Jan Tříska (1936 - 2017)

Po nešťastném pádu z Karlova mostu zemřel ve věku osmdesáti let herec Jan Tříska, celoživotní oblíbený představitel shakespearovských rolí. Jeho touha stát se tanečníkem vzala za své, když mladého Honzu viděl ve školním dramatickém kroužku recitovat Karel Höger, který mu poradil, aby se dále věnoval hereckému umění. Do angažmá Národního divadla, kde hrál již jako posluchač DAMU a kde se ho ujal režisér Otomar Krejča, ho doporučila Vlasta Fabianová. Tříska se stal ihned jedním z pilířů a oživením hereckého souboru. Jeho přitažlivá tvář, atletická postava, podmanivý hlas, temperament a vitalita mu přinesly role mladých, nevyzrálých a tápajících mužů, kterým Tříska vtisknul svůj jedinečný psychologický vhled. Stal se tak vzorem mladého publika Národního divadla (např. legendární inscenace Romea a Julie). V roce 1965 odešel s Krejčou, životní hereckou partnerkou Marií Tomášovou a dalšími kolegy do vznikajícího Divadla za branou, kde se výrazně podílel na formování této jedinečné scény. Po zrušení divadla v roce 1972 a krátkém hostování na Kladně, se stal v roce 1974 členem Městských divadel pražských. V roce 1977 se rozhodl emigrovat, ale i ve Spojených státech amerických si dokázal vybudovat hereckou kariéru.

Herecký naturel Jana Třísky byl velmi obtížně použitelný pro tehdejší témata filmové výroby a tak se pro něj stala stěžejní práce televizní. Tříska dokázal vyniknout právě tam, kde se televizní inscenace nejvíce přiblížila té divadelní. Již od konce padesátých let hrál na televizní obrazovce a vytvořil zde velké množství výrazných postav (Jejich den, Romance štědrovečerní, Domácí víno, Ženitba, Vyloženě rodinná historie, Radúz a Mahulena, Don Juan, Poslední dopis, Královský gambit). Třísku znali i ti nejmenší diváci díky postavám ve velkém množství televizních pohádek (Popelka, Kacafírek, Hádavá pohádka, Drobínek, Růže a prsten, Muzikant, Královská ozvěna, O ševci Matějovi) a také ti seriáloví (Hněvkovský z F. L. Věka, epizoda Strach ze seriálu 30 případů majora Zemana). První filmovou rolí Jana Třísky se stala v roce 1956 titulní role ve filmu Váhavý střelec, kde se objevil po boku Jaroslava Marvana. Do emigrace vytvořil v české kinematografii na čtyřicet filmových rolí z nichž nejvýznamnější bezesporu jsou Koval z kriminálky 5 miliónů svědků, zamilovaný voltižér Vincek v dramatu Lidé z maringotek, závodník Fencl (Čtyři v kruhu), nebo lupič Duda (Hra bez pravidel). V 70. letech se výrazněji prosadil ve slovenské kinematografii (Dosť dobrí chlapi, Život na úteku, Do posledného dychu, Tetované časom). Jedna z posledních předemigračních rolí byl doktor Houdek v komedii Na samotě u lesa.

Jan Tříska se z emigrace nikdy fakticky nevrátil. Jeho domov zůstal v Los Angeles. Nicméně po roce 1989 navázal téměř okamžitě spolupráci s českou kulturou, která časem ještě více zintezivněla. Legendárními se staly jeho role v Letních shakespearovských slavnostech (Král Lear), kde vystupoval od roku 2002. Hostoval ale i na jiných scénách (Divadlo Na Jezerce, Archa). Velkým comebackem se pro něj stal učitel Igor Hnízdo v komedii Obecná škola, na kterého navázal dalšími výraznými rolemi ve filmech Řád, Želary, Horem pádem a Máj. Poslední filmovou rolí zůstává dědeček ve Svěrákově filmu Po strništi bos. Celoživotní partnerkou mu byla herecká kolegyně Karla Chadimová. Jan Tříska je mimo jiné držitelem státního vyznamenání Medaile III. stupně za zásluhy udělené Václavem Havlem v roce 2002.