Obsahy(1)
Revue filmových písniček s Orchestrem a baletem ČST... Z hlediště kina odcházejí po projekci lidé, zůstává jen Josef Dvořák, který usnul. Vzbudí ho biletář Josef Hlinomaz a Dvořák odůvodňuje svůj prohřešek tím, že jde o nemoc z povolání, protože jinak se ty filmy nedají vydržet. Jsou údajně všechny stejné. Vypráví, že je fantom biografu, který se stará, aby divákům v kině bylo dobře, a protože nejsou lidi, tak kolikrát i zaskakuje za herce přímo na plátně. Tomu však Hlinomaz nevěří, a tak mu to Dvořák předvede: Na plátně se objevuje Vlasta Burian, který hovoří s Hlinomazem v hledišti a zve oba k sobě na plátno. Orchestr Československé televize hraje směs melodií z filmů Vlasty Buriana C. a K. polní maršálek, U pokladny stál, Anton Špelec ostrostřelec a Přednosta stanice, v níž jsou použity ukázky z filmů, do kterých jakoby vstupují Dvořák a Hlinomaz. Po hudební směsi se Dvořák a Hlinomaz dívají do kufru, který v kině zapomněl patrně nějaký klaun. Helena Vondráčková zpívá píseň Světla ramp, Waldemar Matuška přednáší melodii ze Země odkud přicházím a Karel Hála ze Sedmi statečných. V tomto duchu probíhá celý televizní film z konce sedmdesátých let minulého století, který přinese mnoho zapomenutých ale i notoricky známých popěvků stříbrného plátna. (Česká televize)
(viac)Recenzie (2)
Jediná originalita je, že oba herci, Josefové Hlinomaz a Dvořák, vystupují pod svou vlastní identitou. Výběr melodií a písniček není podle mého gusta, když jsou na řadě Starci na Chmelu, Klárinety, Limonádník, Noc na Karlštejně, jakoby si nikdo nevzpomněl na žádnou jinou píseň. Václava Zahradníka mám rád, o to méně Helenku; dovedl bych si představit pestřejší zastoupení z řad zpěváků. ()
Tak to byl zážitek. V sedmasedmdesátým si soudruzi v ČST vzpomněli, že měli v edičním plánu natočit ještě jeden zábavný pořad, ale není dost materiálu nebo financí. Tak zadali Bonaventurovi úkol, aby z archívu sestříhal, co se dá. Přizvali k tomu Dvořáka s Hlinomazem, Matušku s Hálou a náš národní poklad. Pravda, bylo to ještě před tím, než si Helenka v posilovně vycvičila kozy, ale i přesto jí to slušelo víc, než v pozdějších silikonových dobách. Co se filmových písniček a melodií týče, bylo to tak půl na půl. Některé byly povedené v dobrém aranžmá a hezky zazpívané, jiné naopak rvaly uši. Do toho vystoupení Baletu československé televize, což je bizar sám o sobě. Něco takového neměli ani v Ein Kassel Buntes. Soudružky tanečnice a soudruhy tanečníky evidentně nevybírali podle pohybových schopností, ale podle toho, jak dlouho jsou ve straně. Choreograf musel být asi imrvere na šrot, jinak by takové pózy nevymyslel. Ale to neplatí jen pro tento pořad. To platí pro všechny televizní Silvestry, Kouzelníky a Televarieté, kde tento BALET účinkoval. Věřím tomu, že kdyby nepřišel listopad, kladli by ručku přes ručku a poskakovali krok sun krok s úkrokem do bočku asi dodnes. ()