Růže a prsten

Růže a prsten jsou krásnou ukázkou naivity, humoru a nadsázky, aniž by to sklouzávalo do hlouposti či trapnosti. Přemýšlím, zda si umím představit ještě o něco méně královského krále, než byl tady rada Vacátko (já vím, Šíleně smutná, ale tam je to o něčem jiném, i když i to je komedie), ta směšnost jeho krále vyniká ostřeji i díky královské důstojnosti královny (taky je to mrška, o to pokoj). Krásná deus ex machina figura - socha, jak coby prvek v ději, tak jako prvek výtvarný. Absolutně geniální výběr byl v postavách princů, Miloš Nesvadba je k zulíbání, Jan Tříska je beze vší ironie dokonalý pohádkový princ z rodu těch, jaké jsme měli v pohádkách běžně a jací se dnes již evidentně nerodí. Stejně tak byla hezká princezna Andělka, kterou půvabem překonala jen Bětuška. Že je Jana Preissová krásná ženská vím odjakživa, marně přemýšlím, jak mi mohlo celé roky unikat, že má tak příjemný hlas. No já vím, to jsem objevila zas minimálně nový kontinent, ale já si to opravdu uvědomila až tenhle týden (u jiné pohádky). Moc se mi líbilo, že se nebáli do pohádky dát i zjevnou parodii, třeba když princ veršuje a při hledání rýmu na jméno Bětuška z něj padá: "Bětuška beruška, Bětuška osuška, Bětuška rozbuška..." Stejně tak v závěru přímočaře zasáhne socha a je vyřešeno a nikdo nad tím nedumá. A tak všechno nad očekávání dobře dopadlo, všichni jsou šťastní a spokojení.... Lidé by ostatně nikdy neměli spoléhat na kouzelnou růži a prsten. Měli by být sami krásní, být na sebe milí a měli by se mít rádi. (18.04.2013)

Růže a prsten hned zpočátku připomíná díky propletenci vztahů trochu telenovelu. U některých postav není zcela jisté, jaké jsou vlastně charaktery a zde se více než kde jinde ukazuje, že i postavy v pohádkách nemusí být černobílé. Ostatně zde je mnoho postav, které nám jsou zpočátku představeny, ale následně se ukazuje, že jejich charaktery jsou složitější než je u pohádek běžné. O soše se dozvídáme celkem brzo, že je to vypravěč a zároveň působí jako z řeckého dramatu jako Deus ex machina. Ono to celé působí spíše jako řecké drama s telenovelskými prvky ovšem do pohádky s humorem a nadsázkou. Miloše Nesvadbu jsem jako lehce přihlouplého, ale humorného prince viděl víckrát. Jaroslav Marvan se do pohádek moc nepouštěl, ale zde mi hned připomněl svého krále z Šíleně smutné princezny. Celá pohádka se odehrává na zámku a v několika kulisách. Jsem si jistý, že své fanoušky si pohádka najde. Mě se líbily jiné pohádky, které v té nadsázce zašly ještě dál. (07.11.2021)

Tuhle pohádku jsem několikrát četla jako dítě a hodně se mi líbila, i když měla dost nepohádkových motivů; i její sloh byl nepohádkově věcný a lehce ironický (jak taky jinak, když ji psal Angličan). Televizní zpracování je na půli cesty - ironie a lehkost předlohy se tam objevuje jen občas (pak to ale stojí za to), logika děje v úpravách a krácení dostává chvílemi docela na frak. Nápad s vypravěčem - pantomimickou sochou je strašný. Herci jsou dobří, nade všechny ale jasně vyniká Tříska jako princ Vavřín. (15.11.2012)

Nedá mi to, abych nepřipojila komentář. Jsem starší ročník, pohádku jsem fakt viděla v premiéře jako malá holka. Nedokážu přesně říct proč, ale už tehdy mně strašně zaujala. Snad srozumitelností děje a plynutím vyprávění, pohyblivou sochou, dialogy, bezpečím... Pak šla do sejfu, když Tříska emigroval, ale já na ni vzpomínala celé roky. Co pro mne bylo ještě překvapující, že se mi stále líbí i po těch 40 letech... Mimochodem - místy je docela drsná, třeba když Tříska přirovná princeznu k mrzáčkovi, to by možná dneska neprošlo :-) Rozhodně doporučuju ke zkouknutí a rodiče se nemusejí bát pustit ji dětem. (24.03.2012)

Pohádka, co má výborného, originálního a naprosto nerušivého vypravěče! Co vlastně nemá záporných ale lidských hrdinů a hrdinek. Co zpodobňuje lásku překrásně neromantickým způsobem. To se v pohádkách normálně nenosí! Doufám, že pohádku ještě někdy uvidím, protože v ní nejen růže a prsten mají své kouzlo! Jo a moc chválím Českou televizi za zařazení "pohádek pro pamětníky". Dělá mi to radost v sobotu ráno:) (23.01.2016)