Všude žijí lidé

Dnes už málokdo ví, co to byla tzv. umístěnka a jaké trable v osobním životě přinášela. A o tom vypráví tento snímek, který hodně připomíná pozdější Kachyňuv film ´Sestřičky´ i když ten byl zcela o něčem jiném. Jedná se vlastně o cílené moralizování nad problémy a jejich řešení. Osobní život a její zapuštěné kořeny je jedna věc a pracovní povinnosti věc druhá. A zvlášť u lékaře, který musí být tam, kde je ho potřeba. Že nakonec vyhraje morálka a hlavně zodpovědnost je víc než zřejmé. Příběh je velmi dobře napsán a i natočen. Nejvíce za zmínku stojí Zdeněk Štěpánek v roli starého vysloužilého vesnického lékaře se svojí přísností a ideálech. I přes svůj černobílí obraz stojí za shlédnutí už jen vlastně kvůli své historické výpovědi. Ony umístěnky si dnes už nikdo neumí ani představit. (05.08.2015)

Předvídatelně schématická koukatelná socialistická červená knihovna. 1) Herecké obsazení zaručuje koukatelnost: 64letý Zdeněk Štěpánek (vesnický lékař Mrázek), jeho dcera 26letá Jana Štěpánková (manželka vesnického funkcionáře Olga), 27letý budoucí emigrant do Francie Ivo Palec (hlavní postava Mirek), 22letá půvabná Jana Hlaváčová (lékařova snoubenka Eva), 24letý divoký Jan Tříska (vesnický dělník Lojza Pošvár) a další... 2) Film nechtěně odhaluje některé dobové režimní praktiky. Existenci pracovních umístěnek lze s určitými výhradami pochopit - stát neměl peníze na kladnou (finanční) motivaci. Ostatně během šedesátých a sedmdesátých let tato praxe postupně mizela. Daleko horší mi připadá příběh číšníka, kterému zavřou vesnickou hospodu a nutí ho k práci v družstvu. Propustit ho nechtějí, nejsou lidi, a když se tak přece jen stane, odejde s pověstí flákače, simulanta a špatným posudkem, díky němuž, jak lze dovodit, ...v Alcronu nosit skleničky nebude. (24.02.2014)

Město nebo vesnice? Zůstat nebo odejít? A co svědomí? A lidé? Tyto a další otázky si klade mladý lékař, titulní hrdina příběhu o lidské odpovědnosti, svádějící nelehký souboj s předsudky, s odloučením, s bolestí i smutkem, radostí i touhou najít konečně své místo na slunci. Tvůrcům, v čele s debutujícím režisérským tandemem, se podařilo překlenout nebezpečná úskalí schvalovacích procesů a jakkoli je ústřední konflikt obtěžkán dobovým oparem, je nepatetický a v mnoha ohledech se dokonce umně zbavuje slepých uliček, do nichž je občas zahnán. Velkým, ne-li nezapomenutelným okamžikem se jeví i dnes lidsky prostý, téměř jímavý portrét starého venkovského lékaře, zvolna bilancujícího a odcházejícího, v mimořádně citlivé Štěpánkově interpretaci. Macháček, Tříska, Hlaváčová a další jsou potom čerstvým přílivem mladé krve, tolik žádané a hledané i jinými tvůrci. Nespravedlivé uvržení do naprostého zapomnění, v němž se tento film nacházel po dlouhá desetiletí, je v tomto případě neodpustitelným hříchem. (26.01.2015)

Uvedení tohoto snímku v televizi mne příjemně překvapilo a potěšilo. Dýchly na mne staré časy pracovních umístěnek, kdy mladí lidé museli opustit svá rodná hnízda a jít za prací do zcela cizího prostředí. Neuškodilo to. Přinutilo to mládež i mne postavit se na vlastní nohy. Vždyť i Český Honza šel do světa na zkušenou. Nejhůř to nesli vysokoškoláci, kterým se nechtělo odejít z Prahy na venkov, proto mnohdy celá rodina sháněla protekci, jako v tomto případě. Praha byla pro všechny velkým lákadlem, ale nebylo možné, aby se do ní nastěhovala celá republika. Název filmu je výstižný, herecké výkony skvělé, zvláště Zdeněk Štěpánek byl excelentní. Osudy venkovských lidiček vhodně dokreslovaly základní příběh. Téma je stále aktuální – viz německý Doktor z hor nebo náš Doktor Martin. Tento film je ale vyšší třída. (02.01.2016)

Dvojice začínajících režisérů (z nichž mě Skalský hodně oslovil i nasledující Černou dynastií) film točila, za scénářem stáli další dva odlišní lidé, kdoví kdo ještě dohlížel nad finálním vyzněním... ale povedl se společnými silami další skvělý československý film z řad psychologických dramat své éry, který na mě zapůsobil kvalitním příběhem, přiměl, abych se plně zajímal o postavy, své poselství podal nepateticky – řekl bych, že navzdory spjatostí pár motivů s dobou socialismu opět silně nadčasově. Mladý začínající lékař si na vesnici hravě poradí s novou náročnou prací, poctivou dovedností zbouří předsudky vesnické komunity, ale uvnitř svádí nesnadné dilema, na jehož jednom pólu stojí význam důležité profese a zodpovědnost za skutky v rámci ní vykonané, ovšem za cenu možné oběti soukromého života a jiných vytoužených plánů, které zprvu nevycházejí. Film nás vtahuje do otázek a pocitů hlavní postavy, jaké mnozí lidé v okamžiku nového působiště a životních křižovatek mohou zažívat v jakékoliv době a onen proces zaběhání se v nové práci mi přišel zdařile zpracovaný. I zdánlivě nenápadná filmařská stránka dokáže plně udeřit: Všimněte si způsob, jakým je divákovi sdělena informace o infarktu pana doktora, aniž bychom ho explicitně viděli, přesto na diváka hravě přenese onen pocit tváří v tvář incidentu: náhlý střih spolu s náhlým otočením druhé postavy a zesilněním hudby vystřídává další náhlý střih s doslova nervně dynamickým záběrem na cestu z okna ujíždějící sanitky a společně s předchozí situací je plně jasné, co se mohlo stát. Mladého herce Ivo Palce jsem zaznamenal poprvé, ale se svou rolí si poradil podobně jako jeho ztvárněný lékař, či-li úspěšně. Hodně mě potěšil coby jeho věkový protipól Zdeněk Štěpánek, se svým přesným výkonem v roli zkušeného letitého doktora, s jasným pohledem na svět, přesto chápajícího a vlídného, občas projevujícího i smysl pro humor až ironii. / Byl jsem přesvědčen o silných 4 hvězdičkách, ale přidávám nakonec pátou, když cítím i po další hodině, jak mě film (závěrem zvláště) plně zasáhl. [90%] (11.02.2024)