Jaroslav Dietl

Jaroslav Dietl se narodil 22. května 1929 v chorvatském Záhřebu v Jugoslávii do rodiny zinkografa, který právě pracoval v Jugoslávii. Když byly mladému Dietlovi čtyři roky, rodina se přestěhovala do Československa. Po pobytu v Borovanech u Trocnova se přestěhovali do Brna. Zde studoval reálné gymnázium (1940 – 1944), po totálním nasazení odmaturoval na průmyslové škole textilní ve Svitavách (1945 – 1949). Studoval psychologii na FF MU, vychovával učňovskou mládež, pracoval na Ministerstvu sociální péče (1949 – 1951).

Až u profesora M. V. Kratochvíla vystudoval na FAMU dramaturgii (1951 až 1955). Po konci studií se stal dramaturgem a scenáristou Československé televize Praha (1955 – 1973), kde již od roku 1953 Jaroslav Dietl psal komické skeče a mikrokomedie. Od 1974 byl tvůrce ve svobodném povolání. Poté se stal až do své smrti dramaturgem a scenáristou Filmového studia Barrandov (1962 – 1985). Ale po celý svůj život působil jako dramatik, filmový a televizní scenárista.

Je autorem a dramatizátorem př. divadelních her „Marmeládové moře“ 1953, „Nepokojné hody svaté Kateřiny“ 1958, „Můj generál“ 1958, „Pohleďte, pokušení!“ 1959, „Byli jednou dva…“ 1960, „Čtyři z velkoměsta“ 1960, „Senohradské grácie“ 1961, „Baron Kaplan“ 1961, „Etuda s kontrabasem“ 1961, „Rozrušená země“ 1961, „Tři chlapi v chalupě“ 1963, „Nehoda“ 1963, „Slečnu pro Jeho excelenci, soudruzi!“ 1964, „Tajemství cirkusového klauna…“ 1966, „Filosofská historie“ 1968, „Muž na talíři“ 1973 či „Šance“ 1977, které uváděla četná česká divadla.

Kromě práce dramaturga (ŠKOLA HŘÍŠNÍKŮ nebo UTRPENÍ MLADÉHO BOHÁČKA i další) se v české kinematografii uplatnil zejména jako autor původních námětů a předloh a scenárista či spoluscenárista: TŘI CHLAPI V CHALUPĚ (1963), EINSTEIN KONTRA BABINSKÝ (1963), CESTA HLUBOKÝM LESEM (1963), HRDINA MÁ STRACH (1965), ŽENU ANI KVĚTINOU NEUHODÍŠ (1966), NEJLEPŠÍ ŽENSKÁ MÉHO ŽIVOTA (1968), BYLO ČTVRT A BUDE PŮL (1968), ĎÁBELSKÉ LÍBÁNKY (1970), TAJEMSTVÍ VELIKÉHO VYPRAVĚČE (1971), PĚT MUŽŮ A JEDNO SRDCE (1971), TŘI CHLAPI NA CESTÁCH (1973), ZBRANĚ PRO PRAHU (1974), ANNA, SESTRA JANY (1975), TCHÁN (1979), CAUSA KRÁLÍK (1979), KŘTINY (1981), DRUHÝ TAH PĚŠCEM (1984), PEHAVÝ MAX A STRAŠIDLÁ (1987) aj.

Soustavně spolupracoval s Československou televizí jako autor různých televizních inscenací a filmů (BYT POD MRAKEM, ETUDA PRO KONTRABAS, BARON KAPLAN, PŘÍBĚH STARÝ DESET LET, PRVNÍ ŽENA KRÁLOVSTVÍ, DESKA Z TANTALU, NILINOVY KRUTOSTI, LEGENDY O ZABITÍ, NEOMYLNÍ, V NEZNÁMÉ ULICI, V NEZNÁNÉM DOMĚ, VEČÍREK, PRAMENY, DÍTĚ, PADAVKA, ZLOČIN NA POŠTĚ, ZABIJAČKA, TŘI SPORY, VIKTOR VELIKÝ, UZAVŘENÝ PAVILÓN), pořadů a hudebních revuí (SILVESTRY, BAKALÁŘI, ZPĚVÁCI NA KRAJI NEMOCNICE) a dalších projektů.

I zde se Dietl podepsal jako dramaturg (mj. seriál RODINA BLÁHOVA či inscenace HRABĚ DRAKULA). Ovšem televizní legendou se stal až díky založením a rozvinutím později oblíbeného žánru na českých obrazovkách – seriálové tvorby.

tal se autorem desítek seriálů (RODINA BLÁHOVA, ELIŠKA A JEJÍ ROD, ALEXANDR DUMAS STARŠÍ, DISPEČER, NEJMLADŠÍ Z RODU HAMRŮ, MUŽ NA RADNICI, ŽENA ZA PULTEM, PLECHOVÁ KAVALÉRIE, INŽENÝRSKÁ ODYSEA, OKRES NA SEVERU, MALÝ PITAVAL Z VELKÉHO MĚSTA, DOKTOR Z VEJMINKU, ROZPAKY KUCHAŘE SVATOPLUKA, SYNOVÉ A DCERY JAKUBA SKLÁŘE, VELKÉ SEDLO, TETA atd.), z nichž u diváků se staly nejúspěšnější tituly TŘI CHLAPI V CHALUPĚ (1962), PÍSEŇ PRO RUDOLFA III. (1967), BYLI JEDNOU DVA PÍSAŘI… (1972) a hlavně NEMOCNICE NA KRAJI MĚSTA (1977 a 1981).

Ovšem některé byly silně poznamenány normalizační ideologií. Úspěch seriálu TŘI CHLAPI V CHALUPĚ zúročil Dietl ještě jako divadelní hru a dvě filmová zpracování. Některé jeho nenatočené seriálové předlohy vyšly aspoň knižně. Uplatnil se (i ve filmu) jako textař písní (EINSTEIN KONTRA BABINSKÝ, FALEŠNÝ PRINC, BIZON). Učil též scenáristiku na FAMU a ojediněle psal rozhlasové hry („Byteček na jihu“ 1982).

Získal Cenu ČST (1979) i titul Zasloužilého umělce (1984). Nejplodnější televizní autor druhé poloviny 20. století (všechny své scénáře psal ručně na papír) zemřel náhle během provozování svého oblíbeného sportu – tenisu – na infarkt 29. června 1985 v Praze ve věku pouhých šestapadesáti let. Některé jím napsané projekty byly natočeny dlouho po jeho úmrtí.

Jaroslav "krib" Lopour