná ten film mohl být kapánek kratší. ()
Co dokáže způsobit nucené rozhodnutí o osudu rodinného klavíru. Přiznávám, že jsem se díval především kvůli Kláře Jernekové. Bohužel právě její postava spolu s matkou Vlastou Fabiánovou mi lezly nejvíc na nervy. Do všech neustále vrtají, ale ať dostanou jakýkoli návrh (prodat-neprodat klavír), vždycky kvůli tomu útočí na toho, kdo si o tom chce normálně promluvit (zajímavé, ty dvě si o pár let dříve zahrály matku a dceru v adaptaci Šrámkova Popelu). Nejbližší mi byl Bohuš Záhorský, když svým zasněným hlasem líčí své vzpomínky, které mu klavír přináší. Celkově to není Hubač, ale je to ucházející, slušné tři hvězdy. ()
Ačkoliv šlo zdánlivě pouze o klavír, a tudíž se všechny ty vyhrocené emoce kolem něj zdály neadekvátní-(např sama o sobě působivá ostrá sourozenecká hádka mezi Vladimírem Brabcem a Klárou Jernekovou)-našly se zde i tlumenější lidské scény, jež měly cosi do sebe, zejména pak zahrádkářské sentimentální promluvy Bohuše Záhorského. Do nějakého mistrovského opusu na téma nostalgie sice cosi chybí, přesto šlo o vcelku příjemný zážitek, který by si zasloužil o takových deset procent více. 70% ()
Tak nějak mi to připomnělo minulou dobu, kdy lidé šli do menšího bytu a ještě měli pomalu strach si říct aspoň o to, aby jim přispěli na stěhování. Byty si lidé měnili oficiálně zadarmo, pokud by někdo chtěl za větší nebo lepší byt doplatek, tak to bylo nezákonné a trestné. Také to, jak byl problém prodat starožitný nábytek nebo klavír, to je dnes také nepochopitelné, každý tehdy chtěl všechno nové, umakart a imitaci místo pořádného nábytku. Herci jsou dobří a Záhorský je výborný, ale režie je slabá a dialogy také nejsou nijak úchvatné. Zasloužilo by si to možná čtyři hvězdy, ale také si to zasloužilo lepší režii a propracovanější dialogy. ()
Galéria (7)
Fotka © Česká televize
Reklama