Sešli se na Vlachovce

Ta dechovka to upřímně kazí. Kvůli ní si myslím, že si to už dneska nikdo nepustí, anebo tak tajně, aby to sousedi neslyšeli. :D Což je fakt škoda, protože ten příběh kolem je fakt slušnej a komickej. Ať už příběh mladého Hanzlíka, který vůbec neví, jak má zbalit mladou Šafránkovou, a tak si hraje na kameramana České televize. Za kameru se nakonec postaví a je to fakt průser. Režisér a kameraman (Josef Bláha) měli z něj fakt dost. Další a ještě možná zajímavější osobou je vesnickej chasník (Karel Höger), který svojí prostořekostí a civilním pojetím dostává tento zapomenutý televizní film do vyšších sfér. [21. hodnocení, 1. komentář, 55%] (03.09.2020)

Film i hudba poplatné roku vzniku. Tři hvězdy za výborného Hanzlíka, Bláhu, Šafránkovou etc. Trochu tam zapadl jindy hvězdně hrající Karel Hoger, což je škoda. (23.10.2021)

To jako vážně, Karle? (06.09.2020)

Až budu rockovej důchodce, budou hrát Sestry na Vlachovce. Každej rok budeme ve Varech a já na smrt čekat v Jevanech. Zřídka budou nejspíš produkce, mládež nás bude mít za tupce. Budem hrát na pohřbech fan clubu, Inženýr učí se na tubu. Trpíme srdeční slabostí, každý si stěžuje na kosti, do kalhot čůrat se nestydím, už ani s brýlemi nevidím. Holky nás pouštějí v tramvaji a z Olšan hrobníci mávají. Pijeme už jen rum za rumem, snad brzo budeme pod drnem. Fanánek má infarkt na baru, kapelník umírá v Subaru. Zpívat chci, však sláb jsem na plíce, houslista sáhl po devítce. Jsme strašně starý a nemocný, Bubenec hraje jak ponocný, Supici dostala skleróza, fanoušky zabila cirhóza. A že nás nelákaj kavárny, můžem jít o holi z Kovárny a klidně svalit se v podchodu, stáří má velikou výhodu. Už na nás nevolaj záchytky, vědí že míříme pod kytky. Důchodce má sotva na nájem a budí okolí nezájem. * (09.11.2020)

Únavné donjuánství asistenta kamery a sedmilháře, korunované jeho nápravou, jako záminka pro voničku snad těch nejznámějších dechovek s nesnesitelným zdarem vystihuje ten děsivý umělý svět, hudební vejminek socialistické pookupační Arkádie, restaurace Na Vlachovce, včetně jeho „strojovny“. Inu, televize je médium dvacátýho století, jak se hrdina nechává slyšet, když si namlouvá ošetřovatelku drůbeže z Pošumaví. Korunu všemu ovšem nasazuje Karel Höger, při jehož výstupech v roli bodrého venkovana jsem si nemohl nevzpomenout na to, jak o dva roky později v Lístku do památníku skvěle ztvárnil muže, který se na skok vrací do rodného města. Zatímco jeho postava na Vlachovce jen křičí, hlučnost toho, který se vrací k tomu co zůstalo před půlstoletím nevyřčeno, má bezpočet poloh – včetně té, které je již mlčením. (23.12.2021)