Člověk z půdy

Samozřejmě, tento vhled do historie divadla SeMaFor má svou neoddiskutovatelnou roli v kulturní historii této země. A akceptovala jsem Člověka z půdy jako ideální start řady X krát divadlo. Ok. Ale ani při vědomí veškerých doprovodných materiálů nemám důvod si to užít. Archaické televizní záznamy čehokoli mi už navždy budou asociovat jen nesmyslný restart vnímání naší minulosti, který zahladil veškeré stopy samostatného vývoje kinematografie a novým rokem nula se stalo probuzení blikajícího zázraku v roce 1953. (22.08.2010)

Dětské uchvácení písničkami a úryvky dialogů zaznívajícími ze starých gramodesek už mi nikdo neodpáře; když jsem na reflexím DVD zjistil, že zbytek první semaforské hry je už jen nesoudržná poetistická vata šmrncnutá povinnou dávkou budovatelského nadšení a trochou opatrné satiry, byl jsem z toho docela smutnej. Možná kdyby byl býval záznam pořízen s Malým lordem v podání Suchého, který sice nebyl herec, ale podle zvukových nahrávek uměl ve svých replikách vypíchnout jazykové hříčky a mikropointy stokrát líp než řemeslně honěnější Černý, a kdyby u piána seděl Šlitr a ne Růžička, nepotřeboval by člověk tolik historického povědomí, aby si dokázal představit, jaký to tenkrát na přelomu padesátek a šedesátek musel být mazec. (06.10.2014)

Semafor debutující... Samozřejmě, že záznam tohoto divadelního představení nelze nesledovat také jako doklad čehosi minulého. Není strhující novinkou a jistě může působit poněkud naivně. Na druhou stranu je to doklad i po čtyřiceti letech nesmírně živý... Pět hvězdiček mj. za výborné vybvené DVD z edice X krát divadlo časopisu Reflex. (23.09.2006)

Vidět to na divadle v padesátých letech? Jasných pět hvězdiček! Jenomže dnes už to působí místy nudně a až moc jednoduše. A paradoxně nejnudnější je to, co tenkrát způsobilo pravou senzaci - písně. Včera neděle byla, Pramínek vlasů, Dítě školou povinné... hity, které umíme nazpaměť a když některý z nich začne, máme chuť jít si uvařit kafe nebo si odskočit na záchod, protože už jsme ho slyšeli tolikrát, že v nás nevzbuzuje vůbec žádné emoce... Jsem fanouškem divadla Semafor, ale Člověka z půdy zkrátka a dobře nepovažuji za vrchol tohoto divadla. (16.09.2006)

Toto predstavenie je čistou nostalgiou. Pri prvom zhliadnutí som ho vnímal úplne inak, než ako ho vnímam dnes. Pesničky ostali úžasnými, dej už pokryla patina, ale vtedajší účinok bol nezabudnuteľný. Pre správne pochopenie je treba si pripomenúť v akej dobe, v akom ideologickom a umeleckom prostredí sa zrodilo toto predstavenie. Bol to taký malý zázrak, ktorý sa už pravdepodobne nezopakoval a aj keď áno, tak iba ojedinele. Tak ako sa zázraky konajú. (31.10.2019)