Na samotě u lesa

Prologem Menzlova filmového návratu k hrabalovským předlohám byl námět cimrmanovské dvojice Svěrák - Smoljak, kteří se pokoušeli zareagovat na nový trend socialistické společnosti jménem chalupářství. Ačkoliv je film eskapádou brilantních komických situací především zásluhou civilizací načichlé rodinky Lavičkových, jakýsi podvědomý tragický tón do něj vnáší svým citlivým herectvím Josef Kemr v roli samorostlého Komárka. A opět musím vyzdvihnout přítomnost Václava Trégla, jehož utlačovaný stařík je vskutku dojímavým obrazem odcházející generace prvorepublikových mistrů humoru. Filmu by opět prospěly méně periodické televizní reprízy. (02.11.2008)

Viděti pana otce - Smoljaka, pana Pražáka - Svěráka a dědu Komárka - Kemra - to je vždy fajn. Chalupářská komedie, ale na geniální scénáristy Smoljaka a Svěráka přeci jen jedna z trochu slabších, anebo já to chalupaření nemusím. Přesto je zde spousta hlášek - člověka občas kousnou i blechy psí, kanálie sežere buchty a hlavně chčije a chčije. A bonusem navíc je to očumování Pražáků, kteří v deset ráno v posteli pořád ještě hnípou... Ukázka (Vodník): http://www.youtube.com/watch?v=UbAkVHoCLZM&playnext=1&list=PL37A15D41FB7E72DD&feature=results_video (25.12.2012)

Rozhodně je to povedený film, který má svojí určitou hodnotu. Taková ta klasika no. Já v tom velkou pecku nevidiím, ale slušný nadprůměrný film, který pobaví tak opravdu jen jednou za čas. Některé vtipné scény zde najdeme, pár dobrých herců, příběh atd. Nic většího v tom není. Rozmýšlel jsem se mezi 3 a 4 hvězdou. Dávám teda čtvrtou. Celkově hodnotím na 70% = **** (18.12.2012)

Zvolíme-li dnes už zvetšelé téma "život za komunismu" (možno dosadit První republiku, monarchii, výlet časostrojem apod.) a nedostaneme-li při vyslovení tak hrůzné věty osypky, zjistíme, že bůčkový blahobyt měl i svou specifickou duchovní dimenzi, která byla, jaká byla, ale přesto existovala. Cimrmanovská filmová perioda pozdního komunismu patří k dnes historickým a zvláště cenným kapitolám naší národní kinematografie hraného filmu. Tím spíš, že dodnes není zcela uzavřena a její metoda malých radostí laskavého všedního dne má co říci i dnes (VRATNÉ LÁHVE). Schopní herci, špičkový režisér, scénáristé, kteří vědí, co chtějí a mají říci. Chalupářský způsob života té doby je tu jako na dlani. Zatracované chalupářství, které téměř zastavilo rozpad - myslím stavební - naší vesnice a vneslo do jejího života nové, často prospěšné prvky - dnes i pracovní příležitost, která se po r. 1990 začala vytrácet - je tu jako na dlani. Pro dítě je lepší, poznává-li přírodu a její život zblízka v tomto věku, než když je nuceno pronášet srovnatelně přihlouplá moudra v dospělejším nebo dokonce zralém věku. To všechno a radost ze života k tomu dokázali všestranní tvůrci dostat do svého filmu. To, co bylo divácky vděčné před třiceti lety, hladí po duši dnes a není pochyb o tom, že se tak bude dít i zítra a pozítří. (05.11.2007)

"Jitko!" "Krávo!"Menzlovština se spojila se Svěrákovštinou a vzešel z toho moc příjemný filmík se spoustou zapamatováníhodných hlášek,které se budou citovat asi až do skonání světa.K mému nejoblíbenějšímu českému filmu to má daleko,přesto se na film Na samotě u lesa rád podívám kdykoliv znovu.A Josef Kemr,to je Bůh! 85 % (20.03.2010)