Waldemar Matuška

Waldemar Matuška se narodil v roce 1932 v Košicích, kde jeho matka, vídeňská zpěvačka operetních divadel užívající jméno Mia Malinová, byla na uměleckém turné. Byl nejmladším ze čtyř synů, jeho bratři později žili v Německu. Vyrůstal v centru Prahy, kde také začal chodit do školy. Studijní výsledky neměl skvělé, dokonce i ze zpěvu dostal pozdější slavný zpěvák na vysvědčení třikrát čtyřku. Po matce nicméně zdědil výrazný hudební a dramatický talent, který záhy začal uplatňovat. Naučil se hrát na několik nástrojů a začal navštěvovat Husův sbor v Jungmannově ulici.

V Poděbradech se vyučil sklářem a po vyučení nastoupil do Moserovy huti v Karlových Varech. Na profesi skláře měl ale chabou tělesnou konstrukci a navíc ho lákala hudba. Vrátil se do Prahy a začal zpívat v Československém souboru písní a tanců. Po absolvování vojenské služby začal pracovat jako osvětový pracovník v Chebu. Už tehdy si nechal narůst knírek, který počátkem 60. let doplnil charakteristickou bradkou. V 50. letech vystupoval s několika kapelami a v roce 1957 začal účinkovat v divadélku Reduta, kde se seznámil se Suchým a Šlitrem. Založil Mambo kvintet a objížděl s ním zábavy po celé republice.

Po založení divadla Semafor si na talentovaného hudebníka vzpomněli Suchý se Šlitrem, a tak od února 1960 začal Matuška zpívat ve sboru hry Člověk z půdy. Okamžitě na sebe upoutal pozornost a v následujícím písničkovém představení Zuzana je sama doma, které mělo premiéru v květnu 1960, už byl hvězdou. Zpěvák byl formálně, kvůli bytu, zaměstnán v divadle jako technik, rekvizitář a kulisák. V té době přespával přímo na jevišti na vyřazené oponě. V témže roce nazpíval v nahrávacím studiu první písničku Suvenýr a další hity rychle následovaly. Na prknech Semaforu se seznámil s Evou Pilarovou, se kterou nazpíval řadu oceňovaných songů. Jejich duet Ach, ta láska nebeská byl v roce 1962 vyhlášen písní roku a Matuška následně získal prvního Zlatého slavíka. Stal se dlouhodobě druhým nejoblíbenějším zpěvákem po Karlu Gottovi a v roce 1967 se mu podařilo získat druhého Zlatého slavíka.

Na jaře 1962 se Jiří Suchý rozhodl obměnit divadelní soubor Semaforu a Matuška odešel spolu s Evou Pilarovou do divadla Rokoko. Tam jeho popularita kulminovala. Účinkoval ve hrách Labyrint světa, Drak je drak, Filozofská historie a v recitálech Rokokokoktejl a Osm lásek Waldemara Matušky. Měl tehdy velký prostor v rozhlase i televizi a stal se jedním z fenoménu české kultury 60. let. Po odchodu Evy Pilarové zpět do Semaforu zpíval v Rokoku např. s Helenou Vondráčkovou nebo Martou Kubišovou.

Matuška měl od počátku ambice vyniknout jako sólový zpěvák a netoužil po kariéře herce. Protože ale jeho kariéra započala v divadlech malých forem, musel se nezbytně naučit i základům hereckého řemesla. Neprošel sice systematickou hereckou průpravou, měl ale přirozené herecké nadání a na rozdíl od řady jiných popových hvězd nebyl jeho výkon před kamerou křečovitý. Navíc mu pomohly konzultace s českými divadelníky, kupříkladu se Zdeňkem Štěpánkem nebo s Josefem Kemrem. Na filmovém plátně se poprvé objevil už v roce 1960 v podřadném budovatelském dramatu SEDMÝ KONTINENT. Jak ale rostla jeho popularita, přicházely nabídky na obsazení ve kvalitnějších filmech. Hrál zejména tam, kde mohl zároveň uplatnit svůj zpěv. Objevil se v muzikálech KDYBY TISÍC KLARINETŮ a NOC NA KARLŠTEJNĚ. V komedii LIMONÁDOVÝ JOE byl jedním z Kidů - zlosynů, kteří ohrožují hlavního hrdinu. Jako Manuel Diaz se objevil v Zemanově parodii FANTOM Z MORRISVILLU.

vZa vrchol jeho herectví lze nejspíš označit roli Zášinka v dramatu VŠICHNI DOBŘÍ RODÁCI. K výrazným rolím se řadí i postava sochaře v televizní komedii KAM SLUNCE NECHODÍ. Často pracoval pro televizi, zahrál si ve filmech PŮJČOVNA TALENTŮ a TA NAŠE PÍSNIČKA ČESKÁ či v seriálu PÍSEŇ PRO RUDOLFA III. Vedle hereckých kreací obohatil televizní produkci natočením písniček, které rámovaly seriály CHALUPÁŘI (Když máš v chalupě orchestrion) a DOKTOR Z VEJMINKU (Když jdou na mužskýho léta). Mimoto se objevoval v četných zábavných pořadech Československé televize, účinkoval opakovaně v silvestrovských revuích a často spolupracoval se Zdeňkem Podskalským (KABARET U DOBRÉ POHODY).

Divadelní kariéru ukončil Matuška v prosinci 1969 výpovědí v Rokoku a od té doby vystupoval s orchestrem Václava Hybše. V roce 1976 přešel ke skupině KTO (Kamarádi táborových ohňů). V témže roce se oženil se zpěvačkou Olgou Blechovou, se kterou se seznámil v roce 1967 v divadle Rokoko. Stala se nejen jeho životní, ale i pěveckou partnerkou. Mají spolu jednoho syna. V roce 1980 se Matuška naposledy objevil ve filmové roli, když si v Podskalského hudební komedii TRHÁK zahrál postavu hajného.

Zatímco v 60. letech patřil k nekonformním tvářím české kultury, vedl bohémský život a měl několik konfliktů se státní mocí, v 70. letech se stal nedílnou součástí tehdejšího šoubyznysu a jeho přínos k rozvoji české kultury se výrazně snížil, byť si uchovával vysokou popularitu. K překvapení mnohých v roce 1986 emigroval se svou ženou do Spojených států a zabydlel se na Floridě. Koncertoval pro české krajany a vydával nové desky. Po revoluci se už zpět do vlasti nevrátil, jen v omezené míře vystupoval na koncertech a několikrát se objevil v televizních pořadech a na beneficích.

Milan "gudaulin" Černý